Naši absolventi| Adam Pečeňa| Ze Severní do Jižní a zase zpět
4. ledna 2016 Adam Pečeňa

Ze Severní do Jižní a zase zpět

Papírování kvůli Bolívii se sice nakonec ukázalo z 90 % zbytečným, když mi po shromáždění a zaslání všech podkladů bolívijská ambasáda ve Washingtonu vrátila celou obálku i pas s tím, že "vízum není nutné" (i když oficiálně bylo, takže se to pak muselo řešit jinak), ale na zabitý čas už jsem se těsně před odletem snažil nemyslet. Bylo načase začít ono dobrodružství, jednosemestrový studijní program s americkou organizací SIT a skupinou 14 dalších studentů amerických univerzit v třetím největším bolívijském městě Cochabamba.

Program byl zaměřen na co největší ponoření se do bolívijského života a kultury, takže jsme bydleli po jednom v bolívijských rodinách, učili se se zkušenými profesorkami v podstatě každý den zlepšovat svou španělštinu a v rámci programu procestovali mnoho míst v Bolívii. Také z hlediska akademického nešlo o typický "study abroad" program, tedy absolvování klasických univerzitních předmětů a zkoušek na jiné univerzitě (jak to bývá na takových programech v Evropě), nýbrž se naše předměty všechny týkaly samotné Bolívie a míst, kam jsme cestovali - naučili jsme se tak o historii kolonizace, Bolívii jako státu, postupných společenských i politických změn, o historických traumatech a jejich projevech v současnosti, ale i o chudobě, rasismu či životní filosofii původního indiánského obyvatelstva. Zmíněné teoretické znalosti pak byly doplněny přímou zkušeností ze samotných míst, k nimž se váží - navštívili jsme La Paz, El Alto, Sucre, Santa Cruz a Potosí, strávili pokaždé po dvou dnech s indiánskými rodinami na Isla del Sol v jezeře Titicaca i ve vesničce Santa Rita v amazonském pralese a poznali i jezuity postavené městečko v džungli zvané Concepción s dřevěnými kostely a dalšími památkami. 

Bolívie se ukázala jako výborné místo pro program tohoto typu: španělština, kterou se tu mluví, je o něco pomalejší a srozumitelnější než v okolních jihoamerických zemích, je tam mírná převaha indiánské a smíšené populace (běloši tedy vlastně oficiálně ani netvoří většinu) a území státu oplývá neuvěřitelnou rozmanitostí od náhorních plošin v nadmořských výškách přes 4000 metrů (La Paz), přes horská údolí s perfektním klimatem (Cochabamba), až po absolutně plochou a nízko položenou amazonskou pánev (Santa Cruz). 

Právě díky kombinaci přednášek a osobních prožitků jsme si, troufám si říct, odnesli dobrý obrázek o Bolívii s výrazně hlubším porozuměním než jakýkoliv turista - mluvili jsme s chudými vykořisťovanými horníky v Potosí, drtili v hmoždíři banány na vaření při konverzaci s indiánskou rodinou o tom, jak jsou spokojeni se školním vzděláním svých dětí, ale taky poznali, že i tam, kde je nedostatek, si Bolivijci umí užívat života a rozdávat dobrosrdečnost a pozitivní přístup. 

Velice zajímavé bylo být "cizincem i ve skupině cizinců" - jako jediný z naší skupiny jsem nebyl Američan, a měl jsem tedy jiná srovnání, jiný přístup, a také sami Bolivijci se na mě dívali trochu jinak než na ostatní "gringos". Tím se staly zajímavějšími i diskuze při přednáškách, neboť já jsem mohl přispět do debaty zcela jiným pohledem na socialismus a centrální plánování, o které se v některých ohledech současná bolívijský vláda snaží, než mají mladí levicoví Američané. 

Pro mě osobně byla celá bolívijská zkušenost obrovským ponaučením nejen kulturním, ale také o otázkách globalizace, modernity a tradice, ekologie a kapitalismu, efektivního vládnutí, nedostatků a výhod demokracie, a o mnohém dalším. Vyskočit na tři a půl měsíce ze západního světa a podívat se na něj očima jiné kultury zvenčí je dle mého názoru nedocenitelně obohacující a věřím, že mi tyto "oficiální" zkušenosti, ale i nezapomenutelné osobní zážitky, pomůžou přemýšlet jinak nad některými problémy a otázkami a obohatí i způsob, jakým si budu budovat svůj osobní "dospělý" život. 

Protože ten už se blíží. Čekají mě na Northwestern University poslední dva trimestry a v červnu už promoce. Je načase se rozhlížet po pracovních příležitostech či jiných formách sbírání zkušeností. Teď v zimním (leden-březen) trimestru mě čekají vzrušující kurzy, tři ekonomické a jeden, již poslední, komunikační. Z těch ekonomických se budu vzdělávat o behaviorální ekonomii, ekonomických dějinách západní Evropy 20. století a genderových otázkách v ekonomii, zatímco v mém posledním komunikačním kurzu se jedná o vyjednávání (v angličtině Bargaining and Negotiation), s jedním z legendárních a nejoblíbenějších profesorů katedry komunikačních studií. 

Mám za sebou neuvěřitelných pár měsíců a budu se snažit, aby nejen těch posledních pár měsíců na univerzitě, ale i nějaké ty následující byly také skvělé.

Všechny blogy

27. září 2016

Změny a konstanty

Poslední, čtvrtý rok bakalářského studia na Northwestern University utekl jako blesk i spolužákům,...

Více
29. února 2016

Bod mezi minulostí a budoucností

Na americkém kampusu má návrat ze "study abroad" svá specifika....

Více
4. ledna 2016

Ze Severní do Jižní a zase zpět

Papírování kvůli Bolívii se sice nakonec ukázalo z 90 % zbytečným,...

Více
1. července 2015

Výzvy přede mnou i za mnou

Nedá se to asi přičíst na vrub jedné konkrétní příčině, ale jarní...

Více
3. března 2015

Myslet dopředu (když je čas se vůbec zam...

I s dvouapůlletou praxí ve výběru čtyř kurzů na jeden trimestr...

Více
19. listopadu 2014

Po Poločase

Mé studium dospělo do třetího roku ze čtyř a myšlenka na to, že už jsem vlastně za půlkou svého...

Více
30. června 2014

Arabské jaro

Jak jsem minule avizoval, před začátkem jarního (duben - červen) trimestru se vybraní studenti...

Více
3. března 2014

Splétání mozaiky oborů

Současný trimestr jsem pojal čistě komunikačně: všechny čtyři kurzy spadají pod katedru komunikace,...

Více
15. listopadu 2013

Zimní a jiné radovánky

Univerzita na trimestrovém systému nemá na výběr, prostě se musí rozjet rychle po startu. Takový...

Více
2. července 2013

Zavíráme

Tak, a první rok je za mnou. A dokonce se dá podle známek i aktivit soudit, že relativně úspěšně....

Více
4. března 2013

Nuda nehrozí

Do druhého, povánočního trimestru jsem skočil rovnýma nohama a ostatně stejně jako na podzim...

Více
14. listopadu 2012

Jízda

Chicagské počasí, kterým tu všechny straší, nám zatím nechává svou náruč otevřenou. Od poloviny...

Více
Zpět na hlavní stránku