Mnoho vědců a málo mecenášů

„Mozek mě bavil od základní školy," vzpomíná sedmatřicetiletý Přemysl Jiruška na to, jak se stalo, že začal zkoumat epileptické záchvaty. Po studiu na medicíně a stáži v Německu odešel do Velké Británie, strávil tam sedm let a předloni nastoupil do Fyziologického ústavu AV ČR. A začal hledat prostředky pro svůj základní výzkum. „Lidé s epilepsií neví, kdy a v jaké síle se záchvat objeví. Povedlo se nám popsat změny v chování neuronů před záchvatem. Je to důkaz, že nevzniká náhodně. Proto se nabízí určit pravděpodobnost vzniku záchvatu, a tím pacienty předem varovat," vysvětluje Jiruška. Jeden kolega mu poradil, at zkusí oslovit nadační fond podnikatele Karla Janečka, který uděluje vědecké granty. Jiruška se přihlásil a byl překvapen. Na rozdíl od většiny žádostí, které jsou formálně komplikované, požaduje Nadační fond Karla Janečka (NFKJ) pouze jednu stranu textu. „Pozvali mě před komisi a ještě ten den mi řekli, že jsem milionový grant dostal," popisuje Jiruška situaci před rokem. Dnes je jeho cílem vytvořit malý, ale efektivní tým odborníků. „Je třeba propojit experimentální a klinickou rovinu a matematické obory. Jedině tak můžeme výzkum posunout dál," míní vědec, jehož příběh má prozatím šťastný konec. NFKJ rozdělil mezi vědce od roku 2010 více než 10 milionů korun. „Granty jsme dosud vypláceli ze soukromých prostředků Karla Janečka. Letos jsme získali Libora Winklera pro obor ekonomie a Dalibora Dědka pro obor fyzika. Jsme v jednání s dalšími mecenáši pro obor medicína a nově také chemie," uvádí ředitelka NFKJ Monika Vondráková s tím, že pokud najdou dárce, podpořili by také vědce ze společenskovědních oborů.

Státní granty jako loterie

Pětašedesátiletý Michal Dvořák z Ústavu molekulární genetiky AV ČR byl na začátku roku na roztrhání. Jeho vědecký objev citoval prestižní časopis Nature Reviews Cancer, v Čechách na toto téma rozdal několik rozhovorů. Dvořákův tým se zabýval základním výzkumem leukémie a jako první na světě zjistil, že nádorové buňky vysílají do okolí části své DNA, které se pak šíří po celém těle. Testy probíhaly na kuřatech a šlo o výsledky více než desetileté práce. Podle Dvořáka je však možné objev vztáhnout nejen na leukémii, ale i na ostatní nádorová onemocnění. Na ověření této hypotézy a vynalezení léku by byly třeba další roky výzkumů a mnoho peněz - okolo sedmi milionů ročně pro jeho osmičlenný tým. To se však vědci, který ve svém oboru pracuje 40 let, už nesplní. Grantová agentura Akademie věd (GAČR) Dvořákovu týmu grant neprodloužila. Peněz bylo málo (cca 3 miliardy) a úspěšnost mezi žadateli byla letos jen 17 procent - o cca 3 procenta méně než v předchozích letech.

Podle Dvořákova nadřízeného, imunologa Václava Hořejšího, bylo nejméně jednou tolik žádostí, které si grant zasloužily. „Hlavní problém je, že GAČR je totálně podfinancovaná. Stát dává ročně okolo 6 miliard korun firmám na aplikovaný průmyslový vývoj, ale ty peníze chybí na vědu. V cizině si přitom firmy svůj výzkum platí samy," nastiňuje problém Hořejší. Mrzí ho, že kolega finanční podporu nedostal, neboť šlo o „pěkný výsledek, ale udělování grantů připomínalo loterii." Nejen vědec Dvořák, ale i mnozí další věnovali poslední roky práce něčemu, co skončilo obrazně řečeno v koši. To je ovšem riziko základního výzkumu. Vědec Jiruška k tornu říká: „Je naivní si myslet, že automaticky něco objevíte. Někdy ano, jindy jde o kamínek do mozaiky. Přesto může díky malým objevům vzniknout přelomový objev."

Podle Michala Dvořáka chybí peníze na základní výzkum i proto, že se každý obor zkoumání jeví jako nevyčerpatelný. Zároveň přibývá technických možností a každý rok vysoké školy opustí „objevuchtiví" vědci. „Není možné pokračovat bez rozumného omezení spektra základního výzkumu," míní Dvořák. Šéf GAČR Petr Matějů sice nespokojenost vědců chápe, ale náklady na výzkum rostou a rozdělit lze jen tolik, kolik státní kasa uvolní. „Abychom mohli uspokojit okolo 30 procent žadatelů o granty, potřebovali bychom ročně zhruba 8 miliard, což je požadavek z říše snů," uvádí Matějů. Sama GAČR však ne vždy funguje tak, jak by si vědci představovali. Například vědkyně Helena Janíčková Z iniciativy Věda žije! ji kritizuje za neflexibilitu úředníků, špatnou komunikaci či bazírování na formalitách v žádostech o grant. Domnívá se nicméně, že největší překážka české vědy tkví v systému jejího řízení.

„Výzkum je rozdělován na základní a aplikovaný neboli průmyslový. Jsou odděleně financovány, ale vzájemně soupeří o stejný balíček peněz,“ říká Janíčková, podle níž v Česku chybí lidé, kteří by vytvořili dlouhodobou strategii vědní politiky.

Pár osvícených podnikatelů

Molekulární biolog Petr Svoboda řadu let pracoval v USA a Švýcarsku. Když zvítězil v konkurzu na vedoucího laboratoře v Ústavu molekulární genotiky AV ČR, vrátil se. V cizině podle něj existují mecenáši, kteří založili soukromé instituce podporující základní výzkum. „Ze soukromých nadací je to třeba Howard Hughes Medical Instituty nebo Wellcome Trust. U nás je nejrozumnější investovat do výuky talentovaných žáků a studentů,“ míní vědec, který v grantové loterii uspěl. „Měli jsme štěstí, ale stačí grant nezískat a člověk se z toho težko dostává. Restartovat zkolabovanou laboratoř trvá rok i déle,“ uvádí Svoboda.

Poskytování soukromých peněz vědcům je v Česku zatím na začátku. Dlouhodobě se tím zabývá například Nadační fond Česká hlava, který od roku 2002 rozdělil mezi 80 oceněných 16 milionů korun.

Vedle Karla Janečka je dalším podnikatelem, který cíleně podporuje vědce, Petr Kellner. Jeho nadace The Kellner Family Foundation loni spustila pojekt Science letos poprvé udělila granty na výzkum v oblasti biologie nádorových onemocnění. „Tři projekty získaly čtyř a pětileté granty a byla jim rozdělena částka ve výši 8,5 milionů korun ročně. Celkem získají během pěti let od nadace 38 milionů korun,“' uvedla Jitka Tkadlecová ze skupiny PPF.

Podpora vědců, kteří se zabývají výzkumem rakoviny, není náhodný tah. PPF založila biotechnologickou firmu Sotio, jet zaměstnává špičkové odborníky vyvíjející přípravek proti rakovině prostaty. Ten už prochází první a druhou fází klinických testů. Letos firma Sotio plánuje zahájit ověřování bezpečnosti a účinnosti přípravku ve třetí fázi klinické studie, do níž se zapojí okolo 1 200 pacientů z celého světa. „Ukončení a vyhodnocení je plánováno na rok 2017,“ doplnila Tkadlecová.

Speciální vědecký tým financuje také slovenský finančník Mario Hoffmann. Jeho firma Axon Neuroscience SE už úspěšně testuje vakcínu na Alzheimerovu chorobu (viz rozhovor). Biotechnologickou firmu založil rovněž podnikatel Karel Komárek starší. Spojil se s Laboratoří molekulární terapie Biotechnologického ústavu AV CR, kterou vede renomovaný vědec Jiří Neužil, působící střídavě v Praze a na Griffith University v Austrálii. „Chceme najít látky, které účinně potlačují rakovinu tím, že působí na mitochondrie. Plánujerne klinické testy rakoviny pohrudnice a prsu. Nové látky a postupy máme patentované,“ uvedl Neužil. Samotný investor Komárek nemá zájem o své motivaci hovořit. „Takové věci se mají dělat a ne o nich veřejně mluvit,“ vysvětlil.

Českým vědcům nejspíš nezbývá, než shánět peníze u tuzemských i zahraničních nadací a soukromníků, a přitom doufat, že jim zbude čas i na samotnou vědu. Vědkyně Janíčková k tomu podotýká: „Již nyní je řada týmů závislá na financování z ciziny. Skoro to vypadá, jako by se Česko rozhodlo svůj základní výzkum ‚outsourcova‘ do zahraničí.

(autor: Krystýna Wanatowiczová)