Naši absolventi| Adéla Ševčíková| Typické britské počasí
1. července 2016 Adéla Ševčíková

Typické britské počasí

Tak nám nadešel konec mého prvního ročníku na Royal Academy of Music. Myslím si, že je to tak příhodný čas podívat se zpět a shrnout vše, co se událo.

Byl to náročný (nepřekvapivě, je to holt Londýn) a velmi přínosný rok. Dostalo se mi mnoho příležitostí ke hraní a také nových zkušeností k tomu, jak se posunout dále coby profesionální umělec a učitelka houslí. Byla jsem velmi potěšena, že mi byla nabídnuta roční stáž na Junior Royal Academy of Music na hudebním kurzu pro děti. Koná se každou sobotu a nazývá se First String Experience. Během roku jsem tam několikrát vypomáhala a stalo se to pro mě tak zdrojem inspirace pro to, jak děti učit hudbu zábavnou a hravou formou v malých a větších skupinkách. Jsem také velmi pyšná na svou šikovnou soukromou žačku, která obdržela na mezinárodní uznávané zkoušce z houslí nejlepší ohodnocení.

Během tohoto roku jsem hrála na mnoha koncertech. Jeden koncert bych ráda vypíchla a to s Hastings Philharmonic Orchestra, konaný v kostele na jihu Anglie při pobřeží. Bylo to příjemné utéci na chvíli z hlavního města. V Londýně žiji moc ráda, město vždy pulzuje, ale na druhou stranu v delších časových horizontech to může být někdy spíše stresující. Obzvláště, když cestujete do školy v tom nejrušnějším čase, nebo když potřebujete vyřídit několik věcí najednou a nevíte, jaká je tam nejrychlejší cesta, nebo jak se tam vlastně dopravit. A když tam konečně dorazíte, můžete vlastně věřit všem těm lidem, kteří vám nabízí a přesvědčují vás o jejich nejvýhodnějších nabídkách? Ano, velmi dobře si pamatuji, jak náročné bylo si nechat opravit můj notebook.

Nejlepší koncert, na který jsem šla, byl s neuvěřitelným izraelsko-americkým houslistou Itzhakem Perlmanem v Barbican, konaný k oslavě jeho sedmdesátých narozenin. Bylo naprosto fantastické jej slyšet hrát živě, pravděpodobně na jeho posledním koncertě v Londýně. To je to, co mám moc ráda na žití v Londýně. Můžete být neustále inspirováni těmi nejlepšími a nezáleží na tom v jakém oboru studia.

Intenzivní spolupráce v klavírním triu s mými kolegy ze školy a několik společných konzultací ve škole a koncert na slovenské ambasádě (jen tak pro zajímavost, česká ambasáda se právě opravuje a je propojena se slovenskou) mně dalo možnost si uvědomit, jak stěžejní je se hudebně doplňovat, sdílet stejná očekávání, ale především pak stejné pracovní nasazení. Přátelství je fajn a je důležité v profesionálním hudebním uskupení, ale tvořit hudbu na určité úrovni je něco jiného a někdy musí jít za hranice vašeho komfortu. Ano, hudebníci musí někdy čelit výzvám, ale ne všichni tak rádi činí.

V tuto chvíli se velmi těším domů na prázdniny a na příjemné teplé léto, protože počasí v Londýně může být někdy velmi špatné. Mohu potvrdit, že to co se obvykle říká o britském počasí, je bohužel pravdou. Připadá mi, že je to podobné tomu, jaké je to být studentem v Londýně. Všechno se vždy mění, nic není stejné a stálé a někdy vás to může i vážně překvapit. Nikdy sem nezažila oblékání kabátu a šály v polovině června. Tady se naučíte čelit neočekávanému s hroší kůží. Ale stojí to určitě za to. Už teď se nemůžu dočkat, co mi přinese další rok.

 

Zpět na hlavní stránku