1. března 2017 Aleš Hrdlička

No pain, no circus

Nemohu uvěřit, že už utekly další 3 měsíce od mého prvního příspěvku na blog Nadace The Kellner Family Foundation.

Jsem rád, že mohu hrdě napsat, že mám úspěšně za sebou první semestr mého vysokoškolského studia a s ním spojené zkouškové období. Před Vánoci byly zkoušky z praktických předmětů a u všech jsem uspěl - dokonce i u mnou tak obávaných stojek.

Cítil jsem, že mé tělo už potřebovalo prázdniny. Během Vánoc jsem se kromě odpočinku s rodinou a vystupování věnoval hlavně studiu a přípravám na zkoušky z teoretických předmětů, které přišly na řadu hned po Vánocích. I těžké zkoušky z cirkusové historie a anatomie jsem zvládl lépe, než jsem od sebe očekával.

Hurá! Do uzavření prvního semestru nám zbývá už "jen" vytvoření našeho prvního třídního skupinového představení. Zprvu to ani neznělo tak náročně, jako to nakonec bylo. Vytvořit celovečerní představení za 2 týdny zkoušení není jednoduché. Se spolužáky už se známe od září, ale zatím jsme netvořili nic takto společně, takže občas bylo velmi náročné najít jedno společné řešení ve 14 lidech z celého světa. Po dvou týdnech zkoušek, zmatků a frustrací jsme vytvořili něco, z čeho jsme byli myslím všichni mile překvapení. Samozřejmě to není dokonalé představení zcela podle mých představ, ale myslím, že sklidilo úspěch a moc dobře jsme se na "nové" škole zapsali.

Vše zkrátka probíhalo nějak moc hladce. Týden před prázdninami na konci zimy jsem špatně dopadl na hodině trampolín a poranil si kotník. V moderní rotterdamské nemocnici se mi na nateklou nohu jen podívali a po rentgenu mi dali ortézu a řekli, že se jedná o výron a že za pár dnů to mohu začít rozhýbávat. Po pár dnech jsem o berlích přeletěl do Česka a pro jistotu si zašel ještě na kontrolu na zdejší ortopedii. V ne tak moderní pražské nemocnici mne po dalším rentgenu poslali na CT, na kterém zjistili, že to není výron ale zlomenina, a tak jsem dostal nechodící sádru na 6 týdnů.

Doufám tedy, že můj další příspěvek na blog Nadace The Kellner Family Foundation budu psát v poněkud optimističtějším rozpoložení, snad už během mé rehabilitace zpět v Rotterdamu.

 

Všechny články

6. srpna 2020

Hořko-sladký konec

Ani nevím kde začít... Nikdy by mne ani nenapadlo, že můj poslední příspěvek do tohoto blogu...

Více
28. února 2020

Pomalu ale jistě se blížíme do finále

Od mého posledního příspěvku do blogu jsem stihnul složit zkoušku...

Více
3. prosince 2019

KID

Polovinu mých prázdnin jsem strávil na turné s mými spolužáky a naším společným představením...

Více
11. srpna 2019

Pomalu ale jistě se blížíme do finále

Od mého posledního příspěvku se toho moc nezměnilo. I nadále...

Více
15. listopadu 2018

Že si ve třeťáku odpočinu? Ani náhodou!

Moje léto bylo krásné - snad jen až moc nabité od prvního do...

Více
4. července 2018

Half way through

Od mého posledního příspěvku do blogu nabral druhý semestr neskutečné obrátky a zastavil jsem...

Více
27. února 2018

Únor 2018

Před vánočními prázdninami mne čekaly re-testy ze tří předmětů, které jsem kvůli mému zranění...

Více
16. listopadu 2017

Žiju si svůj sen (a potřeboval bych, aby...

Dva měsíce prázdnin utekly až děsivě rychle. Nejspíše to bylo...

Více
30. června 2017

Pomalu zpět do hry

Mohutná sádra mne vyřadila z praktických vyučovacích předmětů, kterých máme ve škole většinu....

Více
1. března 2017

No pain, no circus

Nemohu uvěřit, že už utekly další 3 měsíce od mého prvního příspěvku na blog Nadace The Kellner...

Více
15. listopadu 2016

Cirkus, déšť a bicykl

Za svůj téměř tříměsíční pobyt v Rotterdamu jsem toho stihnul zažít opravdu hodně. Viděl jsem...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.