Škola z Hané vsadila na inovace

„Jsme běžnou základní školou, ale děláme mnoho věcí jinak, máme řadu rituálů a zažíváme kupu drobností, které třeba nejsou až tak vidět, ale tvoří dobré vztahy. Učitelé navíc umějí dobré klima přenášet směrem k žákům a rodičům,“ říká ředitelka školy Kateřina Glosová.

Možná i proto byla škola v Horce nad Moravou před pěti lety vybrána do projektu Nadace The Kellner Family Foundation pro veřejné základní školy nazvaného Pomáháme školám k úspěchu. „Zpočátku jsme si psali projekty na inovaci školního vzdělávacího programu sami. Díky tomu jsme si na další vzdělávání pedagogů zvali osvědčené a známé lektory. Na seminářích kritického myšlení jsme se dozvěděli od lektorky Hanky Košťálové (programové ředitelky projektu Pomáháme školám k úspěchu – pozn. red.), že Nadace The Kellner Family Foundation bude vyhlašovat výběrové řízení pro školy v Olomouckém kraji, do kterého jsme se přihlásili. Ukázalo se, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého profesního života. Výzva! O jedno místo se ucházelo asi 15 škol z kraje, nakonec nadace vybrala právě naši školu,“ popisuje rozhodnutí před pěti lety Kateřina Glosová. S účastí v projektu museli souhlasit všichni pedagogové a i v druhém a třetím roce anonymně odpovídali, zda chtějí v projektu pokračovat. „Někteří učitelé byli nadšeni a brali to opravdu jako velkou výzvu k další práci. Ale byli i tací, kteří jsou zdravě skeptičtí, kteří kladou kritické otázky, ptají se na rizika, také oni jsou v týmu potřební,“ vysvětluje ředitelka školy.

Za největší rozdíl či nejvýraznější změnu před nástupem do projektu a po pěti letech v něm považují pedagogové z Horky změnu v kvalitě výuky, v přístupu ke vzdělávání žáků i k vlastnímu profesnímu vzdělávání. „Po vstupu do projektu jsme společně s pedagogickými konzultantkami analyzovali současný stav a připravili plán pedagogického rozvoje školy na příštích pět let. Vycházeli jsme z vlastní dobré praxe, z toho, co jsme v naší pedagogické práci považovali za efektivní a přínosné. Pojmenovali jsme naše potřeby a požádali o konkrétní podporu. Vše, co jsme zdůvodnili z hlediska potřebnosti pro naše žáky, jsme mohli zavést,“ pochvaluje si ředitelka. Od druhého roku projektu si každý pedagog každoročně píše plán osobního pedagogického rozvoje. Stanovuje si cíle na školní rok, čeho a jak chce ve své výuce dosáhnout.

Projektové školy mezi sebou spolupracují, pořádají vzájemná oborová sdílení, učitelé se běžně navštěvují ve výuce. „Společně děláme to, co je pro děti smysluplné, co funguje a vzdělává. Nabízíme našim učitelům a vychovatelům celotýmové i výběrové semináře. Projekt nám umožňuje oslovit nejlepší odborníky na vzdělávání, lektory a psychology. Navíc naše škola může využívat takové formy podpory, které nejsou běžně dostupné a které zefektivňují učení žáků. V početných třídách pracují pároví učitelé. Podporují žáky ve výuce matematiky podle prof. Hejného, čtenářství, při projektových dnech,“ doplňuje Glosová. Tři dny v týdnu pomáhají učitelům pedagogické konzultantky. Jejich hlavním úkolem je sledovat, zda výuka prospívá každému dítěti, a řešit společně s učitelem, jaké nové postupy zvolit, aby se učil skutečně každý žák, nebo jak zvýšit náročnost výuky.

Daniela Hrnková, která vyučuje na prvním stupni v Montessori oddělení, přiznává, že projekt je plusem i pro Montessori výuku, kde děti pracují individuálně, každý na svém. „Díky čtenářským dílnám a projektům v kosmické výchově byla tato výuka obohacena o spolupráci v týmu. S texty pracujeme cíleně, děti rozvíjíme ve čtenářských strategiích a to úroveň našeho oddělení hodně pozvedlo. Děti, které byly zvyklé se vzdělávat individuálně, se teď vzájemně obohacují o názory ostatních. A já jako učitel z toho mám velkou radost, protože vidím pokroky a nadšení z učení.“

Pedagog musí mít promyšlenou přípravu
Pedagogická konzultantka Kateřina Sobotková má za to, že v „běžné“ škole se učitel často hrozně nadře. „Vidíte ho před tabulí, jak odvykládá celou probíranou látku, všechno na ty děti nahrne, zapíše na tabuli, ideálně ještě vytiskne, takhle jim to dá a ony vědí, že se to do příště naučí. Pak je z toho učitel vyzkouší a třeba i dostanou jedničku,“ popsala průběh výuky v „běžné“ škole s tím, že je to rychlé a efektivní z pohledu učitele i rodiče. „Zatímco když přijdete do Horky, vidíte, že děti pracují samostatně, ve dvojicích nebo skupinkách na úkolech, které jim učitel připravil, neboť výuka je postavena na aktivitě dětí. A učitel je v tu chvíli upozaděn, má podporující roli, věnuje se těm, kteří ho potřebují.“

Další z učitelek Marcela Otavová k tomu doplňuje: „Každý učitel ve svých přípravách zohledňuje řadu různých věcí. Využíváme tzv. konstruktivistický model výuky, který počítá s aktivní rolí žáka ve výuce, s jeho intenzivní prací ve všech fázích hodiny. Takže role učitele ve výuce je jiná. Učitel odvádí velkou práci ve fázi plánování a přípravy na hodinu, ta by měla být dokonalá ve smyslu promýšlení cílů, strategií a forem výuky, individualizace výuky, konkrétních výstupů a důkazů o učení žáků, jejich hodnocení. Učitel přemýšlí i o ‚odbočkách‘, které mohou během hodiny nastat, protože žáci jsou podporováni, aby kladli otázky a hledali variantní řešení, kriticky mysleli,“ popisuje.

To, že taková výuka nejen děti baví, potvrdila školní psycholožka Kateřina Lerchová. Ta před pár dny zjišťovala u deváťáků, co jim projekt přinesl a zda při výuce zaznamenali v průběhu pěti let nějakou změnu. „Mnohokrát při rozhovoru z jejich úst zaznívalo, že si sami uvědomují, že by pro ně bylo jednodušší si hodinu takzvaně odsedět, učitel by jim napsal na tabuli celé zadání nové látky a oni by se to naučili. Jim se ale naopak líbí, jak se mohou zapojit do výuky a přijít na nové věci během výuky sami. Tím jsou pro ně hodiny zajímavé a obohacující,“ prozradila Lerchová s tím, že na žácích, kteří letos opouštějí základku, bylo vidět, jak se jim líbí, že nejsou konzumenty, ale spolutvůrci hodiny. A právě to je baví.

Učení pro život
Třídním učitelem v 9. A je Miroslav Kubíček. „Se svou třídou se už pomalu loučím. Vím však, že je vypouštíme do světa nejen se znalostmi z matematiky, dějepisu či angličtiny. Máme za to, že je důležité učit je spolupráci, kriticky myslet, řešit problémy. Že tohle jsou věci, které by se naši žáci měli naučit do budoucna, a ne být svázáni jenom znalostmi. Dnes nahlížejí na vzdělávání jiným způsobem, jinýma očima. A přijde mi to jako velmi vyspělé. A jestli jsme je tohle naučili, tak je to prostě dobré,“ míní.

Podle Otavové to souvisí s formativním hodnocením, které je nedílnou součástí učení. „Škola vede žáky k tomu, aby se podíleli na celkovém hodnocení své práce. Je důležité, aby přebírali osobní zodpovědnost za svoje učení, aby sledovali svůj pokrok, aby nečekali, až je někdo ohodnotí zvenku, ať už je to učitel, nebo rodič, který je poplácá po zádech a řekne, to se ti povedlo. Ale že sami vnímají, že se v něčem zlepšili, a že my učitelé jim dokážeme podmínky pro sebehodnocení vytvořit. To mi přijde důležité pro jejich zdravé sebevědomí, sebereflexi,“ dodala.

Každé dítě se má učit naplno a s radostí. Přesně to je cílem projektu a v odpovědnosti každého učitele. Jak upozorňuje Hrnková, pedagog má věnovat pozornost každému žákovi, nejen individuálním, ale individualizovaným způsobem, který spočívá v přípravě různých aktivit k jednomu tématu, ze kterých si žák může vybrat tu, která je mu blízká, např. najdi hlavní myšlenku textu a řekni, proč s ní souhlasíš, nebo nesouhlasíš, napiš povídku nebo formuluj otázky k textu.

Zapojení rodičů je samozřejmé
Projekt znamenal změnu pro učitele, žáky i rodiče. Poznala to i Otavová, která učí matematiku podle profesora Hejného. „Asi největší práce pro učitele matematiky touto metodou spočívá zpočátku v tom, aby se školou spolupracovali rodiče. Ti byli dříve zvyklí, hlavně na prvním stupni, se s dítětem matematiku učit, procvičovat jednotlivé matematické dovednosti, počítat jeden sloupeček příkladů za druhým. Jenže to se po rodičích v Hejného matematice nežádá. Těžiště matematické práce je v hodinách, kde dochází k matematickému objevování. Děti často řeší expertní domácí úkoly, které však vyplývají z jejich vnitřní motivace něčemu přijít na kloub, něco si vyzkoušet a rodičům to třeba doma i vysvětlit.“ Tento obrácený postup bývá často pro rodiče nepochopitelný. „Od začátku jsme věděli, že je potřeba spolupracovat i s rodiči, abychom všichni táhli za jeden provaz,“ doplnila a přiznala, že bývala těžká období.

Část problémů, právě se zaváděním Hejného matematiky, pomohly odstranit matematické kavárny pro rodiče. Jedné z nich se profesor Hejný i sám zúčastnil. „Kavárny jsou jedním ze způsobů, jak vtahovat rodiče do procesu spolupráce,“ poukázala Otavová a poznamenala, že škola nedělá jen matematické kavárny, ale i čtenářské, šachové, s psycholožkou, s rodilým mluvčím… „Kavárna je setkání, na kterém učitel představuje některé z forem, strategií a metod, které ve výuce používáme. Konkrétně v kavárnách Hejného matematiky nabízíme rodičům výuku, ve které společně s dětmi pracují v didaktických prostředích a využívají k tomu rozmanité pomůcky. K tomu si třeba i dají kafe a probírají zkušenosti s ostatními rodiči,“ nastiňuje.

Kolik kaváren škola zorganizovala za dobu projektu? Zcela určitě jich bylo několik desítek. „Já třeba pořádám čtenářské kavárny pro rodiče ve své třídě a usiluji o to, aby si rodiče osobní prožitek čtení se svým dítětem přenesli domů,“ podotkla Hrnková.

Je konec?
Po pěti letech pro školu v Horce končí úvodní pětiletá fáze projektu Pomáháme školám k úspěchu. Ale pedagogický sbor se bude nadále setkávat s kolegy z ostatních projektových škol a vzájemně si vyměňovat zkušenosti. Pokračovat bude i finanční podpora pedagogického rozvoje školy, byť v menším rozsahu. „Silnou stránkou školy před projektem, během něj i po něm je a bude pedagogický sbor. Je to tým spolupracujících lidí, je to naše pýcha, na tom je postavena naše škola. Jaká je sborovna, taková je třída, to je moje heslo,“ shrnuje ředitelka Glosová a dodává: „Jedeme dál a jsme hrdí, že patříme mezi projektové školy.“

***

POMÁHÁME ŠKOLÁM K ÚSPĚCHU
Vznik projektu iniciovala v roce 2010 Nadace The Kellner Family Foundation (rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových), která na projekt věnuje okolo 35 miliónů korun ročně * projekt přispívá ke zvyšování kvality vzdělávání ve veřejných základních školách, jeho cílem je napomáhat k tomu, aby se co nejvíce dětí mohlo učit v dobrých školách, naplno a s radostí * do projektu je zapojeno více než 400 pedagogů a jejich prostřednictvím přes šest tisíc žáků * dlouhodobá a systematická podpora nejvíce přispívá k proměně školní kultury zaměřené na úspěch každého žáka * formy projektové podpory jsou přizpůsobeny potřebám konkrétní školy, učitelské sbory si plánují svůj pedagogický rozvoj samostatně, od projektového týmu mají odbornou oporu * školy zapojené do projektu zavedly například párovou výuku, sdílení zkušeností v pedagogickém sboru, plány pedagogického rozvoje školy i individuální rozvojové plány jednotlivých učitelů, formativní hodnocení, dílny čtení a podporu rozvoje čtenářské gramotnosti dětí napříč výukovými předměty či výuku matematiky podle profesora Hejného

Autor | Pavel Karban