Posledních pár dní, které si teď tady v Aberdeenu užívám, naznačují, že další kapitola mého života se již blíží ke konci. Můj Univerzitní život brzy skončí – tedy alespoň dokud se nerozhodnu pokračovat ve studiu. Nyní již můžu oficiálně říct, že jsem úspěšně zdolala všechny zkoušky a prošla posledním ročníkem a příští týden se v propůjčeném taláru a tradiční čepici naposledy rozloučím s Aberdeenem a mými přáteli a namířím si to, alespoň na pár týdnů, zpátky do Česka.

I tento semestr byl stejně jako každý předešlý plný úžasných, bláznivých vzpomínek. Napsala jsem svých pár posledních esejí, Velikonoční prázdniny jsem si užila v Keni stavěním knihovny, a poté, co jsem se vrátila dokončit závěrečné zkoušky, jsem stále měla dost času nejen pracovat, ale i popřemýšlet nad budoucností. Během těch pár posledních týdnů jsem se snažila navštívit všechna možná zajímavá místa, která jsem nestihla navštívit během svého studia a taky si přivydělat na mé plánované cestování.

Co se týká mé budoucí kariéry, tak ta je stále ve hvězdách. Studium mezinárodních vztahů a sociologie je nejen zajímavé, ale také otvírá dveře k mnoha zajímavým pozicím a možnostem. Nicméně tyto obory jsou celkem běžné – alespoň tady ve Skotsku – a proto většina těchto pozicí je vysoce soutěživá. Problém je často v tom, že všechny zajímavé pozice také vyžadují zkušenosti v oboru nebo zajímavé zkušenosti mimo obor. A proto, na místo abych si hledala stáž nebo práci mimo obor a trávila léto prací pro ropné společnosti nebo banky (což je alespoň pro studenty zdejší univerzity 90% všech nabízených stáží a prací), rozhodla jsem se (alespoň se pokusit) získat tyto zkušenosti sama ve světě. Vždycky jsem chtěla studovat a pracovat v oblasti místního rozvoje nebo ochrany životního prostředí a věřím, že v dnešní době je ve světě spousta možností, kde zkušenosti v těchto oborech mohu získat. Z vlastní zkušenosti vím, že při cestování po Asii či Africe takové možnosti na sebe nikdy nenechají dlouho čekat, já ale nikdy neměla čas se u nich pozastavit a tak tomu teď konečně budu moci jít vstříc. Ať už se budu pohybovat po světě stopem nebo se rozhodnu pro jednu ze stáží a dobrovolnických nabídek Evropské Dobrovolnické služby, jsem si jistá, že nudit se určitě nebudu, zvláště teď, kdy mi na seznam zodpovědností přibyla i mnou nově zaregistrovaná nezisková organizace Bookfeeding Project. Taky jsem si celkem jistá, že pokud se v tom světě ztratím, určitě se zase brzy najdu, navíc mám stále zálusk na jednu univerzitu v Kapském Městě, kde už jsem si vyhlídla magisterský program.