Jak se dostat na Cambridge

Studentka prvního ročníku archeologie Zuzana Nevyjelová o začátcích svého studia na proslulé zahraniční univerzitě

Studovat na Cambridgi je jako vytáhnout si v kartách eso. Zuzaně Nevyjelové (20) ze Zlína se to povedlo, studuje tam prvním rokem obor archeologie. Podle ní by na prestižní univerzitě mohlo studovat daleko více Čechů, kdyby měli tu odvahu.

Proč jste si vybrala zrovna Cambridge?

Na veletrhu vysokých škol jsem slyšela o studiu v zahraničí amoje máma mi pak pomohla hledat školy zaměřené na praxi. Během studia je tam několik týdnů povinných praxí, zatímco v Česku jsou důležité pouze znalosti a celé studium je spíše teoretické. Ve Velké Británii je Cambridge nejlepší škola na archeologii, a co se týče praxe, vykopávky jsou tam dokonce součástí závěrečné známky. Také se mi líbilo, že kladou větší důraz na samostatné přemýšlení.

Reformátoři českého školství dlouhodobě kritizují, že je studium u nás příliš teoretické. Byl to důvod vašeho odchodu na zahraniční školu?

Chtěla jsem studovat archeologii, což samo o sobě později nenabízí tolik možností uplatnění a není to tak finančně zajímavé jako jiné obory. A tak jsem přemýšlela, jak se na budoucí pracovní život nejlépe připravit. Třeba právě praxe v oboru by pak mohla být velkou výhodou.

Co vás na archeologii nejvíc zajímá?

Propojení historie, fyzické práce a činnosti. Nechci sedět celou dobu u počítače.

Jak konkrétně probíhají přijímačky na Cambridge?

Na přihlášku v říjnu se píší známky z vysvědčení, motivační dopis a důležité jsou aktivity mimo studium. V prosinci je pak pohovor. Součástí je písemná esej a testují se všeobecné studijní předpoklady. Jeden pohovor je s profesorem z jiného oboru a jeden s profesorem z toho vašeho. Když se třeba ptali na archeologii, na stole leželo několik předmětů, měla jsem si jeden vybrat a mluvit o něm. Přesněji měla jsem říct, co bych o něm mohla všechno zjistit, kdybych měla ty znalosti. Vybrala jsem si nějaký hrnec a řekla, že bych se mohla dozvědět, z jaké doby je, jak byl vyroben, k čemu se používal a tak dále.

Co tedy potřebuji, aby mě přijali na Cambridge?

Angličtinu na určité úrovni. Ale především nadšení a důležité je, jak o svém zvoleném oboru mluvíte. Když se ten konkrétní neučí na středních školách, měla byste ukázat, kolik jste si toho o něm už zjistila. Důležité je také kriticky myslet a umět se zamyslet, i když o tom nic nevíte.

Chcete říct, že stačí mít odvahu to správně „okecat“?

V tomto oboru ano. Prostě je důležité umět se nad tématem zamyslet. Testuje se, jak přemýšlíme a jestli dokážeme něco samostatně vymyslet.

To zní, jako že dostat se na prestižní univerzitu není až tak velký problém. Jde tedy hlavně o sebevědomí a kuráž?

Je to ta základní věc, i když to samozřejmě není všechno. Ale rozhodně znám lidi, kteří jsou chytří a zvládli by přijímačky i studium, kdyby je napadlo to zkusit.

Co stojí za tím, že vás to napadlo a ostatní ne?

Mám pocit, že ve společnosti se tak nějak automaticky předpokládá, že půjdete studovat na českou univerzitu. U některých mladých lidí, které znám, je zádrhel u rodičů – nepustili by je na studia za hranice, protože očekávají, že děti budou jezdit na víkendy domů.

Co byste těmto rodičům vzkázala?

Na jednu stranu je to pro mě dobré, protože je menší konkurence…. Teď ale vážně: je to samozřejmě škoda, protože takové vzdělání je úžasná příležitost. A jejich dětem by se to mohlo líbit, rozšířily by si obzory a později by z toho těžily. Jednou se stejně osamostatní, takže jim rodiče takovou příležitost mohou dát už teď.

Navštěvovala jste gymnázium ve Zlíně. Připravili vás tam na studium v zahraničí?

Člověk potřebuje angličtinu. Tu jsem se začala učit v pěti letech a při škole jsem vždy navštěvovala i kroužek. Hodně jsem také cestovala. Moc mi pomohla moje učitelka na střední škole – psala mi doporučení na univerzity a na stipendia. Na mém gymnáziu se vůbec nemluvilo o studiu v zahraniční jako o nějaké možnosti. Bylo by super, kdyby se o tom studenti dozvídali víc.

Studium na prestižní univerzitě není levná záležitost. Jak ho financujete?

Zkoušela jsem získat stipendium u několika nadací, ale nakonec se mi to povedlo až u rodinné nadace manželů Kellnerových. Určitě je důležité něčím zaujmout: školou, oborem, aktivitami, prostě by to mělo být něco neobvyklého. Myslím, že u mne to byl fakt, že chci jít na Cambridge, a také to, že toužím studovat právě archeologii. Co se týká financí, trochu si vydělám o prázdninách, kdy ve Zlíně provádím v Památníku Tomáše Bati a pomáhám na filmovém festivalu. V Cambridgi ale nevidí rádi, když se během studia chodí na brigády, člověk by se měl soustředit na školu.

Jaký je to pocit studovat na Cambridgi?

Sleduji nevěřícné obličeje ostatních, když to zmíním. Musí se tu víc pracovat, jsou tu větší nároky, to ano. Je to krásné město, úžasní učitelé, super škola, líbí se mi tu, ale nemám žádné srovnání s jinými školami, protože jinou neznám. Tak vlastně nevím.

Co vám osobně dal první rok studia?

Umím napsat esej v angličtině. Na střední jsme nic takového nedělali, byl to nezvyk. Víc se také nad věcmi zamýšlím, je tu vyžadováno, abychom dokázali argumentovat. Osamostatnila jsem se, žiji bez pomoci rodičů na koleji a přežila jsem to.

Zmínila jste, že uplatnění na pracovním trhu není pro archeology zrovna jednoduché. Máte už nějakou konkrétní představu, co byste ráda dělala?

Chtěla bych pracovat v Egyptologickém ústavu v Praze a z Anglie tam přivézt své kontakty a zkušenosti.

Jak se dostat na Cambridge

Autor | Bára Procházková, publicistka 

Další články z médií

Všechny aktuality