Každé dítě může s radostí psát

Každé dítě může s radostí psát

3. prosince 2018 Před pětatřiceti lety vyšla první publikace otce dílny psaní, Donalda Gravese, Writing: Teachers and Children at Work. Na univerzitě v New Hampshiru založil a vedl laboratoř, v níž zkoumal proces psaní.

Po prvních deseti letech nabídl učitelům postup, který pomáhá každému žákovi, aby našel v psaní zalíbení, aby psaní využíval k lepšímu porozumění sobě i světu a také k dobré domluvě s druhými. Jeho didaktický postup se dodnes nevyčerpal a slouží jako vodítko dalším generacím učitelů.

Do České republiky se jeho koncepce dostala – podobně jako dílna čtení - jako součást programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Na rozdíl od dílny čtení se zatím neujala, což je dáno řadou okolností. Jednou z nich je ostych, který psaní často v učitelích vzbuzuje.

Učitel – nečtenář může těžko podnítit v dětech důvěru ve čtení. Učitel, který sám nepíše, nemá, jak by vedl své žáky v procesu psaní. O tom byl D. Graves přesvědčen. Proto jsme na posledním pisatelském setkání spojili pohled do naší výuky s vlastním psaním. Hledali jsme svá témata, konzultovali je, psali jsme první verze textů, získali k nim zpětnou vazbu, texty jsme dopracovali a budeme si je také publikovat.

Každý krok procesu psaní jsme reflektovali nejen jako autoři, ale i jako učitelé. Jak to děláme, aby si naši žáci uměli najít svá vlastní témata, která jim stojí za to písemně promyslet? Jak si naši žáci vzájemně pomáhají, když si téma zvolili, ale nevědí, kudy do něj? Jak učíme žáky myslet na adresáty textů? Jak nakládáme s formální stránkou textů? Kolik volnosti děti jako autoři unesou, a kolik podpory z naší strany potřebují? Kde a jak mohou děti texty publikovat, aby získaly odezvu i od jiných čtenářů, než je třída?

Jako učitelé autentického, skutečného psaní jsme na začátku. Přesto pozorujeme blahodárné dopady našich pokusů:

  • „Kolegové vždycky žasnou, co všechno vím o našich dětech. Ale já nevyzvídám, jen s nimi hodně píšu.“
  • „V mé třídě pomohly dílny psaní vytvořit hodně přátelskou atmosféru. Děti vidí, že třeba někdo, kdo ve škole není zrovna premiant, se zabývá mimo školu něčím nečekaným. A taky se dozvídají hodně o mně, o učitelce.“
  • „Děti, které delší dobu čtou i píšou, se dokážou nesrovnatelně lépe vyjadřovat než ty, které nepíšou. Pak také lépe čtou a textům úplně jinak rozumí.“ 
  • „Moje žáky baví dílna psaní dokonce víc než dílna čtení. Mohou víc uplatnit svou potřebu něco tvořit, a hlavně vyprávět druhým o sobě a ujasňovat si tak, kým vlastně jsou.“

Hana Košťálová

 

DSC08747-sdilime.JPG
Zpět na hlavní stránku