Adéla Zíková

Poslední rok na univerzitě v Readingu se přiblížil k svému konci. Po dlouhých dnech v knihovnách, po dlouhých dnech plných zkoušek, psaní disertační práce a všem spojeném s mým studiem, jsem složila úspěšně závěrečnou zkoušku z psychologie a získala titul Bsc. Bylo to několik měsíců, které byly naplněny emocemi jak pozitivními tak i negativními. Toto mě ale nutilo jít dál a nevzdávat se. Čas, který jsem strávila na univerzitě, bych nevyměnila za nic jiného. Poznala jsem spoustu lidí, naučila se tolik nových věcí, nejenom o mých oblíbených předmětech, ale hlavně sama o sobě. To je věc, která mi nikdy nemůže být odebrána.

Za posledních pár měsíců je mi čím dál tím víc jasné, že se pomalu ale jistě blížím ke konci svého bakalářského studia na Univerzitě v Readingu. Za posledních pár měsíců jsem byla tak ponořená do práce na různých esejích a dotaznících, že mi zatím vůbec nedochází, že už je konec února. Mám spoustu práce, na které bych aktuálně měla pracovat, ale zatím trávím většinu času tím, že přemýšlím nad svou budoucností a co budu dělat po promoci. Zatím opravdu nevím kam mě život zavede poté, co dokončím tuto kapitolu svého života.

Poslední rok mého studia na univerzitě v Readingu přišel rychleji, než bych si kdy mohla představit. Člověk si pořád říká: “mám čas, není problém, žádný stres” a najednou je tady poslední rok plný důležitých esejí, psaní disertační práce a přihlášek na budoucí zaměření a studium.

První dva roky na univerzitě uběhly rychleji, než jsem si kdy mohla představit. Přijde mi jako kdyby to bylo teprve včera, kdy jsem jako nadšená studentka přišla na první přednášku a začala si zapisovat každé slovo od profesora. Nyní jsem na konci druhého roku, a za celou dobu se toho zase tolik nezměnilo, ale na druhou stranu se změnilo skoro všechno. Před pár dny jsem dostala výsledky ze závěrečných zkoušek, čímž jsem rok úspěšně zakončila. Jsem ráda, že mám druhý rok za sebou a mohu se naplno vrhnout na svůj třetí, závěrečný rok na Univerzitě v Readingu. Tento rok bude určitě nejnáročnější, ale již v tuto chvíli se na něj začínám pilně připravovat. A pro ty zvědavé – ne, ještě jsem se pořád nenaučila číst.

Za posledních pár týdnu se v mém životě změnilo relativně mnoho věcí. Žiji teď trochu jiný, ale šťastnější život. Je mi teď až moc zřejmé, že jsem se již dostala za půlku trvání svého času stráveného na univerzitě v Readingu. Nejsem si jistá, co si o tomto faktu myslím, ale můj názor se od minulého roku diametrálně změnil.

Po mém prvním roce na Universitě v Readingu jsem byla zmatená a nejistá svým místem mezi lidmi v Anglii. Určitá nejistota v kulturním podvědomí mě neustále táhla k zemi. Tento rok jsme si ale řekla, že musím svůj přístup k životu zakládat na tom, co umím nejlépe - psychologii. Řekla jsem si, že přece všechno záleží pouze na mém přístupu k danému problému a odhodlaná ke změnám a naplněná pozitivní energií jsem se vydala do druhého roku v Readingu.

Jak se blížil konec druhého semestru, spousta věcí se začala měnit. Koktejl zkoušek a příprav na jednotlivé předměty se zdál býti až neúnosným. Společně se zkouškami klepal na dveře i stále se zvyšující stres.

Začátek druhého semestru zde na University of Reading byl pro mě mnohem klidnější než víceméně celý první semestr. Večírky, oslavy a vítání proběhly vesměs v rámci jednoho večera, a tak jsme se s vervou pustili do práce. Hned v prvním týdnu jsme dostali spoustu úkolů a témat, kterým se budeme v různých předmětech během semestru věnovat.

Dne 10.9.2016 jsem učinila velké rozhodnutí, a to napsat na Facebook, že začínám nový život na univerzitě v Readingu. Sotva pár vteřin po sdílení této informace se okamžitě ozvali moji vtipní a originální kamarádi. Sekce pro komentáře byla ihned zaplavena otázkami, zda opravdu potřebuji tři roky intenzivního studia čtení různých odborných textů. Chtěla bych tedy trochu poreferovat o tom, jaké to tu opravdu je, aby nevznikla další nedorozumění.