Naši absolventi| Adam Lalák| Raport Čechoslováka
20. prosince 2013 Adam Lalák

Raport Čechoslováka

Cambridge je křižovatkou nejrůznějších cest a kultur. Studenti a akademici sem přicházejí z mnoha rozličných směrů a odcházejí do ještě více. Najdete tu lidi vášnivě se řídící desaterem božích přikázání, Schwarzeneggerovými šesti pravidly pro úspěšný život i Marxovými jedenácti tezemi o Feuerbachovi. Proto je příjemné zajít si občas pro uklidnění na setkání se svými krajany, do Československé společnosti.

Sejít se s Čechy a Slováky je jako přijít domů – tedy alespoň vycházím-li z jedné slohovky na téma „doma je tam, kde mi rozumějí“, kterou jsem psal kdysi na gymplu. Když se v Cambridgi sejde Libertariánská společnost, nadává se tam na současnou Cameronovu konzervativní politiku; když se sejde Společnost přátel medvídka Pú (v Cambridgi velmi populární), nadává se na nedostatečný výskyt medvídka Pú v současné kultuře; když se sejde Československá společnost, nadává se na některé stránky britské společnosti, na to, jak jsou Angličané nemožní ve svých názorech a všelijak podobně.  Je to fajn, sejít se s lidmi, kteří jakž takž sdílí můj pohled na svět. A to i přesto, že naše diskuze často naberou spád lehkých hádek.

Tajuplné 20. století nám Čechům mimo jiné odkázalo jakousi dvojí identitu – a to i těm z nás, kteří jsme se narodili až po rozpadu federace. Já osobně jsem si uvědomil až celkem nedávno, že se cítím být zároveň Čechem a Čechoslovákem. Moji angličtí kamarádi bývají zmateni, když se dozvědí, že jdu na sraz Československé společnosti. Obzvláště proto, že mnohé z nich jsem teprve nedávno naučil říkat „Česká republika“ místo „Československo“. Říkám jim: jo, naše země jsou politicky rozděleny, ale tady v Cambridgi to rozdělení prostě ignorujeme. Jazyk je v podstatě jeden, kultura je v podstatě jedna, historie je v podstatě jedna. Ty politické čachry nám k srdci nepřirostly. Naopak, my tu vzpomínáme na Masaryka, Štefánika a jejich kamarády. Tak jsme tu v říjnu velkolepě oslavili 95 let od založení republiky. U příležitosti nedávného výročí sametovky nás navštívili dokonce český i slovenský velvyslanec z Londýna.

Jakkoli žijí cambridgeské společnosti vášnivými diskuzemi, ve valné většině nemají na studenty filozofie, pro které jsou debaty denním chlebem. Filozofie jako předmět má proto tak trochu specifický charakter. Vzpomínám si na jeden výrok anglického klasika J. S. Milla, ve kterém prohlásil, že člověk nemůže mít upřímně rád nikoho, s kým upřímně nesouhlasí. A to je právě to, co všichni studenti filozofie musí překonat – jinak se začnou utápět v nenávisti. Hulákat na sebe při semináři a pak jít spolu na kafe není snadné a vyžaduje to trénink. To však ne všichni zcela zvládají. Když jdu totiž se svými kamarády-filozofy do hospody, obvykle nám první polovinu času zabere filozofické rokování a druhou pomlouvání spolužáků.

Na závěr ještě z jiného soudku: v tomto trimestru jsem opět vesele oprášil celou svou sbírku raket, která čítá raketu tenisovou, squashovou i ping-pongovou. Každá z nich mi umožnila zapojit se do jedné z cambridgeských sportovních lig. Připadá mi, že Angličani jsou průměrně o dost lepší ve squashi než v tenise. Asi kvůli lepší dostupnosti squashových hřišť; zaberou méně prostoru, takže se snáze vejdou do škol, a taky se dají používat celý rok, včetně dnů, kdy na tenisových kurtech stavíme v péřových bundách sněhuláky. Ohledně tenisu mě ještě lehce popuzuje, že v Anglii neznají antuku a hraje se pouze na betonu, umělých površích nebo na trávě. Když se pokusím sklouznout, upadnu na ústa. Přesto mám tenisovou ligu rád, protože se mi v ní daří držet krok. To samé však nemohu říct o ping-pongu: především proto, že studium na Cambridge láká velké množství občanů jihovýchodní Asie. S jejich neortodoxním stylem soupeřit nejde.
 

Všechny blogy

11. dubna 2016

Blues učitele logiky

Ze všech věcí na světě nejvíc nenávidím vraždy, znásilnění, genocidu a logiku,“ nechal se prý...

Více
30. listopadu 2015

Státi se Mistrem

Vždy jsem obdivoval oddanost pravdě Mistra Jana Husa, mysticismus Mistra Eckharta a šermířské...

Více
2. července 2015

Jak jsem se stal bakalářem

Se slzami v očích jsem opouštěl Churchillovu kolej. Nechal jsem...

Více
1. března 2015

Podivné objekty v Cambridgi

Vždycky jsem rád chodil na procházky a Cambridge mi poskytla...

Více
19. listopadu 2014

Kdo nás učí na Cambridgi

Nikdy jsem se nemohl zbavit pocitu, že role akademika je v Anglii vnímána jinak než u nás.

Více
30. června 2014

Raport psaný po zkouškách

Univerzita kontrastů, to je Cambridge. Mám tím na mysli, že ve většině ohledů plně podléhá...

Více
2. června 2014

Koledníkem v cizí zemi

„Co to…?“ vydralo se z hrdla nebohé Angličance, když ucítila na zadnici mojí pomlázku. V letošním...

Více
20. prosince 2013

Raport Čechoslováka

Cambridge je křižovatkou nejrůznějších cest a kultur. Studenti a akademici sem přicházejí z...

Více
5. srpna 2013

Raport na pomezí žalozpěvu a chvalozpěvu

Jarní trimestr na Cambridge je trimestrem dlouhých dní. Z rána...

Více
18. března 2013

Akademické intermezzo

Říkám si, že na anglických školách by zkoušky měly být v únoru. Na rozdíl od jara se totiž...

Více
26. listopadu 2012

První raport ze země oddělených kohoutků

Počátky studia na slavné univerzitě v jihovýchodní části Hrdého...

Více
Zpět na hlavní stránku