4. července 2018 Aleš Hrdlička

Half way through

Od mého posledního příspěvku do blogu nabral druhý semestr neskutečné obrátky a zastavil jsem se prakticky až nyní v Česku po ukončení mého druhého ročníku na Academy of Arts v Rotterdamu.

Na konci dubna jsme po čtyřech týdnech téměř nepřetržitého zkoušení odehráli 4 první a zároveň poslední představení naší třídní skupinové show, která v letošním roce mimo cirkusové techniky byla zaměřena hlavně na divadlo. Proces byl velmi intenzivní a vyčerpávající, a tak jsme se i během tvůrčí práce bohužel nevyhnuli pár zraněním, které jsme pak museli operativně mezi představeními řešit. Režisér představení si mne vybral do hlavní role, takže jsem měl spoustu prostoru se v rámci mojí specializace (žonglování) divadelně odvázat. Moje ztvárnění hlavní role se shledalo s velkým úspěchem. Dostalo se mi mnoho pozitivních reakcí od diváků, ostatních studentů, holandských cirkusových umělců i hodnotících učitelů. Hned po třídním představení jsem sesbíral feedback z mého listopadového sólového vystoupení, abych ho vylepšil pro prezentaci závěrečné verze, což byla jedna ze závěrečných zkoušek společně s testy ze všech praktických i teoretických předmětů.

Ještě k tomu všemu jsem byl mezi tím společně s mým spolužákem z Německa Lukasem Brandlem požádán, jestli bychom nemoderovali závěrečné “Closing Graduation Acts” studentů 4. ročníku naší školy. To je vždy velká událost v impozantním divadle v centru Rotterdamu, kam se po dva večery sjede spousta zdejších umělců, producentů festivalů a organizací z oboru a samozřejmě rodiny a přátelé studentů čtvrtého ročníku. Hned po zkouškovém týdnu jsem tedy začal pracovat na materiálu pro toto moderování. Po necelých dvou týdnech příprav jsme se přesunuli zkoušet do divadla Luxor. Poté, po pár slunečných dnech strávených zavřeni v divadle, se nám podařilo úspěšně vyprovodit naše přátele ze čtvrtého ročníku do profesionálního novocirkusového světa, který je čeká po ukončení studia na Codarts. Teprve až po tom všem jsem nyní našel pár dnů, kdy jsem se mohl trochu zastavit a ocenit vše dobré kolem mne - krásné město, silná přátelství, tvůrčí a inspirativní prostředí a univerzitní komunitu, která je jak rodina.

Bude mi to chybět…teď ale vzhůru do léta s naší skupinou Cink Cink Cirk. Letos nás čeká tvorba jednoho nového projektu a turné s představením Dukto v Česku, Švédsku, Dánsku a Holandsku.

Všechny články

6. srpna 2020

Hořko-sladký konec

Ani nevím kde začít... Nikdy by mne ani nenapadlo, že můj poslední příspěvek do tohoto blogu...

Více
28. února 2020

Pomalu ale jistě se blížíme do finále

Od mého posledního příspěvku do blogu jsem stihnul složit zkoušku...

Více
3. prosince 2019

KID

Polovinu mých prázdnin jsem strávil na turné s mými spolužáky a naším společným představením...

Více
11. srpna 2019

Pomalu ale jistě se blížíme do finále

Od mého posledního příspěvku se toho moc nezměnilo. I nadále...

Více
15. listopadu 2018

Že si ve třeťáku odpočinu? Ani náhodou!

Moje léto bylo krásné - snad jen až moc nabité od prvního do...

Více
4. července 2018

Half way through

Od mého posledního příspěvku do blogu nabral druhý semestr neskutečné obrátky a zastavil jsem...

Více
27. února 2018

Únor 2018

Před vánočními prázdninami mne čekaly re-testy ze tří předmětů, které jsem kvůli mému zranění...

Více
16. listopadu 2017

Žiju si svůj sen (a potřeboval bych, aby...

Dva měsíce prázdnin utekly až děsivě rychle. Nejspíše to bylo...

Více
30. června 2017

Pomalu zpět do hry

Mohutná sádra mne vyřadila z praktických vyučovacích předmětů, kterých máme ve škole většinu....

Více
1. března 2017

No pain, no circus

Nemohu uvěřit, že už utekly další 3 měsíce od mého prvního příspěvku na blog Nadace The Kellner...

Více
15. listopadu 2016

Cirkus, déšť a bicykl

Za svůj téměř tříměsíční pobyt v Rotterdamu jsem toho stihnul zažít opravdu hodně. Viděl jsem...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.