Tipy na čtení

28. srpna 2019 Podívejte se, jaké další knihy byste podle Ondřeje Hausenblase neměli opomenout.

Loïc Dauvillier, Marc Lizano, Greg Salsedo: Dítě s hvězdičkou

Pokud jsme si při kojení nehráli s mobilem nebo tabletem, možná nedoceníme, jak důležité jsou pro dnešní děti knížky, ve kterých srůstá komiks, třeba Čechova Dobrodružství Rychlé Veverky, bilderbuch neboli obrazová kniha, jako jsou Čechovi Dědečkové, či grafický román, jako je Čechovo „A“, ale taky film a videoklipy. Chceme, aby děti neulpívaly na povrchu, aby se naučily, že pocity a motivace činů postav ani příčiny událostí nejsou v životě ani v umění prvoplánové jak v japonském kresleném seriálu. 

Je takových komplexních knížek českých i překladových dnes naštěstí i na českém trhu dost a stále přibývají. A mnohé z nich se osvobodily od trhákové tematiky všelijakých fantazijních Batmanů. Vtahují do čtenářských teritorií dětí vážné a přesto vzrušující myšlenky o mezilidských vztazích a o  individuální poctivosti v těžkých situacích.

Jedna taková knížka, ve které srůstá komiks, grafický román a třeba film, je Dítě s hvězdičkou (Marc Lizarno, Loic Dauvillier, Greg Salsedo, přel. D. Melanová, Albatros 2012). Čím vzdálenější jsou hrůzy války a holcaustu, tím potřebnější je, aby čtenáři mohli prožít nejen dobové prostředí a události, třebas vichistickou Francii 40. let – to je pryč, ale aby také  poznávali, kde se vzalo to, jak tehdy lidé jednali – kdo a proč asi sklouzl k antisemitismu, a kdo šel do odboje proti zlému i hloupému nebo kdo pomáhal se samozřejmostí bližním v nouzi. Jací vlastně ti lidé byli, co je ovlivňovalo – strach, tupá nenávist, nebo svědomí, soucit…, a jak reagovali – zbaběle a podle, nebo statečně a obětavě. Zlé i dobré stránky jednotlivců i celé společnosti se vtělily do příběhu a docela individuálního osudu jedné židovské holčičky, kterou dobří lidé ukryli a zachránili před nacisty.

Dítě s hvězdičkou podává v komiksových panelech (okénkách) docela složitý příběh zachycený poměrně rafinovaným způsobem. Čtenář ve čtvrté třídě bude asi potřebovat pomoc podobně jako sedmák, aby rozpoznal, že rámec (hrdinka coby již babička vypráví svůj příběh vnučce) má jiný odstín panelů než samotný děj, který zažila v dětství za německé okupace Francie. Kdo umí číst komiks, ví, že bubliny mají jiný ocásek, když je v nich, co někdo opravdu řekl (postavy kolem hrdinky Duni), a jiný ocásek a nažloutlé podbarvení mají ty, které si někdo jen pomyslil nebo které jsou řečí vypravěčky (sama Duňa). Změny dějiště jsou podobné střihům filmovým – v panelu se náhle objeví venkovská příroda a stavení, a nám musí dojít, že to jsme utekli z Paříže schovat se na vesnický statek. Ale i pochopení přesunů vpřed a vzad v čase vyprávění je nutné si odvodit z toho, jak pronikáme do stavby textu. City a pocity postav jsou nakresleny velmi zřetelně a jednoduše, ale rozumíme jim spíše díky  tomu, co se děje a říká kolem. Jsou zobrazeny skoro jako fotografie nebo filmové detaily.

Celé generace u nás nasávaly ponětí o čestnosti a statečnosti z knížek Jaroslava Foglara. Ty se odehrávají jaksi mimo konkrétní dobu a přímou a přitažlivou cestou servírují situace a vztahy nadčasové. To, kdy a kde byla Stínadla nebo Jezerní kotlina, je vlastně celkem jedno. Uvěřit nadčasovým ušlechtilým idejím můžeme, ale pak před námi čtenáři stojí náročný úkol, abychom je uměli spatřovat a uplatňovat také ve vlastním životě a reálném světě. Myslím, že čest, odvaha, soucit poznané v příbězích a postavách z reálných časů a konkrétních poměrů, třeba z doby holocaustu, mají šanci, že čtenář rozpozná, které situace nebo problémy jeho vlastního života jsou něčím podobné těm z knížky. A snad si ujasní i svoje přesvědčení.

Loïc Dauvillier, Marc Lizano, Greg Salsedo: Dítě s hvězdičkou, Praha: Albatros, 2012


Mark Haddon: Spudveč! aneb 70.000 světelných let

Není mnoho sci-fi nebo fantasy příběhů, které se odehrávají u nás na Zemi a dnes. Ve fantastických vyprávěních se obvykle vyrábí nějaký jiný svět, pokud možno nepodobný  tomu našemu, případně v neznámé minulosti nebo daleké budoucnosti. Ale v téhle knize si můžeme číst, jak dva kluci ve věku kolem 11 let bojují se svou přiměřeně praštěnou rodinou. Jenomže přitom ve škole odhalili učitelku a učitele, kteří spolu tajně mluví divnou řečí, spiklenecky se loučí divným slovem spudveč a občas jim z očí vychází moc divné modré světlo. A tomu musejí hoši přijít na kloub, takže se trochu nemotorným a trochu divoce klukovským způsobem dostanou na planetu v daleké galaxii, brání se jejím agentům a … to si dočtete sami v knize od Marka Haddona, vydalo ji Argo v roce 2009.

Příběh vypráví jeden z obou věrných kamarádů rošťáků, vtipně komentuje chování své rodiny („počastoval mě svým těžkotonážním otcovským pohledem“) i povahu učitelů („že by v té vlněné sukni a s tou svojí kabelkou byla schopná prozkoumat cokoliv nebezpečnějšího než mrazák v Tesku“) , ale i chování svoje, a i v nejdramatičtějších momentech vnímá „mezigalaktické“ poměry s klukovskou přímočarostí. Styl spotánního vyprávění bude dětskému čtenáři blízký, trochu zprvu připomíná dnes tak oblíbené „deníky“ různých poseroutků, ale po pár desítkách stran se tímhle stylem náhle začne povídat o něčem velmi nevídaném a vzrušujícím. Kdyby mladý čtenář sám uměl fabulovat své představy o dobrodružstvích, mohlo by to být právě takové jako to, co nám vypráví Haddonův Džimbo.

Mark Haddon: Spudveč! aneb 70.000 světelných let, Praha: Argo, 2009


Harper Lee: Jako zabít ptáčka

Tenhle americký román už vůbec není „novinka“, ani pro české čtenáře, ale možná ho mnozí neznají. Je ale dobré znát, na čem je už skoro šedesát let vychovávána mládež ve školách v USA k demokratismu, k úctě vůči právu a k odmítání rasistických postojů. Navíc je to uchvacující četba – vyprávění o životě na americkém jihu očima dospívajících školních dětí, s mravně neohroženým hrdinou (otcem vypravěčky), se záhadnými okolnostmi i se zjevnými nespravedlnostmi a se zápasem proti zabedněnosti a předsudkům. V USA se to čte se žáky ve škole, učitelé to uznávají, i když kniha od počátku mnohé lidi pobuřovala. Když se české děti (a myslím že i mnozí dospělí) mají učit myslet ve společenských souvislostech, je četba o „cizích“ problémech, které jsou podobné našim - ale v modrém, dobrá varianta. Ačkoliv existuje i film z roku 1962, čtení knihy je vždy lepší…

Harper Lee: Jako zabít ptáčka, Praha: Mladá fronta, 2015

Zpět na hlavní stránku