Příběhy| Student Jan Hrebík

Student Jan Hrebík: Soutěživý atlet a rétor možná jednou bude biochemikem

Jedním ze stipendistů je i dvanáctiletý Jan Hrebík. Do Open Gate chodí druhým rokem a tvrdí, že ve škole ho baví úplně všechno. Cestou na rozhovor si byl vyzvednout diplom za třetí místo ve školním kole řečnického klání Mladý Démosthenés. Soutěžil s vlastní básní.

O čem ta báseň byla?
Mluvil jsem o tom, co vidím, když se dívám z okna.

O čem mluvil vítěz soutěže?
O tom, že svět neuznává babičky a jejich dobře míněné rady.

Za kým jdete vy, když potřebujete s něčím poradit, třeba s učením?
Obvykle za sestrou, která je o dvanáct let starší. Ale ohledně školy vlastně ani rady moc nepotřebuji, většinou to hned pochopím na hodině, nebo si to pak jednou přečtu a pamatuji si to.

Připravoval jste se na přijímačky na Open Gate nějak speciálně?
Dělal jsem takzvané „přijímačky nanečisto“, které dopadly dobře, takže jsem už nemusel jezdit na normální přijímačky. Pak už jsem tedy jen čekal na to, jestli dostanu příspěvek na školné od nadace.

Dostáváte sociální i akademické, tedy prospěchové, stipendium. Musí vaše rodina na školné ještě něco doplácet?
Neznám ty částky přesně, ale vím, že nějakou malou část školného rodiče platí. Ten systém je nastavený tak, aby každý ze studentů, které se nadace rozhodne finančně podporovat, doplácel jen tolik, kolik si skutečně může dovolit. A nebo nedoplácí vůbec nic.

Navštěvujete školu kolejního typu, nestýská se vám přes týden po rodině?
Teď v sekundě už je to mnohem lepší. Mám stále nějaké aktivity, takže už na stýskání ani není čas. Vloni mi ještě hodně scházelo, že tu nebyl atletický trenér, což se od letoška změnilo, tak se tu můžu naplno věnovat i svému největšímu sportovnímu koníčku.

Open Gate je škola pro nadané studenty, i mezi nimi se ale najdou takoví, kterým může tempo nebo rozsah výuky dělat trochu problémy. Je těžké ten přechod z běžné školy zvládnout?
Je to velká změna, ale díky systému, jaký tady je, se s tím většina studentů srovná velmi rychle. Učitelé nám tu věnují víc času a znají nás líp, protože je nás ve třídě méně. Ten kontakt s učiteli a jejich ochota studentům s čímkoli pomoct je tu hodně velká. Měl jsem na základní škole individuální vzdělávací plán, takže jsem dostával těžší úkoly a chodil třeba na hodiny do vyšších tříd, přesto jsem se ve škole někdy trochu nudil. To se mi tady nestává.

Kdybyste měl pouhými deseti slovy motivovat i ostatní nadané děti, aby zkusily přijímačky na Open Gate, co byste řekl?
Open Gate je škola, která pomáhá splnit všechny mé sny.

Nedílnou součástí studia jsou tu různé aktivity, kterými se studenti snaží být prospěšní svému okolí. Co jste si vybral vy?
Doučuji češtinu jednu holčičku ze základní školy, jejíž rodiče jsou cizinci, a taky chodím do mateřské školy si hrát s dětmi a učit je angličtinu. Dvě hodiny týdně pracuji ve školní knihovně a především jsem už druhým rokem ve školním výboru, který organizuje petici, aby byla Siru Nicolasi Wintonovi udělena Nobelova cena za mír.

Co považujete za nejdůležitější vlastnost člověka, který více než padesát let o svých činech nikomu neřekl a přišlo se na to v podstatě náhodou?
Je to velký hrdina a taky je hrozně skromný, když zachránil 669 dětí a nikomu se s tím nepochlubil. Záleželo mu i na úplně cizích lidech a určitě musel být velmi šikovný. Nebylo jednoduché to všechno zorganizovat.

Škola se snaží ve studentech pěstovat týmového ducha, jak se s tím vyrovnává vaše srdce atleta? Musíte potlačovat svou individualitu a soutěživost?
Pravda je, že jsem hodně soutěživý, a co se sportu týká, na týmovou spolupráci moc nejsem. Když někdo udělá chybu, naštvu se na něj. Jenže já se takhle naštvu i sám na sebe, když se mi něco nepovede, a to mi pomůže být napříště lepší.

A ve škole? Nepřišel za vámi třeba někdy spolužák, abyste ostatním taky přenechal trochu toho místa na výsluní?
To ne. V naší třídě je spousta skvělých studentů, každý z nás vyniká v něčem jiném, takže každý si najde prostor, kde může zazářit.

Být výborný ve sportu i ve škole ale musí stát spousty sil. Jak odpočíváte?
Pro mě je relax jít si zasportovat. Když zbude čas, tak sáhnu po knížce.

Kromě angličtiny se učíte ruštinu? Proč jste si vybral právě ji?
Je to dnes ve světě hodně použitelný jazyk. Myslím, že se mi bude v budoucnu hodit.

Už máte jasno v tom, co budete dál studovat?
Nejvíc mě zajímají přírodovědné obory, hlavně biochemie.  Ale taky je možné, že si na Open Gate udělám mezinárodní maturitu z ekonomie a jednou budu třeba řídit nějakou farmaceutickou společnost.

Dá se na vás za ten rok strávený na téhle škole pozorovat nějaká změna?
Jsem stále stejný. Hodně se ale zlepšily mé vyjadřovací schopnosti hlavně v angličtině. Té se sice věnuju už od 4 let, ale tady jsem teprve udělal opravdu velký pokrok.

Kdy jste se naposledy cítil opravdu hodně šťastný?
Když jsme si před dvěma týdny s rodiči koupili psa. Brabantíka.

Jak se jmenuje?
Sheldon.

Má to něco společného se seriálem Teorie velkého třesku?
Má, jsou si s tím hlavním hrdinou Sheldonem podobní. Ale má nejoblíbenější postava z toho seriálu je asi Bernadette.

Proč zrovna ona?
Nemám rád stereotypy a ona vyvrací ten o hloupých blondýnkách. Navíc je hezká a vtipná.

Zpět na hlavní stránku