Polovička pro dobro

Nakrm dítě, zachraň svět
Jestli je některá z manželek miliardářů vidět a nestraní se médií, je to jednoznačně Ivana Tykač. Z rozhovoru s ní je znát, že jí „jen“ role drahé polovičky, která zajišťuje svému úspěšnému muži teplo domova, nesedí.
Žena uhlobarona si zakládá na tom, co dokázala sama, i když samozřejmě s jeho penězi v zádech. Jako developerka a podnikatelka v realitách se Ivana Tykač zdaleka neprosadila tolik jako v oblasti charity. Ostatně byznys s půdními byty, které odkoupila od městské části Praha 1 před deseti lety, nese pachuť dodnes. Přesto se Ivana Tykač věnuje realitám a developerským projektům dál. „Já chci mít nezávislé myšlení, a to člověk může mít právě jen, když je celkově nezávislý, tedy i finančně. A to je to, co se snažím naučit naše klientky,“ vysvětluje.

Vlajkovou lodí Nadace rodiny Tykačových je sice projekt Obědy pro děti, stejně energie ale Ivana věnuje projektu Women for Women (W4W). Ten pomáhá ženám (i mužům) v krizových situacích a v patologických vztazích například poskytnutím ubytování nebo právního a psychologického poradenství. Jeho součástí jsou i kurzy, kde se ženy učí, jak se postavit na vlastní nohy, být sebevědomé a samostatné i bez mužů. Takže asi takové, jako je ona sama. „Po prvním tříletém programu jsem zjistila, že většinou si u nás samoživitelky jen odpočinuly, příliš dobře jsme se o ně starali a z dlouhodobého hlediska jim to moc nepomohlo,“ říká Ivana Tykač. Její klientky se tedy začaly povinně vzdělávat na kurzech, které jim pomáhají najít sama sebe. Na začátku června otevřela Ivana Tykač první mimopražskou pobočku W4W v Mostě a připravila nový projekt, který pomůže matkám s dětmi s kaucemi na bydlení.

K pomoci ženám v nesnázích ji přivedla vlastní zkušenost (než potkala Pavla Tykače), když se rozváděla se třemi dětmi, k sycení dětí ji potom inspirovala televizní reportáž o matce samoživitelce, která neměla na školní obědy. To už byla těhotná s Pavlem Tykačem, dnes mají dohromady osm dětí. Během pěti let se Obědy pro děti staly takřka masovou záležitostí – Ivana už nakrmila 18 tisíc dětí. Problém chudých rodičů a dětí už nemohl ignorovat ani stát a nadace Tykačových začala spolupracovat s ministerstvem školství a následně ministerstvem práce a sociálních věcí. Cílem je prosadit systémové řešení, aby stát platil školní obědy všem dětem, protože obědy vnímá paní Ivana jako součást vzdělávání. Nově se investičně podílí na rozjezdu podnikání svých dcer. Ty chtějí prorazit s mobilní aplikací, která bude integrovat všechny služby spojené s cestováním.

Jsem hrdá na své jméno
Kdybychom měli pomyslně rozdělit manželky na ty, kterým pozornost nevadí, a ty, které se jí důsledně vyhýbají, vedle Ivany Tykač jednoznačně stojí další „paní uhlobaronová“ – Michaela Bakala. I ona má „byznysové“ kořeny a jako bývalá miss, mluvčí ODS v dobách Václava Klause nebo majitelka soutěže královny krásy se prosadila i bez titulu manželky miliardáře. A stejně jako Ivana Tykač nemá ráda, když se jí ubírají zásluhy. Nadace je nikoliv Zdeňka, ale rodiny, zdůrazňuje. Michaela Bakala zvládá několik rolí současně. Působí ve správní radě Knihovny Václava Havla, vlastní síť luxusních butiků v Pařížské ulici, je v představenstvu vydavatelství Economia, angažuje se v rodinné nadaci a má čtyři děti. „Role filantropky a podnikatelky se vzájemně obohacují a doplňují. Nejvíce z pohledu času a zároveň i nejraději se věnuji našim filantropickým aktivitám,“ říká Bakala. S rodinou žije ve Švýcarsku, do Česka ale jezdí poměrně často. Naposledy před několika dny, kdy osobně s odbornou komisí programu Scholarship vybírala 18 nových stipendistů, kterým nadace Bakala Foundation umožní studovat na vysněných univerzitách. Do světa jich už takto poslala 129. Michaela Bakala podobně jako Ivana Tykač ráda podporuje ženy, ovšem s tím rozdílem, že ona cílí na ty úspěšné – je patronkou projektu Top ženy Česka.

Když se jí novináři ptají na nikterak oslnivé finanční výsledky Economie nebo obchodů s luxusem, s klidem odpovídá, že to jsou dlouhodobé projekty a od té doby, co si je „vzala pod křídla“ se výsledky zlepšují. Stejně ji nevyvedou z míry dotazy na manžela, který byl po kauze OKD označen některými politiky za nepřítele státu. „Kdybych měla jakékoliv pochybnosti o svém manželovi, nenosila bych jméno Bakala. Jsem na něj hrdá,“ říká s tím, že čas ukáže, jaká byla jeho role.

Moji milí školáci
Stejně „neviditelná“ jako Petr Kellner je i jeho žena Renáta. Šanci spatřit ji ale mají děti, které studují na gymnáziu nebo základní škole Open Gate v Babicích u Prahy. PPF se věnuje podpoře umění nebo kultury, ale základním kamenem Nadace The Kellner Family Foundation a srdeční záležitostí Renáty je právě Open Gate. Říká se, že školu vytvořila Renáta Kellnerová k obrazu svému. Zatímco základní škola je ryze soukromá, kde se platí roční školné 180 tisíc korun, osmileté gymnázium integruje děti těch bohatších rodičů s těmi, které by si soukromou školu nemohli dovolit.
Letos zahájili na Open Gate už 14. „sezonu“.

Z 280 studentů gymnázia jich 96 studuje díky sociálnímu stipendiu, které od nadace získali. Nadace za dobu existence školy přispěla na studium už 329 stipendistům. Roční školné na gymnáziu dosahuje 236 tisíc pro studenty, kteří do školy dojíždějí každý den, a 470 tisíc pro ubytované na koleji. Nadané studenty pak nadace podporuje i na vysokých školách. Škola si zakládá na tom, že kromě vykazování výjimečných výsledků v IB programu vede děti ke společenské odpovědnosti. Každý student odpracuje určitý počet hodin pro veřejné blaho, ať už doučováním, nebo třeba prací v domově důchodců. Další vzdělávací projekt nadace je určen pro veřejné základní školy – projekt Pomáháme školám k úspěchu podporuje učitele v dalším vzdělávání.

Hudba, parky a ještě něco
Druhou paní Colombovou, která si důsledně chrání soukromí, by se dala nazvat manželka Karla Komárka. Štěpánka Komárková veřejně promluví jen tehdy, když tím může propagovat charitativní činnost rodiny. Baví ji ale i interiérový design podobně jako Moniku Babišovou. Manželovi pomáhá se zařizováním sídla KKCG a přestavbou budovy Sazky, kromě péče o dvě děti jí ale patrně nejvíce vytěžuje právě charita a dlouhodobější odkaz jména Komárků, jak říká.

Jejich jméno už vešlo v povědomí jako pořadatel hudebního festivalu Dvořákova Praha, za nějž byli oceněni Kennedyho centrem ve Washingtonu, kterému letos s manželem předsedá. Druhým pilířem charity je nadace Proměny, která sponzoruje výstavbu a rekonstrukci veřejných nebo školních prostor, jako jsou zahrady, parky či nábřeží. V jednom z mála rozhovorů, které Štěpánka Komárková dala médiím, říká, že by Komárkovi mohli být v tomto ohledu ještě aktivnější. Právě finišuje podobu nové nadace Karel Komárek Family Foundation. „Když se to podaří, bude to něco, co budeme schopni předávat dalším generacím. To mě teď hodně zaměstnává, vytváříme nový program, nastavujeme pravidla, řešíme komunikaci a celkový design,“ uvedla.

Čapí žena
Další ženou miliardáře, kterou baví design a která pomáhala zařizovat manželovy budovy, je Monika Babišová. Interiér luxusní Babišovy restaurace Paloma je prý jejím dílem. K oboru se dostala podle svých slov při stavbě jejich rodinného domu v Průhonicích, kdy mluvila do práce architektu Petru Kolářovi. Ten prý ocenil její vkus a doporučil jí věnovat se bytovému designu profesionálně. Je uvedena jako autorka interiéru i u rekonstrukce farmy Čapí hnízdo. Jinak se Monika prezentuje jako hlava Nadace Agrofertu, která se zaměřuje především na pomoc samoživitelkám, striktně ale nemá téma vymezeno. Do nadace putovalo i 52 milionů, což je částka, kterou získal Babiš jako dotaci na farmu a která mu vynesla trestní stíhání pro dotační podvod.

„Mou životní pracovní náplní je momentálně výchova dětí. Manžel je zřídkakdy doma a děti někdy nevidí i několik dní, takže je starost o ně a o domácnost plně na mně,“ říká Monika Babišová. Tento rok si prý nechala ze zdravotních důvodů volnější, žádný nový projekt nemá, a tak zatím zvládá časově jak oficiality s manželem, tak nadaci i ostatní práci ve firmě. „Nevím, jak tomu bude příští rok, zda oficialit přibude, nebo budu stavět, ale na práci v nadaci si čas udělám vždy,“ dodává.

Právo na důstojnou smrt
Manželka jednoho ze dvou zakladatelů antivirové firmy Avast se také věnuje charitativní činnosti. Jarmila Baudišová si ovšem vybrala jiné donátorské téma než oblíbené školství nebo umění. Umírání. To je v popředí zájmu Nadačního fondu Avast (firma do něj přispívá 2,5 procenta ze zisku), kde je Jarmila Baudišová předsedkyní správní rady už od vzniku v roce 2011. S mottem, že smrt patří k životu a každý si má právo vybrat, jak chce žít i jak chce umřít, napnula síly k tomu, aby ulehčila ten poslední krok v životě. Fond původně přispíval vybraným hospicům na provoz, pak ale začal usilovat o systémovou změnu v péči o umírající tak, aby hospice mohly být ve svém fungování alespoň částečně soběstačné. To se trochu povedlo změnou úhradové vyhlášky, která nyní umožňuje i platby mobilní hospicové péče z veřejného zdravotního pojištění, i když cesta k tomu není jednoduchá. Změnilo se ale částečně i fungování nadace. „Zjistili jsme, že peníze shánějí po pracovní době lékaři, sestry a další zaměstnanci nebo dobrovolníci, že hospice nemají profesionální fundraisery, kteří by byli schopni peníze od dárců vybrat,“ vysvětluje Baudišová. Proto zorganizovali spolu s Českým centrem fundraisingu akademii a během roku a půl se jí účastnili zástupci hospiců, kteří se učili, jak získávat peníze od dárců. „Hned v prvním roce po skončení akademie se zúčastněným hospicům podařilo vybrat šest milionů korun nad to, co měli přislíbeno, a to nás utvrdilo v tom, že jdeme správnou cestou,“ říká Baudišová.

***
Jestli je některá z manželek miliardářů vidět a nestraní se médií, je to jednoznačně Ivana Tykač. Z rozhovoru s ní je znát, že jí „jen“ role drahé polovičky, která zajišťuje svému úspěšnému muži teplo domova, nesedí.
Foto: Schopná to žena. Michaela Bakala se prosadila ještě předtím, než se dala dohromady se Zdeňkem Bakalou. Dnes dohlíží na jejich byznys v Česku.
Foto: Právo na život, i na smrt. Nepříliš populární donátorské téma si vybrala manželka zakladatele Avastu Jarmila Baudišová. Pomáhá s financováním hospiců.

O autorovi| borikova@mf.cz s přispěním redakce