Kellnerova studijní laboratoř

Na elektronické tabuli svítí lebka, kostra a průřez rukou. Od nich vedou klasické popisky jednotlivých kostí, jak je znáte z učebnice. Jenže tady je vše trochu jinak. Hned vedle totiž svítí sloupec, který studentům nabízí možnosti, jaké metody chtějí využít pro studium. Na výběr je třeba myšlenková mapa, nakreslení plakátu nebo vývojového diagramu. Úplně poslední je bod 1F a za ním stojí: you can get creative and come up with an original way. „Ve způsobu učení neklademe meze. Naopak. Přecházíme na metodu SOL - student organized learning, při němž si studenti sami určují vlastní tempo a způsob, jakým zvládnout učivo. Musejí při tom poznat sami sebe, jaký způsob je pro ně nejefektivnější. Loni například jedna dívka vyrobila ke studiu Alzheimerovy choroby skvělé animované video,“ vysvětluje Kateřina Kožnarová, která právě učí pohybové ústrojí v sextě B, či chcete-li ve druháku na zdejším osmiletém gymnáziu.

To nese jméno Open Gate, první studenty přivítalo před 12 lety, Kateřina Kožnarová je jeho ředitelkou a jeho finančním motorem je zase Nadace The Kellner Family Foundation. Zdejší gymnázium, k němuž se postupem času přidal také první stupeň základní školy, je tím nejdůležitějším, nejdéle trvajícím a z hlediska financí také největším projektem, který nadace zatím vybudovala. Kellnerovi sem již vložili přibližně 850 milionů z více než jedné miliardy korun, kterou už celkem poslali i do jiných částí českého vzdělávacího systému.

Ve třídě se mezitím studenti v uniformách rozdělili do skupinek podle toho, jaký způsob učení si už před 14 dny vybrali (nejčastější byl plakát), a teď diskutují nad barevnými čtvrtkami, dívají se přitom do všudypřítomných notebooků a přecházejí plynule z češtiny do angličtiny a zpět. Až na jednu výjimku jsou to přitom Češi, ale angličtinu mají natolik vžitou, že se nad jejím používáním nikdo nepozastaví ani v předmětu, který se povinně v cizím jazyce vyučovat nemusí. Pokud jste prošli socialistickým školstvím a „student organized learning“ přístup vám přijde příliš svobodomyslný a říkáte si, co budou děti nakonec umět, Kateřina Kožnarová vás rázně uklidní. „Nemějte obavy. Všichni na závěr projdou opravdu tvrdým testem, který je prověří, zda tu látku umí. Mít dobrou paměť je totiž také důležité a je nutné ji trénovat. Jen musíte studentům nejprve vysvětlit, proč to po nich chcete. Klidně i tak, že jim na rovinu řeknete, že kosti asi nikdy ve své kariéře potřebovat nebudou, ale dobře se na nich naučí, jak učit sami sebe,“ říká žena, podle níž v dnešní společnosti může uspět jen člověk, z něhož se stane „life-long learner“. Tedy něco jako celoživotní student, který bude ochoten se flexibilně učit nové a nové věci a tím reagovat na stále se měnící svět. „Změny jsou velmi rychlé a všichni budeme stále více fungovat v globální konkurenci. A škola vás musí naučit, jak kreativně pracovat se všemi těmi informacemi,“ dodává už u sebe v ředitelně, kde pochopitelně nechybí malý reproduktor určující rytmus školy. Jen se z něj místo obvyklého zvonění jednou za čas ozve burcující fanfára.

„Ta je stejná už od založení školy,“ směje se Kateřina Kožnarová, která je dnes odpovědná za 345 dětí, z nichž 119 ve škole také bydlí, a jsou tedy takzvaně „on board“. Pozváním do hodiny tak nenásilně ukázala DNA školy, která se drží základního hesla: K nadání přistupujeme s otevřenou myslí. Open Gate sídlící v Babicích u Prahy, proto vyhledává studijní talenty, které mají velkou motivaci k učení, a chce jim umožnit co největší rozvoj. Nezáleží přitom, z jakých poměrů pocházejí. Čímž se dostáváme k roli nadace Kellnerových, která nejenže investuje do samotné školy, ale především platí školné na víceletém gymnáziu za děti ze znevýhodněných sociálních poměrů, ať už z dětských domovů, či z pěstounské péče. A přispívá na školné také studentům z chudších rodin. „Spolupracujeme s dětskými domovy, s organizacemi, které pomáhají pěstounským rodinám, a s dalšími institucemi náhradní rodinné péče. Naštěstí se o nás již v této oblasti dost ví, ale stále hledáme nové cesty, jak vyhledávat nadějné studenty, kteří nemají do života ideálně rozdané karty,“ říká mluvčí nadace Jitka Tkadlecová. Pro pořádek: studium na gymnáziu stojí necelých 25 tisíc korun měsíčně a 45 tisíc pro ty, kteří v areálu i bydlí. Nadace Kellnerových může platit celou sumu, nebo jen část nákladů a pro letošek přispívá 97 studentům. Toto vše se vztahuje na víceleté gymnázium, za děti na základní škole musejí platit rodiče, byť ani o nejmenší studenty nemá Open Gate nouzi. Z obvyklých dvou set přihlášek do první třídy se dostane jen osmnáctka dětí. Nadace to zdůvodňuje tak, že u nejmenších studentů se velmi těžko rozlišuje jejich studijní nadání pouze od rychlejšího rozvoje proti vrstevníkům obvykle proto, že se jim rodiče maximálně věnovali, a proto nechává děti do své případné podpory „dozrávat“ do vyššího věku.

Pokud by vás teď napadlo, nakolik je Open Gate také byznys, tak škola žádné dividendy nevyplácí a podle Kateřiny Kožnarové všechny případné provozní zisky vrací zpět ke studentům, učitelům a do vybavení. Roční provoz školy stojí kolem 120 milionů korun. Mimochodem učitelský sbor čítá 68 pedagogů, které doplňuje ještě téměř třicítka dalších zaměstnanců, kteří se starají o provoz celého areálu. V něm nechybí divadlo, knihovna, krytý bazén ani víceúčelová sportovní hala či byty například pro zahraniční učitele. Architektem všech staveb, které postupně vyrůstají na téměř devítihektarovém pozemku, je Petr Kolář.

„Pro nás je s manželem důležité - jak se říká - vidět na ,konec řetězce‘. Chceme znát nejen účel, ale i cestu, kudy se pomoc dostane k obdarovanému. Je pro nás zásadní podporovat konkrétní projekty, které známe a u nichž víme, co, proč a jak,“ komentovala svůj základní přístup k charitě Renáta Kellnerová pro Forbes (celý rozhovor si můžete přečíst na následující straně). Drží se ho tak pochopitelně i The Kellner Family Foundation, která vedle peněz do investic a provozu Open Gate podporuje i další vzdělávání v Česku. Druhou největší položkou v jejím loňském rozdělování byl po babickém gymnáziu, které získalo 40 milionů korun, projekt Pomáháme školám k úspěchu. Ten nemá se soukromým školstvím nic společného a naopak je zaměřen na učitele veřejných základních škol. Byť i on drží základní princip: učit, jak (se) učit. Nadace totiž poskytuje pro tyto učitele, kteří chtějí být ve své práci lepší, vzdělávací, materiální a personální podporu. Vše by se potom pochopitelně lavinově mělo projevit v lepší výuce jejich žáků na veřejných školách. Loni takto Kellnerovi utratili 37 milionů korun a v projektu bylo zapojeno přes 400 pedagogů, kteří mají „pod sebou“ přes šest tisíc žáků. A řetězec by nebyl úplný, kdyby v něm chyběla stipendijní podpora nadaných studentů na univerzitách. Do této oblasti šlo loni téměř osm milionů korun, přičemž program je určen nejen pro absolventy gymnázia Open Gate, ale i pro další ze středních škol z celé ČR. Do Open Gate Renáta Kellnerová jezdí často, někdy se účastní i přijímacích zkoušek a pochopitelně dohlíží na nové místní investice.

Mezitím plyne život ve škole vlastním tempem. „Občas uděláme sanitární víkend, kdy musejí všichni studenti pryč,“ usmívá se Kateřina Kožnarová, když míjí místní koleje, kde žijí studenti gymnázia, kteří pocházejí ze znevýhodněného prostředí, nebo třeba jen proto, že jsou jejich rodiny příliš daleko. Důvodem je to, aby se všichni studenti občas vrátili do svých prostředí a také aby se jen nezapouzdřili v místním kampusu. Open Gate totiž hodně dbá u svých žáků na to, aby se naučili dávat a starat se o své okolí. Když to trochu přeženeme, aby se od mládí učili charitu. „Měli by zase předávat, co sami dostali. A když se například na chvíli vrátí do svých dětských domovů, působí jako ti nejlepší ambasadoři, kteří mohou motivovat ostatní. A o motivaci jde vždy a všude,“ dodává Kateřina Kožnarová.

Autor | Jaroslav Mašek