Ohlasy| Poznat nadání je důležité v jakémkoli věku...

Poznat nadání je důležité v jakémkoli věku ...

22. října 2019 - Řízení školy Přinášíme rozhovor s Petrou Kobrovou, která působí od roku 2010 jako učitelka a zástupkyně ředitelky pro ZŠ Open Gate. V oblasti základního školství se pohybuje již více než 20 let. Současně působí jako metodička vzdělávání nadaných dětí ve Středočeském kraji.

Petra Kobrová, rozhovor

Kolik let už pracujete  s nadanými dětmi? Jak jste se vlastně právě k tomu dostala/proč jste si právě tuto specializaci vybrala?
S nadanými dětmi pracuji celý svůj profesní život, tedy zhruba 25 let, nicméně ne vždy jsem si toho byla vědoma. Speciální program pro nominované, později diagnostikované nadané děti jsem začala realizovat zhruba před 13 lety. Jak jsem se vlastně k práci s nadanými dětmi dostala? Na začátku byla jednoznačně náhoda. Mnozí učitelé se k talentovaným dětem dostanou skrz osobní zájem – buď sami byli nadanými dětmi, a ve škole jim chyběly dostatečné podněty, nebo jejich vlastní děti jsou nadané a oni cítí, že je třeba jim vzdělávací nabídku uzpůsobit. Ani jedno ovšem nebyl můj případ. Když jsem začala po fakultě učit, i má pozornost byla upřena na děti se specifickými vzdělávacími potřebami (dyslexie, dysgrafie,…), v hojnější míře vznikaly jakési manuály, které pomáhaly učitelům nastavit podporu ve výuce tak, aby i tyto děti byly přes svůj hendikep úspěšné. A i v této skupině se vyskytují děti, které jsou nadané (dvojí výjimečnost). To byl asi začátek. Díky velké podpoře školy, kde jsem tehdy působila, jsem mohla realizovat celoroční program, který cílil na nadané děti. Chyběla mi dostatečná teoretická průprava zejména v oblasti identifikace, tápala jsem v otázce hodnocení, motivace. Obrátila jsem se proto na docentku Hříbkovou z katedry psychologie. Dodnes jsem jí vděčná, že ač jsem přišla „z ulice“, věnovala mi svůj čas a pomohla mi pozvolna pronikat do této problematiky a její zápal je skutečně nakažlivý.



Poznáte po těch letech nadané dítě na první pohled? Čeho si nejvíce všímáte při hodnocení nadání?

Nadané dítě na první pohled nepoznám, mnohdy ani na druhý. Je třeba předeslat, že diagnostika je doménou psychologů. Jsou samozřejmě projevy, které v učitelích a rodičích spustí kontrolku Aha, to dítě je opravdu bystroň! Mezi nejčastější projevy patří např. bohatá slovní zásoba, kdy i velmi malé dítě  (klidně už během prvního roku) umí pojmenovat řadu věcí, předmětů, hraček i osob. Velmi brzy sestavuje poměrně složité věty, správně skloňuje i časuje, začíná dříve než ostatní děti používat osobní a přivlastňovací zájmena (já, mně). Nadané děti také bývají náruživí čtenáři – mají velký zájem o písmena a čísla, a to již od velmi útlého věku. Velmi se zajímají o to, jak věci fungují, milují encyklopedie, vrtá jim v hlavě, jak vznikl vesmír, jak funguje elektřina, chtějí vědět, jak “se narodil” svět, jak zanikli dinosauři, co jsou to meteority, uvažují o smyslu života,… Před klasickými hračkami dávají přednost knížkám, atlasu, počítači, šachům. Nespokojují se s jednoduchými odpověďmi typu „na to jsi moc malý“ nebo „tak to prostě funguje“. Zhruba od dvou let začíná rodičům takového dítka etapa nekončících zvídavých otázek, neúnavného dotazování se jak, proč, kdy, kde. Nadané děti často přitahují stavebnice, brzy staví podle předlohy, samy si vymýšlejí a konstruují “stavby” – elektrárny, stroje na všechno možné, velmi sofostikovaně vám vysvětlí, co která páčka dělá a jak to celé funguje dohromady. U nadaných dětí se také velmi brzy objevuje smysl pro humor, záliba ve slovních hříčkách. Mnohé nadané děti se projevují jako vůdci – vymýšlejí vlastní pravidla, “citýrují” všechny okolo, když není po jejich, vztekají se, reagují řekněme nepřiměřeně. Samozřejmě, že ne každé nadané dítě má takové projevy, nadání je široká škála, přistupuje k tomu též osobností výbava konkrétních dětí, výchovný styl rodiny, dostatek podnětů, apod.

Je podle vás důležité poznat, že je dítě nadané už v předškolním věku? Proč?
Poznat nadání je podle mě důležité v jakémkoliv věku. I pro dospělé je nezbytné žít spokojený a smysluplný život, využívat své silné stránky pro „dobro“ své i okolí. O to zásadnější je to pro děti, které jsou závislé mnohem více na vnímání a očekávání okolí, byť to zcela jistě nemají v hlavě jako svůj „životní cíl“. Člověk, který je ve svém životě ukotvený, je spokojený, plný elánu i radosti ze života, pak tuto životní radost pomyslně předává. Když má nadané dítě pocit, že se vymyká, nic ho nebaví (nedostává se mu zadostiučinění ve smyslu naplnění zvídavosti, zodpovězení otázek, přiznání důležitosti toho kterého problému/záhady,...), cítí se nedobře, projevy chování tomu odpovídají a výsledkem může být, že se stáhne do sebe, je konfliktní, spolupráce se zkrátka nedaří. Pokud jsme schopni pro (nejenom) nadané dítě vytvořit takové podmínky, kdy se uplatní, zažije pocit štěstí (aha!, takhle to funguje! , to je skvělé/okouzlující/ inspirativní/...), vlastní jedinečnosti (na to jsem přišel/přišla, to je moje práce, to se mi povedlo,...), udělali jsem jako rodiče či učitelé velkou věc.

Dalším důležitým aspektem včasné diagnostiky (v předškolním věku) je fakt, že škola se může na budoucího žáka lépe připravit = nastavit taková opatření, aby se „bystroň“ cítil ve škole šťastný a zužitkoval své silné stránky. Každé dítě při vstupu do školy, do nové fáze svého života, chce být úspěšné, chce všem ukázat, že je velké a šikovné (tak jak to ví z domova i ze školky), že všechno zvládne. Ovšem očekávání konkrétních dětí CO JE TO TA ŠKOLA? a realita TOHLE JE OPRAVDU ŠKOLA? se mohou různit. Nadané dítě zpravidla umí číst ještě před vstupem do školy. A najednou se vyvozují písmenka, slabiky (a to v řádu měsíců!), texty jsou velmi jednoduché, nic nového se nedozvídá, a musí zvládnout dávat pozor, nechat mluvit všechny ostatní děti, sledovat prstem v čítance těžkopádné louskání jednoduchých slov svými spolužáky, svačit a čurat v přesně vymezeném čase, teď psát (ale ne vlastní úvahy, zajímavé a důležité informace, ale čárky, kličky – a ještě nepřetahovat, netlačit na tužku, pomalu, pečlivě,... – ale právě teď se mu/jí v hlavě honí tolik myšlenek, které je třeba zaznamenat!), teď číst, teď ... Abych se tedy vrátila k jádru myšlenky – poznat nadání v předškolním věku je důležité zejména pro dítě, aby rodina i systém byly schopny a připraveny nastavit ty nejpříhodnější podmínky pro rozvoj konkrétních předpokladů konkrétního dítěte. Zde se sluší podotknout, že ne vždy se nadání potvrdí i v čase – může se jednat o akceleraci, o rozvoj dovedností v pondětném prostředí, o obrovskou motivaci v nějaké konkrétní oblasti, ... a to může s časem vymizet. Přesto jsem si jista, že když se vhodným způsobem ideálně rozvíjí silná stránka dítěte, je to vždy ku prospěchu spokojeného dětství. A šťastné a spokojené dítě bez potvrzeného nadání není méně než šťastné a spokojené dítě s potvrzením výjimečnosti.

Jak se dá v předškolním věku talent s dětmi rozvíjet? Co z dovedností, které si děti přinesou už z MŠ oceňujete?
V předškolním věku je nejpodstatnější zájem dítěte. To je ten pomyslný odrazový můstek. Když takové disponované dítě například velmi inklinuje k přírodě, dá se jeho zájem už ve školce podchytit třeba prostřednictvím realizovaných experimentů. Takové pokusy nemusí být přehnaně náročné na prostředky ani čas, stačí se chytit „problému“. Jak je to možné, že listy kytek rostou vždy směrem k obloze? A i na takové „banální“ otázce se dá postavit déletrvající pozorování, které dítě zaujme a vydrží na potvrzení svých hypotéz čekat i měsíc. Hmmm, tak to je opravdu zajímavá otázka...Vlastně jsem se nad tím niky nezamýšlela....Pojďme to zkusit zjistit! Najdeme něco v nějaké chytré knize? A v této fázi lze podstrčit literaturu, která je pro děti, ale podává relevantní informace. A již se otevírá celá řada možností – zasadit fazoli klíčkem dolů do sklenice a dívat se, jak si ta příroda umí poradit, podpořit pozorování záznamy – 1. den nic, .... x-tý den se pomalu otáčí,...už lezou ze zeminy lístky,...Dítě může svá pozorování zaznamenávat do tabulky, může dělat nákresy, jak to asi bude vypadat za týden, může zformulovat proč se to asi děje. Je dobré tomu zvídavému a zpravidla velmi rychlému a netrpělivému človíčku ukázat, že cesta je mnohdy důležitější než rychlá odpověď a že je třeba umět se potýkat i s nepřízní osudu = takhle jsem si to myslel/a, a je to jinak, než se dopátrám odpovědi, trvá to celou věčnost, pokus měl dopadnout takhle, ale nedopadl,... Děti se tím učí také velmi důležitým sociálním dovednostem jako je potýkat se s neúspěchem, dělat i rutinní (nezábavné) činnosti (teď po sobě musíme uklidit, tohle ale musíš dotáhnout, domalovat, domyslet, opravit,...), které jsou pro děti obecně náročnější na sebekázeň a pro předškolní děti s ohledem na věk samozřejmě ještě těžší. 

Ve škole je celá řada dovedností, které si děti přinášejí ze školky a jež velmi usnadňují práci učitelům a hlavně pomáhají dětem. Pro mnohé se jedná o úplné samozřejmosti, ale kolegyně ze školek by mi jistě daly za pravdu, že naučit všechny děti před vstupem do školy pořádně smrkat, mýt si ruce před jídlem, počkat, až na ně přijde řada, neprosazovat se za každou cenu, zvládnout situaci, kdy někdo jiný dostane přednost, slovo, dřív jablíčko, někdo jiný může jít na vycházce první a někdo je pochválený, jak pěkně si zavázal tkaničku, když přece já ji mám také zavázanou,... je někdy zkouška nervů a zhusta nedosažitelná meta. Chci tím jen říci, že i takové drobnosti mohou být pro některé děti náročným úkolem, se kterým se úspěšně popasují až v průběhu školní docházky. Samozřejmě, že pokud dítě – pokročilý čtenář, jde do informované školy s portfoliem, v němž kolegyně ze školky sdílí své tipy, jak s konkrétním „bystroněm“ (bavíme-li se o nadaných dětech) nejlépe pracovat, co ho baví, jak udržet jeho pozornost,... je mnohem pravděpodobnější, že i škola nastaví podobné podmínky a takové dítě se pak cítí více v bezpečí a komfortně a může efektivněji rozvíjet své silné stránky. Důležitá je také spolupráce s rodinou. V ideálním případě jsou rodiče opravdovými parťáky jak pro školku tak pro školu a cílená a systematická práce s dítětem je jejich společným „projektem“.

Určitým pomocníkem můžou být výsledky v Logické olympiádě, která je už pro předškolní děti - proč by se jí podle vás měly i takhle malé děti účastnit?
V dnešní době povědomí o nadání a talentovaných dětech je podstatně vyšší než tomu bylo dříve. S tím souvisí pochopitelně taktéž větší informovanost rodičů. Ne vždy mají rodiče reálné vidění schopností a předpokladů vlastních dětí, ale je určitě lepší, mají-li pocit, že v jejich potomkovi dřímá potenciál hodný rozvíjení, než když potřeby svých dětí nevnímají vůbec. U učitelů je to podobné, jen by měli mít významně větší povědomí o projevech nadání a lepší možnost srovnání s dětmi stejného věku. Ne vždy tomu tak je, ale mám spoustu báječných známých – učitelek, pro které není jejich práce jen zaměstnáním a i ony potvrzují důležitost Logické olympiády. Není výjimkou, že v olympiádě podá skvělý výsledek dítě, do kterého by to ani učitel neřekl! Opravdu – je-li dítě jednoduše řečeno ve škole hodné (= nedožaduje se jiné práce, nefrfňá, že číst/počítat/... umí a činnost jemu předkládaná jej nebaví, nevyrušuje-li s urputností  -chci zkoumat vesmír!,...), učitel jej může vyhodnotit jako bystré, šikovné dítko, a nic víc. Nenapadne jej podstrčit mu např. diagnostické hrátky s čísly, s písmenky, ... A hle! Z Logické olympiády přijde skvělý výsledek! A hned učiteli cvrnkne: tady se možná leskne nevyloupnutý poklad bystrého úsudku, s kterým lze pronikat do tajů dětské logiky a překvapivých řešení! Učím na 1. stupni a pořád mě fascinují děti, které přijdou na řešení nějaké zapeklité úlohy (které já sama nejprve mudruji přes aparát nabytých matematických postupů, trojčlenek, soustav rovnic,...) s grácií – to je jednoduché! A vystřihnou řešení bez znalosti toho všeho, jen s vhledem do podstaty věci. To je opravdu fascinující! Často si vzpomenu třeba na Aničku, za kterou jsem chodila se svým ukoptěným názorným řešením, aby mi to vysvětlila (a poté celé třídě) na 3 řádcích. Nemusím zdůrazňovat, že právě Anička je jeden z pokladů vykopaných Logickou olympiádou.
Rozhovor vedla Jitka Tkadlecová z Nadace THE KELLNER FAMILY FOUNDATION

Zpět na hlavní stránku