Je tu velká svoboda myšlení a intelektu

Adam Polánek (18) se na soukromé škole Open Gate připravuje na českou i mezinárodní maturitu. Na gymnáziu studuje díky stipendiu, které mu poskytla Nadace The Kellner Family Foundation. Dnes už se poohlíží po zahraničních univerzitách.

Proč sis vybral právě Open Gate?
Začal jsem studovat na státním gymnáziu v Jablonci nad Nisou, odkud pocházím, ale nebyl jsem spokojený. Maminka někde četla o Open Gate, tak ji napadlo, že bych mohl zkusit přestup. Kontaktovali jsme školu, přišel jsem na přijímačky, zvládl jsem je a pak už jsem jen čekal na vyjádření nadace, která mi vyhověla a poskytla mi stipendium.

Co ti vadilo na předchozím gymnáziu?
Skoro s nikým ve třídě jsem si nerozuměl. Ve většině předmětů šlo pouze o to, kolik se toho dokážu za určitý časový úsek naučit. Vůbec to nebylo o kritickém myšlení nebo o improvizaci na místě, tedy jaká řešení mě napadnou, když někdo přede mě postaví nějaký problém. Šlo jen o memorování informací.

Proč jsi nevycházel se spolužáky?
S většinou kluků ve třídě jsem si moc nerozuměl, protože jim nešlo tolik o vzdělání nebo aby dělali něco do školy. Připadalo mi taky, že se kluci nechovají úplně fér, že mají tendence k šikaně, a škola to nebyla napřed ochotná a pak ani schopná řešit. Většina kluků měla úplně jiné postoje nejen ke studiu, ale i k životu, a jinak postavené hodnoty než já. Rozhodl jsem se odejít, protože jsem se bavil všeho všudy se čtyřmi pěti lidmi ve třídě.

Co musíš splňovat, abys o stipendium nepřišel?
Když jsme žádali o stipendium, rodiče museli předložit daňové přiznání. Měl jsem akademickosociální stipendium, které bylo podmíněno tím, že musím mít průměr alespoň do 1,5. Během mého studia se rodiče rozvedli a já mám nyní čistě sociální stipendium, protože situace mé rodiny se po materiální stránce zhoršila. A tak už nemám závazek, abych splnil předepsaný průměr. Ale i tak se nadále snažím mít co nejlepší prospěch.

Patříš mezi premianty?
Těžko říct. Přiznám se, že i na úkor školy se více věnuji mimoškolním aktivitám. Někdy jsem měl jedničku nebo dobrou dvojku, ale ne tak dobrou jako spolužáci. Podle známek asi jsem premiant, ale když vidím spolužáky, tak jich je mnoho lepších než já.

Jak moc tě stipendium žene dopředu? Je to závazek?
Určitě. Mám závazek ke škole, která mi dala unikátní příležitost, ale i vůči sobě a rodině. Rodina mi umožnila být celý týden tady, i když mám sedmiletou sestru, milující rodiče a prarodiče. Snažím se jim to, že jsem s nimi pouze o víkendech, vynahradit co nejlepšími výsledky.

V čem se tato škola liší?
Ve třídách je méně studentů, už to samo o sobě hodně pomáhá. Je nás většinou 18 v jedné třídě a v posledních dvou ročnících, kdy se připravujeme na mezinárodní maturitu, jsou třídy ještě menší. Například na dějepis je nás jenom pět. Hlavně tady máme velkou svobodu intelektuální a svobodu myšlení. Škola podporuje, abychom mysleli sami za sebe a sami se ptali po příčinách a snažili se zlepšit kreativně svět. Učitelé nás vybízejí ke kreativnímu myšlení, dávají nám příležitost často prezentovat, abychom si osvojili dovednosti, které využijeme v životě, jako komunikace, prezentace, kritické myšlení nebo analýza textu.

Je předmět, který tě vyloženě baví?
Mě i mé spolužáky baví vždycky víc předmětů. Často ještě nevíme, co chceme dělat do budoucna, protože nás baví víc věcí než jen jedno zaměření. I na vysoké škole si chci udržet takový přístup, abych se mohl dovídat ze širšího spektra co nejvíc. Mě baví humanitní obory, na technické jsem slabší. Například angličtina, španělština, dějepis mě hodně baví. Ve vyšším ročníku už si spektrum předmětů můžeme zúžit a škola nás podporuje v tom, co chceme dělat.

Dětem se z domu moc nechce. Jak ses vyrovnával s odloučením z domova?
Ze začátku to bylo složité. První půlrok byl docela těžký. Bylo mi 13 let a byl jsem hodně zvyklý na domácí prostředí. Mám malou sestřičku, se kterou jsem trávil hodně času, a to se najednou změnilo. Jsme tady malá skupina a to mi pomohlo si rychle zvyknout a cítit se dobře. Už po půlroce jsem věděl, že tady mám dobré kamarády, že mám komu se svěřit, když mi není dobře, když je mi smutno po rodině. Složité to bylo i kvůli drobnostem, na které člověk není zvyklý, třeba že musím nosit uniformu.

Jaký má uniforma smysl?
Když nic jiného, tak to vede alespoň k nějakým způsobům v oblékání. Někteří učitelé dbají na to, aby byla uniforma čistá, kravata správně uvázaná, abychom měli zastrčenou košili a zavázané boty. Pak je tu sociální aspekt, že se vzájemně nerozeznáme – studenti, jimž platí školné jejich rodiče, a sociálně znevýhodnění. Alespoň přes den, odpoledne to trochu odpadá.

Jak vlastně tyto rozdílné vrstvy spolu fungují?
Všichni se známe a víme o sobě, kdo je z jakých poměrů. Víme, které děti jsou z dětských domovů, pěstounských rodin nebo klokánku. Na Open Gate je skvělé, že v této komunitě to nikomu nevadí, všichni se respektujeme. Není to tak, že by se ti materiálně zaopatření posmívali těm, kteří jsou po materiální stránce limitovanější. Ani se s předsudky nedíváme na ty bohatší jen proto, že jejich rodina má více peněz a tři auta.

Panuje tu mimo školu přísný režim? Máte vymezené časy pro studium a kroužky?
Máme spoustu mimoškolních aktivit, které si můžeme vybrat. Jen na nižším gymnáziu se doporučuje, aby každý dělal alespoň tři kroužky a každý byl jinak zaměřený. Jeden sportovní, jeden výtvarný a jeden na různé dovednosti, jako je třeba debatování nebo hudební nástroje. Čím je člověk starší, tak má větší volnost, a dnes dělám jen to, nač mám čas a co mě hodně baví. Od primy do septimy pak máme od 7 do 8 hodin večer přípravný čas, kdy musíme být všichni na pokojích a připravovat se do školy anebo si číst. V posledním ročníku je vše už mnohem volnější.

Mezinárodní maturita ti otevírá dveře na zahraniční univerzity. Kam se hlásíš?
Na tři univerzity ve Skotsku, na dvě univerzity do Anglie a také na Univerzitu Karlovu.

Nadace ti může finančně pomoci i v rámci vysokoškolského studia, počítáš s tím?
Kdybych šel do zahraničí, tak Nadace The Kellner Family Foundation mi přislíbila podporovat mě i nadále. Ale záleží na tom, jestli se někam dostanu a jak dopadnou zkoušky. Napřed pošlu přihlášku, oni mi řeknou, že třeba mají zájem, ale musím složit maturitní zkoušku na určité úrovni. Podle toho se pak teprve ukáže, kam budu moci nastoupit.

Chceš podporu v budoucnu nějak kompenzovat?
Funguje to tak, že když nadace někomu přislíbí podporu, tak očekává, že po skončení studia se ten člověk vrátí na určitou dobu do Česka. Tedy že své vzdělání ze zahraničí vrátí české společnosti.

Už víš, co bys chtěl dělat?
Chtěl bych učit, do toho překládat a občas také něco sám napsat.

O autorovi| stranu připravil Václav Tuček