Projektové školy

První školy se do projektu Pomáháme školám k úspěchu zapojily v roce 2010, a sice ZŠ Kunratice z Prahy a ZŠ Mendelova z Karviné. Následující roky se do naší sítě postupně přidávaly další školy a v roce 2019/20 jich bylo zapojeno už 23 a plánovali jsme rozšíření do dalších desítek škol.

Projektové školy jsme do roku 2020 dělili na modelové, spolupracující a čtenářské.

Modelové školy jsme vybírali ve výběrových řízeních tak, aby se nacházely v různých krajích. Jednou z podmínek vstupu do projektu byl souhlas většiny pedagogického sboru se zapojením a přijmutí naší vize. Každá škola pak průběžně vyhodnocovala, kde se nachází na cestě k vizi a stanovovala si další kroky, jimiž se k ní bude blížit. V hodnocení a plánování vycházely z badatelského cyklu profesního učení v pojetí profesorky Helen Timperleyové a pomáhaly jim také nástroje jako Pedagogický plán rozvoje škole a Plán osobního pedagogického rozvoje nebo reflektivní návštěvy vedení projektu.

První dvě školy (ZŠ Kunratice, ZŠ Mendelova) se zapojily v září 2010, další školy se pak připojily v září 2012, 2015 a 2017. Každá škola dostávala plnou projektovou podporu po dobu pěti let, po uplynutí této doby pak nadále zůstala v projektové síti.

Podpora, kterou modelové školy dostávaly, byla velmi rozmanitá – osoba pedagogického konzultanta, resp. konzultantky, která působila přímo na škole, finanční podpora (např. na podporu kolegiální spolupráce, párovou výuku, účast na akcích, vzdělávání učitelů, výjezdy učitelského sboru, asistenty pedagoga, školního psychologa nebo materiální vybavení), odborná podpora vedení projektu nebo třeba možnost účastnit se projektových akcí.

Pro učitele jsme připravovali sdílení (zaměřená např. na školní družiny, asistenty pedagoga, tělesnou výchovu nebo formativní hodnocení), letní školu čtenářství a Festival pedagogické inspirace. Vedení škol se pak ještě potkávalo čtyřikrát ročně na program připraveným odborným vedením projektu.

"No a pak jsme byli vybráni do projektu Pomáháme školám k úspěchu.To byla výhra. Dalo mi to zakotvení, cestu od vize k realizaci. I předtím již naše snažení mělo výsledky,  ale bylo to poněkud chaotické. Tady jsme najednou dostali možnost odborného vedení. Jako potřebují mentora učitelé, potřebuje ho i ředitelka. Lidé z projektu přišli k nám a byli ochotní nám naslouchat, pozorovat, jak to děláme, odpovídat na naše otázky, předávat své zkušenosti, dávat zpětnou vazbu. To bylo pro mě to nejlepší, co jsem zažila. A pro školu též."

Kateřina Glosová vypráví o tom, jak doputovala na místo ředitelky spící základní školy v Horce nad Moravou

"První školní rok s projektem Pomáháme školám k úspěchu jsme začali třídenním výjezdem, během kterého jsme formulovali naši vizi dobré školy a vyjasňovali si principy projektu. V září jsme pokračovali společným vzděláváním MBTI, které nás zaujalo tak, že jsme šli všichni dobrovolně na další pokračování. A pak to začalo! Jiný svět! Množství informací! Zajímavé hodiny! Škola v Kunraticích! Sdílení! Pedagogická konzultantka!"

Pět let základní školy Zdice v projektu Pomáháme školám k úspěchu pohledem její ředitelky Evy Fiřtové

Spolupracující školy se zapojily podobně jako modelové školy, jejich podpora z projektu ale byla o něco nižší (menší úvazek pedagogického konzultanta nebo nižší finanční podpora).

„Jsem na začátku kariéry a mám dojem, že zkušenosti získané během dvou let na škole z projektu Pomáháme školám k úspěchu, mi daly mnohem víc, než dva roky na jiné škole a celé studium dohromady.“

Projděte si hodnocení dlouhodobého působení projektu Pomáháme školám k úspěchu ve veřejných ZŠ

 

Program čtenářských škol zaměřený na systematický rozvoj čtenářských dovedností u žáků jsme rozběhli v květnu 2017. Nejdříve do něj vstoupilo jedenáct škol a v lednu 2019 se připojily ještě další tři školy. Zapojené školy vytvořily čtyři tzv. hnízda, ve kterých na rozvoji čtenářství úžeji spolupracovaly.

V každé škole vznikl tým učitelů, který se zaměřoval na rozvoj čtenářské gramotnosti napříč stupni a předměty. Ten také sestavoval, průběžně vyhodnocoval a inovoval čtenářskou strategii školy.

Školy získaly čtenářského mentora a také finance na nákup knih, vzdělávání sboru a společné setkávání v hnízdech. Učitelé se také potkávali na čtenářských akcích (oborových, prožitkových nebo pisatelských), setkáních čtenářských školních týmů nebo v srpnu na letní škole čtenářství.

"Pokud chceme ve škole něco podstatného trvale proměnit, pak do toho musíme jako lídři dát mnohem víc energie, než kolik jí stačí na přikazování. Nejsme na to sami, můžeme využít možnosti kolegů, kteří nám rozumí a kteří mohou k naší vizi přitahovat další. Proto jsme se v projektu čtenářských škol zaměřili v druhém roce na kolegiální spolupráci, která je jednou z pomalých, ale bezpečnějších cestiček, jak pracovat na udržitelné proměně školy."

Přečtěte si, jak kolegiální podpora pomáhá učitelům ze čtenářských škol

"Nejtěžší pro mě byl úplný začátek, než jsem si získal důvěru u kolegů, se kterými spolupracuji. Musel jsem ukázat, co dělám, a přesvědčit ostatní, že mám nějaké zkušenosti, umím naslouchat a nabídnout jim směry, kterými se mohou vydat. Chce to hodně velký přehled, nebát se zkoušet nové věci a naladit se na jejich vlnu. Hodně mě posouvají společná setkávání a povídání s ostatními mentory o tom, co komu funguje."

Co říkají pedagogové ze čtenářských škol po roce projektu

Zpět na hlavní stránku