zdroj: Lidové noviny
14. 09. 2021
5 minut čtení
Studovat na Cambridgi je jako vytáhnout si v kartách eso. Zuzaně Nevyjelové (20) ze Zlína se to povedlo, studuje tam prvním rokem obor archeologie. Podle ní by na prestižní univerzitě mohlo studovat daleko více Čechů, kdyby měli tu odvahu.
Na veletrhu vysokých škol jsem slyšela o studiu v zahraničí amoje máma mi pak pomohla hledat školy zaměřené na praxi. Během studia je tam několik týdnů povinných praxí, zatímco v Česku jsou důležité pouze znalosti a celé studium je spíše teoretické. Ve Velké Británii je Cambridge nejlepší škola na archeologii, a co se týče praxe, vykopávky jsou tam dokonce součástí závěrečné známky. Také se mi líbilo, že kladou větší důraz na samostatné přemýšlení.
Chtěla jsem studovat archeologii, což samo o sobě později nenabízí tolik možností uplatnění a není to tak finančně zajímavé jako jiné obory. A tak jsem přemýšlela, jak se na budoucí pracovní život nejlépe připravit. Třeba právě praxe v oboru by pak mohla být velkou výhodou.
Propojení historie, fyzické práce a činnosti. Nechci sedět celou dobu u počítače.
Na přihlášku v říjnu se píší známky z vysvědčení, motivační dopis a důležité jsou aktivity mimo studium. V prosinci je pak pohovor. Součástí je písemná esej a testují se všeobecné studijní předpoklady. Jeden pohovor je s profesorem z jiného oboru a jeden s profesorem z toho vašeho. Když se třeba ptali na archeologii, na stole leželo několik předmětů, měla jsem si jeden vybrat a mluvit o něm. Přesněji měla jsem říct, co bych o něm mohla všechno zjistit, kdybych měla ty znalosti. Vybrala jsem si nějaký hrnec a řekla, že bych se mohla dozvědět, z jaké doby je, jak byl vyroben, k čemu se používal a tak dále.
Angličtinu na určité úrovni. Ale především nadšení a důležité je, jak o svém zvoleném oboru mluvíte. Když se ten konkrétní neučí na středních školách, měla byste ukázat, kolik jste si toho o něm už zjistila. Důležité je také kriticky myslet a umět se zamyslet, i když o tom nic nevíte.
V tomto oboru ano. Prostě je důležité umět se nad tématem zamyslet. Testuje se, jak přemýšlíme a jestli dokážeme něco samostatně vymyslet.
Je to ta základní věc, i když to samozřejmě není všechno. Ale rozhodně znám lidi, kteří jsou chytří a zvládli by přijímačky i studium, kdyby je napadlo to zkusit.
Mám pocit, že ve společnosti se tak nějak automaticky předpokládá, že půjdete studovat na českou univerzitu. U některých mladých lidí, které znám, je zádrhel u rodičů – nepustili by je na studia za hranice, protože očekávají, že děti budou jezdit na víkendy domů.
Na jednu stranu je to pro mě dobré, protože je menší konkurence…. Teď ale vážně: je to samozřejmě škoda, protože takové vzdělání je úžasná příležitost. A jejich dětem by se to mohlo líbit, rozšířily by si obzory a později by z toho těžily. Jednou se stejně osamostatní, takže jim rodiče takovou příležitost mohou dát už teď.
Člověk potřebuje angličtinu. Tu jsem se začala učit v pěti letech a při škole jsem vždy navštěvovala i kroužek. Hodně jsem také cestovala. Moc mi pomohla moje učitelka na střední škole – psala mi doporučení na univerzity a na stipendia. Na mém gymnáziu se vůbec nemluvilo o studiu v zahraniční jako o nějaké možnosti. Bylo by super, kdyby se o tom studenti dozvídali víc.
Zkoušela jsem získat stipendium u několika nadací, ale nakonec se mi to povedlo až u rodinné nadace manželů Kellnerových. Určitě je důležité něčím zaujmout: školou, oborem, aktivitami, prostě by to mělo být něco neobvyklého. Myslím, že u mne to byl fakt, že chci jít na Cambridge, a také to, že toužím studovat právě archeologii. Co se týká financí, trochu si vydělám o prázdninách, kdy ve Zlíně provádím v Památníku Tomáše Bati a pomáhám na filmovém festivalu. V Cambridgi ale nevidí rádi, když se během studia chodí na brigády, člověk by se měl soustředit na školu.
Sleduji nevěřícné obličeje ostatních, když to zmíním. Musí se tu víc pracovat, jsou tu větší nároky, to ano. Je to krásné město, úžasní učitelé, super škola, líbí se mi tu, ale nemám žádné srovnání s jinými školami, protože jinou neznám. Tak vlastně nevím.
Umím napsat esej v angličtině. Na střední jsme nic takového nedělali, byl to nezvyk. Víc se také nad věcmi zamýšlím, je tu vyžadováno, abychom dokázali argumentovat. Osamostatnila jsem se, žiji bez pomoci rodičů na koleji a přežila jsem to.
Chtěla bych pracovat v Egyptologickém ústavu v Praze a z Anglie tam přivézt své kontakty a zkušenosti.
Autor | Bára Procházková, publicistka
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION