Pomáháme školám k úspěchu

Dnes je prvního září, to asi málokomu uniklo, a my se posuneme v tomto tématu právě ke školám. Ovšem ke zvláštnímu projektu, který se jmenuje Pomáháme školám k úspěchu, neboli projekt, který, můžu to tak říct, učí učitele, jak správně učit, aby ten žák byl snáze naučen?

Vít Beran
Rozhodně, tento projekt pomáhá rozvíjet dovednosti učitelů, dovednosti takové, které je učí rozpoznávat, kde jsou jejich žáci a právě ty důkazy o učení jim potom pomáhají v tom, jak se dál rozvíjet a na co se zaměřit, aby byl lepší učitel.

moderátorka
Pan Vít Beran je tady za pražskou základní školu Kunratice, je to škola, o které se budeme bavit, která si vyzkoušela projekt Pomáháme školám k úspěchu. Pojďte nám to trochu popsat. Míra už naznačil co je cílem toho projektu, ale jak to funguje v praxi.

Vít Beran
V praxi to funguje tak, že škola, která se může přihlásit do projektu, který podporuje rodinná nadace manželů Kellnerových, tak musí být hodně vnitřně motivovaná a její učitelé musí chtít na sobě hodně pracovat a chtít se změnit. A takováto škola dostane velkou podporu a ta podpora se týká hlavně toho, jak můžeme ve škole pracovat, máme se s kým poradit. Do školy jsme dostali pedagogického konzultanta, mohli jsme zavést do výuky párové učitele, kteří pomáhají učit hlavním kmenovým učitelům. A když s někým učíte ve dvou, když spolupracujete s někým, tak to už samo o sobě vás rozvíjí. Společně plánujete, společně učíte, společně vyhodnocujete dopady učení na konkrétní žáky.

moderátor
Mě docela zaujalo, že ten princip není, že by se hlásila škola a nutila svoje kantory, učitele, musíte tam jít a musíte se nějak posunout, ale že to je vlastně iniciativa těch učitelů, je to tak?

Vít Beran
Je to tak napůl. V každém případě, škola, která by neměla učitele, kteří by chtěli na sobě pracovat, tak se do takovéhoto projektu nemůže dostat.

moderátorka
Mě zaujala právě ta zmiňovaná párová výuka, jak to funguje, jsou učitelé spokojeni s touto metodou? Mě to přijde z hlediska studenta, který není zase tak dlouho ze školy, že to je možná zajímavý nápad, že učí vlastně dva kantoři. Určitě to má význam i v tom, že ta třída je víc v pozoru, víc poslouchá, víc se soustředí na učivo. Ti dva to možná zvládají lépe a sami sobě vlastně pomáhají. Jakou máte zpětnou vazbu od těch kantorů?

Vít Beran
Jednoznačně. V českém prostředí bohužel český učitel není moc zvyklý učit ve dvou, a to, že začne učit s někým, že společně s ním začne promýšlet, co ve vyučovací hodině lze s ním dělat, tak to je určitě první moment, který rozvíjí to, co se v té třídě může dělat. Společné učení umožňuje více individualizovat, takže se více můžu zaměřit na konkrétní žáky, kteří potřebují mojí pomoc. Dvoje oči, dvoje uši, dvoje ruce, přecijenom v té třídě zvládnou víc než jedny. A samozřejmě i vyhodnocování toho, co se ve vyučování děje, tak je velice důležité, protože měli bychom umět rozpoznat, jestli cíl, který si dáváme, když vstupujeme do hodiny, se nám opravdu podařilo naplnit.

moderátor
V tom projektu je už zhruba 400 učitelů, vy už jste nám naznačil, že ta další šance, že ta další várka učitelů se může přihlásit. Jak vlastně probíhá takové přihlášení se do toho projektu?

Vít Beran
V každém případě vedení školy, škola, která se chce přihlásit do projektu, toto musí dát vědět lidem z projektu Pomáháme školám k úspěchu. Určitě na www.pomahameskolam jsou důležité kontaktní informace. Potom jsou vyzváni k setkání. U nás ve škole se zrovna v listopadu sejdou školy z dalších dvou krajů, kde vznikne ambasadorská škola. A potom proběhne výběrové řízení. Hledá se motivovaná škola, učitelský sbor. Škola, která chce na sobě pracovat. Vůbec to nemusí být takzvaně profláknutá škola, ale škola, která opravdu chce na sobě pracovat.

moderátor
A potom to probíhá jak, to se učitelé chodí ve svém volném čase  někam doučovat a nebo naopak někdo chodí k nim do té školy?

Vít Beran
Projekt má svoje nástroje podpory, takže pro prvních několik let v projektu škola získá podporu pedagogického konzultanta, který se stává mentorem uvnitř školy. A v rámci udržitelnosti, my už ve škole takové mentory máme. Máme svoje vlastní mentory z té symetrické úrovně, kdy učitel podporuje učitele, lídr podporuje ty začínající učitele. Toto je velice důležitá podpora, která také běžně ve školách jinde není. A to je daleko cennější podpora, než absolvování různých kurzů. To, že můžu jedna ku jedné s někým spolupracovat, svěřit se mu třeba i s neúspěchem, je velice důležité. Další formy podpory jsou například návštěvy v hodinách, my se vzájemně navštěvujeme v hodinách, učitelé si organizují navzájem otevřené hodiny.

moderátor
A tady já vás zastavím, jestli můžu, protože to už si necháme do toho dalšího vstupu. Takže my už vás můžeme nalákat na další část, která bude v 7.50, tak si to nenechte ujít.  

**

moderátor
A jak je vidět, tak za šest minut zvoní. A my jsme tady se Snídaní s Novou také ve studijním procesu, protože my se naopak podíváme na to, jak učitele vlastně motivovat a zároveň učit, jak mají učit. O tom je projekt, který se jmenuje Pomáháme školám k úspěchu. My už jsme to tady dneska jednou nakousli. Teď se podíváme trošku do podrobna, na takzvané čtení, protože to je jedno z těch velkých témat. A o něm bude mluvit  pan Ondřej Hausenblas, člen týmu čtenářství projektu Pomáháme školám k úspěchu.

moderátorka
Hezké ráno. My už jsme tady asi před hodinkou naznačili, čeho se ten projekt týká, že má zkvalitňovat to vzdělávání ve školách. Vaše role je velmi zajímavá. Vy se věnujete čtenářství, rozvoji čtenářství, i výuce kritické gramotnosti. Pojďte nám to trochu přiblížit. Jaké je vaše role v tom projektu.

Ondřej Hausenblas, člen týmu čtenářství Pomáháme školám k úspěchu
No to je věc trošku složitá, čeho se to týká.

moderátorka
Zkusme jednoduše.

Ondřej Hausenblas
Moje role je jednoduchá. Já jsem poradní člen, který společně s učiteli, kteří v tom velkém týmu pracují, vyvíjí, co se dá dělat pro děti, aby jim to dobře četlo. Aby rozuměly dobře tomu, co čtou, to je jedna věc, ale také aby chtěly číst, a to dneska bývá problém. My pro ně vyvíjíme všelijaké podněty, dopomáháme jim, aby sami chtěli přijít na to, jak to ve třídě, ve škole, dělat, že se tam prostě stane čtení něčím cenným.

moderátorka
Jestli to chápu správně, tak vlastně jsou zavedené učitelské metody, které fungují desítky let, ale doba se mění a žáci se také mění a vy přicházíte s inovativními způsoby. Je to tak?

Ondřej Hausenblas
Trochu to tak je. Ale ony ty inovativní způsoby jsou ve světě tak 30 40 let známé, jenom k nám to dochází postupně. Každý národ se toho musí zmocnit sám zevnitř a někde to je trochu jiné.

Takže to máte pravdu. A my se třeba snažíme, aby ti učitelé si třeba uvědomili, jak je důležité vyhovět tomu dětskému zájmu, který existuje. Oni vám třeba říkají, děti nečtou. Ale ony čtou něco, co je strašně baví, ne to co jim škola předkládá. A ten vstup zejména u malých dětí, nebo dětí, které už jsou starší a nechtějí číst, do čtení je dostaneme, když jim umožníme si přečíst něco, co je opravdu zajímá. Někdo miluje traktory, tak bude číst knížky naučné. A potom taky nějaký příběh, ve kterém to je. Někdo miluje sporty. Mám krásnou nahrávku páťáka, který čte životopis brazilského fotbalisty, a na tom si buduje dvě důležité věci: svoji lásku ke čtení, tam on zažil, že je to pro něj bezva zážitek otevřít knížku, dozvídat se, přemýšlet o tom. „Já to čtu, protože se také dozvídám, odkud je a jak žil, když byl malý.“ To je veliký vhled toho páťáka, když je schopen tohle říct. V tu chvíli už ho má učitel k dispozici. Jakmile dítě má tenhle zájem, má ten zážitek, že je prima si číst. Tak mu postupně, a to my je učíme a oni na to přicházejí, přistrkuje další možnosti. Že o sportu se píše taky jinak. Můžete mít taky fotbalistické básně, a tak mu rozšiřuje repertoár.

moderátorka
Vy jste to tak hezky srovnával, že dříve třeba škola nakoupila sto knih Honzíkovy cesty a takhle to rozdala a všichni si to povinně přečtěte.  Teď je ta metoda třeba taková, že dítě si vybere samo, jakou knihu chce přečíst.

Ondřej Hausenblas
Jsou chvíle, kdy se třeba ty děti společně učí rozpoznat, co to s námi autor chce dělat. To je jedna z těch metod kritické gramotnosti, která se nově u nás i ve světě začíná víc učit. A tak tam někdy společně děláme nad nějakým krátkým textem, ne nad celou knížkou, a už vůbec ne nad těmi zastaralými. Ale ta hlavní zásada je umožnit dětem, aby se naučily vybrat si dobrou knížku, to není nic snadného, nejen pro dítě, často i pro dospělého, a začíst se do ní. V tomhle my těm učitelům pomáháme. Aby se do hodin, třeba jednou týdně začínají učitelé, v pátek ráno si děti budou číst svoje knížky. Ale jsou i školy, ve kterých je známo mezi dětmi, že deset minut před zvoněním už sedíme a čteme si svou knížku. A opravdu to u nás ty děti dělají. Ony tam nelítají, neblbnou, nehrajou hru na tabletech a čtou si knížku. A když se jich pak ptáte, já tam vodím studentky z pedagogické fakulty, a té třídy se ptáme, co vy jste za třídu. Tak oni řeknou "třída čtenářů".

moderátor
Hrdě. Jak se to dá pak zvládnout pro toho učitele. Protože takhle to vypadá úplně geniálně, ale pro učitele, který učí, tak si říká, já přece nemůžu třicet dětí zvládnout najednou, když každý mi čte něco jiného.

Ondřej Hausenblas
Je to velmi náročné, ale vlastně to je snadné. Jenom jim musíte dát ten úkol, aby ho dělali oni. U nás si často učitel myslí, že on všechno musí zařídit.  Ono je lepší, když on naučí ty děti, jak si vést zápisky z toho, co čtou, co pohlo jejich srdcem, co by chtěly ještě vědět. A pak si sami vyměňují informace. Ten učitel, když to má takhle dobře zavedené, tak se v té hodině samotné nenadře. Ale musí mít dobře promyšlené, kudy půjde.

moderátorka
Máme už jen poslední půlminutku a zajímá nás třeba taky, jak můžou pomoct rodiče, aby se z jejich dětí stali vášniví čtenáři.
 
Ondřej Hausenblas
Já myslím, že je to dost podobné jako ve škole. Musí ukazovat zájem o to, ty jsi čtenář, copak čteš, povídáme si o tom. A zásobovat ty děti knížkami, aby okolo nich byly. A to v mnoha rodinách není. Čili umožněte jim, aby bylo co číst, aby tam byly pěkné knížky i časopisy. Některé školy radí rodičům, tohle by se dalo koupit dětem k Vánocům. A taky by se rodiče nemuseli ptát, co bylo dneska ve škole, právě ta slavná otázka. Ale jakou zajímavou otázku jsi dneska položil ve škole k té knížce.

moderátor
Líp to ani zakončit nemůžeme.

http://novaplus.nova.cz/porad/snidane-s-novou/video/10031-snidane-s-novou-1-9-2016/

Další články z médií

Všechny aktuality