Dílna čtení jako pramen a oáza dětského čtenářství | 2. část

Rozhodující pro dlouhodobý úspěch v dílně čtení je vytváření čtenářské atmosféry. Učitel sám byl měl být samostatným a přemýšlivým čtenářem, jenž dokáže žáky nadchnout pro čtení knih a pravidelně čte nejen knihy pro dospělé, ale také dětské žánry a knihy pro mládež. Učitel v dílně čtení neuvažuje o dětech primárně jako o svých žácích, kterým zadává úkoly, ale jako o čtenářích, s kterými sdílí radost ze čtení.

Dílna čtení je založena na spolupráci. Žáci přirozenou formou vzbuzují u svých spolužáků zájem o konkrétní knihy, často si je zamlouvají a vzájemně půjčují. Naladění a nastavení skupiny mnohdy rozhodují u jednotlivých žáků, jaké hodnoty a postoje budou v oblasti čtení a čtenářství zastávat. Dílna čtení má velký potenciál při utvoření respektujícího prostředí, příznivého pro čtení a učení.

V dílně čtení zlepšuji své čtenářství, ale v naší škole čteme ve všech hodinách

Dílna čtení nemůže rozvíjet všechny čtenářské dovednosti potřebné pro utváření čtenářské a kritické gramotnosti žáků. V dílnách čtení žáci získají důvěru ve čtení, čtenářskou výdrž a odolnost, čtenářskou autonomii, sebedůvěru a ideálně celoživotní lásku ke knihám a četbě. Žáci také potřebuji pracovat se společnými texty ve čtenářských lekcích, které umožňují cíleněji rozvíjet jednotlivé čtenářské dovednosti nebo kompetence a setkávat se s interpretacemi a porozuměními dalších čtenářů. Komplexní rozvoj čtenářské a kritické gramotnosti se pak neobejde bez čtení v oborech, kde mají žáci v naukových předmětech příležitost pracovat se specifickým oborovým obsahem a komunikací.

Když čtu, lépe píšu, a když píšu, lépe čtu

Dílna čtení je propojena s dílnou psaní, stejně jako je čtenářství neodmyslitelně spjato s pisatelství. Děti, které hodně čtou, promyšleněji píšou vlastní texty. Děti, které hodně píšou, rozumějí lépe textům a dokáží se na ně dívat kriticky z pohledu autora. Psaní také umožňuje zachycovat a zviditelňovat prožitky a myšlenky, které pak mohu sdílet s ostatními. Bez psaní se neobejde čtenářská reflexe.

O svém čtení přemýšlím a své čtení si řídím

Žáci, kteří si vytvoří návyk sledovat proces svého čtení a čtenářství, mají výrazně lepší předpoklady pro dosahování čtenářských cílů. V dílně čtení proto vytváříme prostor pro pravidelnou reflexi čtenářství. Žáci si vedou přehledy přečtených knih, zamýšlejí se pravidelně nad průběhem své četby. Každý žák má příležitost uvažovat o důležitosti a smyslu čtení a čtenářství, sledovat a oceňovat sebe sama jako čtenáře – co mu jde a nejde, čemu dává přednost, jak si pomáhá v nesnázích, čím pro něj četba byla a čím je nyní, co se mu osvědčilo a jak chce dál zlepšovat své čtenářství.

To, že děti mohou rozhodovat o své četbě a zároveň si sami pro sebe zvědomují, jak čtou a jak ve svém čtenářství postupují, přispívá k tomu, že je pro ně dílna čtení bezpečným a oblíbeným prostředím, skutečnou oázou čtení a učení.

Znáročňování mé četby a rozšiřování čtenářských teritorií, Tereza N., 8. C

„Asi v 7. třídě na konci roku jsem četla po dlouhé době jinou knížku než fantasy. Bylo to skvělé a v tom jsem začala objevovat další a další různé žánry. Teď mě většinou posunou knihy, které jsou přeložené z jiného jazyka, například angličtiny nebo islandštiny. Dočetla jsem Knihu Klan koní. Autorka v ní používá zvláštní jména například Ylva nebo i AEgir, aby upřesnila místo, kde se děj odehrává a zvýraznila rozdíly mezi postavami. Ylva a její otec mluví islandsky, na rozdíl od ostatních, kteří mluví norsky. Autorka používá zajímavá slova a věty, abych četla dál a neztratila o knihu zájem. Chtěla bych vědět, jaký další příběh Island napíše.“

V projektu Pomáháme školám k úspěchu využíváme dílnu čtení nejen pro žáky v zapojených školách, ale i pro učitele, kteří jejím prostřednictvím pečují o své vlastní čtenářství a lépe pak rozumějí i čtenářským potřebám svých žáků. V následujících dílech seriálu nahlédneme do konkrétních dílen čtení, dozvíme se, jak DČ zavádět v jednotlivých třídách i v celých školách. Seznámíme se s tím, jak žákům pomáhá na cestě k lepšímu čtení sebeřízení, a především co prožívají s knihami žáci a jejich učitelé.