Pro novináře| Ohlasy z médií| Překvapující data: děti čtou častěji

Překvapující data: děti čtou častěji

21. ledna 2019 - Týden S přístupem dětí ke knihám to není tak zlé, jak se zdá. Podle rozsáhlé studie českých vědců mladých čtenářů ve srovnání s dobou před pěti lety přibylo. Experti tvrdí, že je to hlavně zásluhou rodičů. Do budoucna by Česká republika mohla dosáhnout lepších výsledků v mezinárodních srovnáních gramotnosti.

Dětští psychologové a experti na vzdělávání mají konečně důvod k radosti. Ačkoli z mezinárodních šetření vycházejí české děti v souvislosti se čtením a pochopením textu veskrze průměrně, situace se možná už brzy zlepší. Toto očekávání vyplývá z rozsáhlého výzkumu České děti a mládež jako čtenáři 2017, jehož výsledky v těchto dnech vydává nakladatelství Host. TÝDEN má data k dispozici.
Hana Friedlaenderová, Hana Landová, Irena Prázová a Vít Richter se dětskému čtenářství věnují dlouhodobě, naposledy zveřejnili odbornou studii v roce 2014. Nyní, po pěti letech, je jasné, že se preference dětí i jejich vztah ke knihám změnily. V řadě případů k lepšímu.
 
Navzdory očekávání
Přestože s přibývajícím věkem čtou děti méně – zejména kvůli dalším volnočasovým aktivitám –, srovnání s rokem 2013 ukázalo, že všechno není tak zlé, jak se zdá či obecně tvrdí. Navzdory skepsi, jíž milovníci knih popadají vždy při pohledu na dětské hráče počítačových her nebo držitele mobilů, přibylo dětí ve věku 9–12 let, které čtou každý den. Rovněž mírně poklesl podíl nečtenářů, a to zhruba o tři procentní body.
„Zdá se tedy, že propad dětského čtenářství, k němuž došlo mezi roky 2003 a 2013, se nyní již zastavil a možná mu svítá na lepší časy,“ uvádějí výzkumníci. Srovnání výsledků devíti- až čtrnáctiletých žáků mezi roky 2014 a 2017 pak ukazuje, že frekvence čtení knih výrazně vzrostla, a to zejména v kategorii denní četby ze 13 na 18 procent.
 
Zábava, nebo povinná nuda?
Čtení knih je, i přes jeho povinné a logické zapojení do výuky na základních školách, stále zejména volnočasovou aktivitou. České i zahraniční výzkumy ukazují, že děti ve věku 6–14 let mají ve všední den zhruba pět až šest hodin volného času, do něhož je ovšem započítán také ten strávený s rodiči a mimoškolní organizované aktivity, tedy kroužky či sportovní a skautské oddíly. Dětští psychologové přitom radí: čím více je z tohoto času věnováno čtení, tím lépe. U dítěte se rozvíjí slovní zásoba, zlepšuje se pravopis, dochází k propojování obou mozkových hemisfér, rozvoji fantazie a ruku v ruce s tím i kreativity.
„Pravidelné předčítání dětem má ale obrovský význam i pro jejich emocionální zdraví. Předčítání rozvíjí paměť a představivost, učí myšlení a pomáhá utvářet pevné pouto mezi rodičem a dítětem. I dvacet minut denně dokáže zázraky,“ říká respektovaný dětský psycholog Václav Mertin.
Děti se podle výzkumu shodují, že čtení je pro život důležité. Některé si myslí, že ho dobře uplatní ve své budoucí profesi. Zajímavé je srovnání názorů u mladších (6–8 let) a starších (9–14 let) žáků. Prvně uvádění častěji říkají, že knihy jsou zábavné, a také, že je nutí číst hlavně rodiče. Naopak větší podíl starších žáků souhlasí s výroky, že čtení je „důležité pro vzdělání“, je „spíš nuda“, „ztráta času“ a že dnes je již „zastaralé, nemoderní“. Přitom platí, že mladší děti baví o něco více (64 procent) než starší (zhruba polovina). A jak je to s pravidelností a četností čtení? I zde dopadla nejlépe nejmladší skupina. Alespoň jednou za týden čte 80 procent dětí ve věku 6–8 let, mezi nejstaršími (15–19 let) je to necelá polovina.
 
Pejsek s kočičkou i Harry Potter
Téměř tři čtvrtiny mladších dětí (6–8 let) si nejraději čtou nebo nechávají číst od rodičů hlavně pohádky nebo pověsti. Následují knihy o přírodě a zvířatech, přibližně jedna třetina z nich má nejraději komiksy. Obecně lze říci, že děti baví knihy se zajímavým příběhem, pohádkové nebo o zvířatech. Pohádky jsou většinou ty autorské. Lidové (například Němcová, Erben) čtou méně. Častým důvodem, který děti zmiňovaly, je zastaralý jazyk, jemuž nerozumějí. Některé mají i své oblíbené knižní hrdiny – populární jsou například Slon z knihy Kamarádi od vrbového potoka, Harry Potter, princezna Zlatovláska nebo Arnie z knihy Jak si postavit letadlo. Cílem přitom není, aby dítě „konzumovalo“ jen „vysokou“ literaturu, mnohdy stačí i obyčejný komiks. „Mnoho dětí na něm začalo a postupně se pročetlo dál. Rodiče pak byli nadšeni, že se z jejich nečtenáře stal zapálený čtenář,“ říká Hana Košťálová, expertka na čtenářství z projektu Pomáháme školám k úspěchu.

Předčítající maminky nebo tatínky možná překvapí, že knižní hrdina v současném dětském světě není tak jednoznačný a vyhraněný jako u starších generací. Pokud jde o příběh, který byl například zfilmován či převeden do počítačové hry, malí čtenáři mezi postavami v jednotlivých podáních nerozlišují. Častěji si také právě na základě zhlédnutého filmu půjčí v knihovně tentýž příběh v tištěné podobě, třeba některé disneyovky jako Barbie či Ledové království.
 
„S tím také přirozeně souvisí, že knižní hrdina dnešních dětí se více globalizuje, takže najdeme hrdiny spíše zahraniční než české. To se potvrdilo již ve výzkumu z roku 2014 – pokud vůbec děti nějakého knižního hrdinu mají, inklinují více k outsiderům typu hrdiny knihy Deník malého poseroutky. Děti v tomto věku nemají žádné oblíbené autory, spíše oblíbené knihy. Stává se, že se k nim vracejí a čtou je i několikrát. V rozhovorech uvedly například ty s postavou Krtečka nebo již zmíněnou knihu Jak si postavit letadlo,“ uvádějí odborníci.
Mezi konkrétní tituly, které nejvíce zaujaly mladší zájemce, patří tradičně Honzíkova cesta, na druhé pozici spontánně jmenovaných skončil Čtyřlístek a na třetí Povídání o pejskovi a kočičce. U starších pak stále vedou dobrodružství mladého čaroděje Harryho Pottera, v těsném závěsu je Deník malého poseroutky a na třetí příčce se umístil fantasy cyklus Zaklínač. Feministky a propagátory progresivistických teorií o neexistenci rozdílů v pohlaví nepotěší, že mezi dětmi lze vypozorovat značné genderové rozdíly při výběru žánrů. Chlapci čtou raději především komiksy, encyklopedie a obecně naučnou literaturu, dívky upřednostňují příběhy o svých vrstevnících.
S výroky o důležitosti a zábavnosti čtení se ztotožňují spíše děti rodičů s vyšším vzděláním a také ty, jimž rodiče čtou nebo četli. Naopak negativně se vyjadřovali častěji potomci méně vzdělaných rodičů a ti, kterým otec či matka nikdy nečetli.
 
Rodiče versus technologie
A co si myslí rodiče? Za nejlepší způsob trávení volného času svých potomků uváděli v první řadě sportování (54 procent) a obecně kroužky (44 procent). Za velmi vhodný je považován také sociální
kontakt s ostatními dětmi (37 procent), malování, kreslení a další aktivní tvorba (35 procent). Následuje právě četba knih (34 procent). „Spolu s poslechem hudby četbu rodiče vnímají také jako jedinou mediálně ‚přínosnou‘ aktivitu. Mezi další se podle rodičů řadí také hraní s hračkami, hra na hudební nástroj a návštěva knihovny. Povšimněme si, že jde o samé ‚offline‘ aktivity a s výjimkou čtení knih a poslechu hudby také o ‚nemediální‘ aktivity,“ uvádí výzkumník Vít Richter.

Naopak dobu strávenou on-line s elektronickými zařízeními v ruce – mobilem, počítačem, laptopem či tabletem –, sledováním nejrůznějších sociálních médií, hraním her nebo díváním se na televizi, považují rodiče za nejméně přínosné způsoby využití volného času. Většina se proto snaží výběrem vhodných mimoškolních aktivit usměrňovat volný čas svých potomků tak, aby pro ně byl co nejpřínosnější. Mají to však stále
Přístupnost digitálních technologií je stále větší. Mediální obsah lze sledovat kdykoli a kdekoli, komunikovat lze téměř nepřetržitě s větším množstvím přátel, než bylo kdy předtím možné. Rodiče tahají za kratší konec provazu. „V tomto případě je dobré dodat, že růst digitální vybavenosti domácností, zejména mobilními zařízeními, vedl k rozšíření fenoménu, který významná psycholožka Sonia Livingstoneová ve své knize Young People and New Media nazývá ‚bedroomculture‘,“ podotýká Richter. V podstatě jde o odloučení dítěte od zbytku rodiny a jeho dobrovolnou izolaci v dětském pokoji. Tam sleduje filmy, chatuje s přáteli, hraje hry. Dětský pokoj se tedy do značné míry stane jediným prostředím, v němž se vyskytuje a který jen málo opouští.

Samostatnou kapitolou jsou sociální sítě. K těm se děti uchylují nejčastěji v průběhu druhého stupně základní školy. Četba knih je proto vystavena velké konkurenci „méně náročných“, ale lákavých způsobů trávení volného času. Nejtěžší to mají knihy u mládeže ve věku 15–19 let. Mezi nejčastější aktivity u nich patří využívání sociálních sítí, dále poslech hudby, vyhledávání na internetu, sledování televize, filmů a videí na YouTube. „Mladí lidé v tomto věku své slabé čtenářství často skrývají za nedostatek volného času vlivem vyšších nároků ve škole. Náš výzkum ale naznačuje, že za slabým čtenářstvím a nečtenářstvím mládeže nejsou zvýšené nároky ve škole, ale spíše velmi široká nabídka jiných způsobů trávení volného času,“ uvádějí výzkumníci.

Otázkou zůstává, zda se zlepšující se trend udrží. Do značné míry pomáhá neziskový sektor. Velmi úspěšný je projekt Pomáháme školám k úspěchu, který iniciovala a financuje rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových. Jako první se v tuzemsku pustila do dlouhodobé podpory veřejných základních škol ze soukromých prostředků a dnes do této neziskovky posílá třicet milionů korun ročně. Peníze slouží i k rozvoji čtenářských dílen či pořádání učitelských workshopů, na nichž si mohou pedagogové literatury vyměňovat zkušenosti.

Velmi známá je i iniciativa Celé Česko čte dětem, jež prostřednictvím kampaně se známými osobnostmi přesvědčuje rodiče, aby svým potomkům četli doma, a tím je nejen lépe vychovávali, ale také utužili rodinné vazby.

Třetí významný projekt se jmenuje Čtení pomáhá. V jeho rámci se každý rok rozdělí deset milionů korun na dobročinné účely. O tom, kdo pomoc obdrží, rozhodují malí čtenáři. Školák, který přečte knížku a správně k ní vyplní test, získá padesát korun. Ty věnuje na jednu z nominovaných charitativních akcí. V minulosti děti podpořily například handicapované osoby, postavení památníku válečným hrdinům nebo psí útulky.
 
Autor | @Vladimír Barák
Zpět na hlavní stránku