Každé dítě si zaslouží vynikajícího učitele

29. listopadu 2018 Ze všech školních faktorů má na učení dítěte nejsilnější vliv učitel. Chceme-li zlepšit učení dítěte, potřebujeme zlepšit učitelovu práci. Tu zlepšíme jen tím, že se učitel bude učit, jak lépe vyučovat.

Přečtěte si článek naší programové ředitelky Hany Košťálové, ve kterém přibližuje, z jakých poznatků o učení dětí vycházíme a jak je v projektu Pomáháme školám k úspěchu aplikujeme.

Dobré výsledky v učení mají žáci toho učitele, který soustavně vyhodnocuje dopad své výuky na učení dětí, vychází z toho pro svou další praxi a tu proměňuje podle toho, co o svém dosavadním dopadu zjistil. Tak postupuje responzivní či adaptivní profesionál. Vyžaduje to proměnu myšlení a nové profesní dovednosti. Učitel potřebuje hodně podpory, aby si takové badatelské profesní myšlení postupně osvojoval. Neobejde se bez spolupráce s kolegy a s odborníky v prostředí, které se vyznačuje absolutním respektem a v němž je možné klást sobě i druhým profesní výzvy.

V projektu Pomáháme školám k úspěchu jsme si formulovali vizi dobré veřejné základní školy jako školy, v níž se každý žák učí naplno a s radostí. Vize je něco vzdáleného, co se před námi vznáší na horizontu, na který dohlédneme. Ukazuje nám směr. Neradí, jak se k ní dostat. S každým praktickým krokem, který uděláme, se naučíme něčemu novému, co nám pomáhá lépe rozumět tomu, co naše vize obnáší, a co dělat, aby se stále častěji stávala skutečností.

Naše vize dobré veřejné základní školy popisuje žádoucí stav, ale je to stav ve své podstatě prchavý. Nelze čekat, že ho dosáhneme a pak se budeme kochat jeho trváním. Potřebujeme si zvyknout na to, že stav, v němž se vize vtělila v realitu, vyžaduje neustálou obnovu. Každý moment, v němž se nám daří zařizovat, že se děti učí naplno a že se z toho radují, se může v příští chvíli proměnit v novou výzvu, jíž budeme čelit.

Víru v to, že se ve veřejné základní škole každé dítě může – a má – učit naplno a tak, aby zažívalo radost z učení, opíráme o sadu poznatků.

1. Škola může změnit osud dítěte. Platí to zejména o dětech z nepodnětného prostředí.
2. Každé dítě se může učit. Nejlepší vzdělávací systémy se přímo zaměřují na úspěch každého dítěte a stanovují vysoká očekávání pro každého žáka.
3. Jedinou cestou, jak zlepšit vzdělávací výsledky, je zlepšit výuku, tedy práci učitele.
4. Zvyšovat výkon nejslabších žáků neznamená poškozovat nejlepší žáky, pokud zlepšování výkonu dětí dosahujeme tím, že se zlepšuje učitelův výkon. Dobrý učitel prospívá jak žákům slabým, tak těm nejlepším.
5. Nejlepších vzdělávacích výsledků u žáků dosahují učitelé, kteří neustále vyhodnocují svůj dopad na učení dětí a podle toho, co zjišťují, proměňují svou další výuku, aby svůj dopad zvýšili.
6. Vedení škol je po učiteli druhým nejsilnějším faktorem ovlivňujícím vzdělávací výsledky žáků.
7. V dobré škole se neustále učí jak žáci, tak dospělí. Aby se mohli skutečně učit, musí ve škole panovat kultura, v níž se lidé učit opravdu mohou, protože cítí bezpodmínečný respekt a neobávají se vstupovat do rizik, která jsou s učením spjata.
8. Učitelé ve špičkových systémech se učí od sebe navzájem při společném plánování, párové výuce a společné reflexi; při sdílení svých zkušeností a společném hledání řešení výukových problémů uvnitř školy i mezi školami a s dopomocí experta či kritického přítele.

Pokračování najdete v aktuálním čísle časopisu Kritická gramotnost.