Jak najít nejlepší školu

Největší zájem mají rodiče a žáci o ta vzdělávací zařízení, která vědí, v čem jsou dobrá – ať už jsou to cizí jazyky nebo třeba vlídná atmosféra. A školné přitom nehraje zdaleka takovou roli, jak by se mohlo zdát.

KDYŽ PŘIJDE ČAS nástupu dítěte do školy, stačí přijít k zápisu do nejbližší, takzvané spádové školy. Pokud ale rodiče hledají pro své potomky skutečně to nejlepší, je zvláště v Praze, kde se v rozumné dojezdové vzdálenosti nachází hodně škol, z čeho vybírat. Redakce E15 Premium si od ministerstva školství vyžádala za pražské školství statistiky, které ukazují, jak silný je zájem o jednotlivé základní a střední školy a jak velké jsou šance potomka se na ten který ústav dostat. O některé školy se totiž svádí tvrdý boj. Na vyhlášené veřejné základní školy se dostane jen jedno ze tří dětí, které přijdou k zápisu. Na čtyři nejžádanější pražské školy bylo po zápisu přijato jen jedno dítě z pěti, a to jsou to soukromé školy s vysokým školným.

BOJ O LONDÝNSKOU. Ještě přede dvěma lety brali na Základní škole v Londýnské ulici v Praze 2 kromě dětí své spádové oblasti i pár z jiných ulic. Koneckonců spádová oblast školy není příliš široká. Jenže zájem o tuto školu se zvyšoval a rozpoutala se takzvaná spádová turistika. Jak si všimla radnice Prahy 2, před zápisem v těchto ulicích výrazně „přibývá“ obyvatel. Ti se pak po čase zase stěhují pryč. Tedy alespoň na papíře. Pokud ovšem v době zápisu bydlí v dané lokalitě, je povinností školy přijmout jejich děti přednostně. Letos už na Londýnské vzali jen a pouze děti ze spádové oblasti, a i na ty se dostalo jen tak tak. Ani na některé sourozence stávajících žáků školy, kteří mají bydliště jinde, místo nevyšlo. Zájem o školu v Londýnské je mimořádný. Na minulý školní rok se na ni hlásilo 183 žáčků, přijato jich bylo 68. Řadí se tak k nejžádanějším veřejným základním školám v Praze. Ukazují to čísla, která redakci E15 Premium zpracovalo ministerstvo školství z výkazů o zápisech na základní školy a výkazů o prvním kole přijímacích zkoušek na střední školy z loňského roku.

Pro školní rok 2018/2019 mohla ZŠ Londýnská otevřít jen dvě první třídy, a tak lidi od zápisu odrazovali. „Po velké mediální kampani o možnosti pouze dvou tříd bylo u zápisu 121 dětí a přijali jsme 51 žáků. Dále jsme do vyšších ročníků odmítli zhruba 80 žáků, protože naše kapacita je naplněna na sto procent,“ uvedl ředitel školy v Londýnské Martin Ševčík. SPÁDOVÁ TURISTIKA. Není to jediná škola v Praze 2, kterou berou rodiče útokem.
Možnosti dostat se na jinou veřejnou školu než tu spádovou jsou ale v této městské části omezené. „Převis zájmu se dá sledovat na všech deseti zřizovaných základních školách. V dnešní době je ovšem dětí poměrně velké množství, tudíž nemáme u většiny škol možnost uspokojit i ‚cizí‘ děti,“ upozorňuje mluvčí Prahy 2 Lenka Prokopová. V absolutních číslech tu nejvíc rodičů hlásilo své děti na ZŠ s rozšířenou výukou jazyků v Kladské ulici. Ze 185 uchazečů jich uspělo 58 a místo tak statisticky vyšlo na jedno dítě z 3,19.

Zkušenost se spádovou turistikou mají i v Praze 6. „Rodiče účelově mění trvalé bydliště prvňáků těsně před zápisem, aby si přijetí svého potomka pojistili. I podle toho dokážeme vyčíst, o kterou školu je právě největší zájem,“ říká místostarosta Prahy 6 Jan Lacina. Některým rodičům, kterým záleží na tom, aby škola jejich dítě hodně naučila a rozvíjela jeho talent, prostě dojíždění stojí za to. „Byli jsme se podívat ve spádové škole na dni otevřených dveří a vypadalo to tam jako v osmdesátých letech,“ říká otec syna z pražského Černého Mostu. Chlapec se nakonec dostal do třídy pro nadané na ZŠ nám. Curieových v Praze 1. A rodiče čtvrťáka toho nelitují. „Pořádají třeba vědeckou konferenci, kde děti pod vedením učitele prezentují svou práci mimo rámec výuky,“ pochvaluje si otec, jak učitelé vedou žáky k samostatnosti a iniciativě.

ÚZKÝ PROSTOR VOLBY. Rodiče nemají kromě přehlášení bydliště moc možností, jak ovlivnit, aby se jejich prvňák dostal na vyvolenou prestižní veřejnou školu. Ty totiž musejí pečlivě dodržovat pravidla, jak děti v případě převisu zájmu spravedlivě vybrat. Když už někde zbývá volná kapacita, většinou mají přednost sourozenci stávajících žáků a pak děti z příslušné městské části. Eticky sporné je, když si chce některá škola v zájmu své pověsti vybírat prvňáčky podle nějakých přijímacích kritérií. Ta přitom mohou fungovat i skrytě, třeba tak, že učitelé u zápisu výrazně většímu množství rodičů doporučí odklad nebo jinou, „méně náročnou“ školu. Základní škola má poskytovat pro všechny děti z různých společenských skupin stejnou příležitost. V tak nízkém věku se totiž u dětí nepoznají ani tak studijní předpoklady jako spíše to, jak se jim věnuje rodina. Podle dřívějšího upozornění ombudsmanky Anny Šabatové nemají rodiče povinnost nechat své dítě testovat, dítě ani k zápisu nemusí osobně chodit. A za nejspravedlivější způsob výběru mezi žáky, kteří splňují stejná kritéria bydliště, považuje losování.

ŠKOLNÉ NEODRADÍ. Zvláštním fenoménem jsou v Praze soukromé základní školy. Ty suverénně zaujímají prvních osm míst v ministerském žebříčku. Kromě nich jsou ještě další tři v první dvacítce. Nevýhodou těchto škol je samozřejmě školné. Obvykle se pohybuje od 40 tisíc ročně až po částky přes sto tisíc korun ročně. Přesto 40 procent z nich musí podle letošního průzkumu Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska uchazeče odmítat, protože poptávka převažuje nad jejich kapacitami. Naopak problém získat dostatečný počet žáků mají jen tři procenta škol. Soukromé základní školy v Praze tak loni u zápisu odmítly dohromady 839 dětí. Některé se ale mohly zapsat na vícero škol najednou, takže počet rodin, které jsou ochotny platit za základní vzdělání, ale není jim to dopřáno, je asi o něco nižší. Romana z pražských Letňan, která platí synovi vzdělání na osmiletém gymnáziu PORG v Libni, by školu neměnila, přestože školné je pro jejich rodinu významný výdaj. „Díky menšímu počtu dětí ve třídě a přístupu školy a učitelů syn dostává, co potřebuje,“ míní.

MIMO TABULKY. V ministerských statistikách, které si redakce E15 Premium vyžádala za pražské školství, se přitom některé prestižní základní školy neobjevují. Například gymnázium a základní škola Open Gate, která má sídlo v Babicích ve Středočeském kraji kousek za Prahou. V přehledu chybí také většina mezinárodních škol s povolením plnit základní školní docházku, jako jsou francouzské lyceum na Smíchově, Riverside School Prague v Praze 6, Prague British International School se dvěma pobočkami na Vlastině a v Kamýku, Park Lane International na Malé Straně a ve Střešovicích, English College nebo International School of Prague v Nebušicích. I ty mají dobrou pověst a chodí na ně nejen děti expatů a dalších cizinců, ale i děti ambiciózních nebo kosmopolitních česky mluvících rodičů. „Klademe velký důraz na vysokou úroveň vstupních požadavků na potenciální studenty a každoročně tak sítem přijímaček projde sotva polovina z nich,” říká Paul Ingrafield, ředitel Park Lane International School, kde studuje 54 procent českých studentů.

Více cizinců má například Prague British International School, která provozuje kromě anglickojazyčné mezinárodní školy i bilingvní třídy Česko britské základní školy. Po pěti ročnících by její žáci měli být v angličtině sebejistí, i když ji nemají v rodině. „V bilingvních třídách bohužel musíme někdy zájemce odmítat. Kdybychom uvažovali jenom ekonomicky, mohli bychom počet tříd bilingvního programu zvýšit,“ říká manažer školy Fraser Litster. Škol, na kterých se za vzdělání platí, přibývá. Jen v Praze jejich počet překročil čtyřicítku. Po celé republice jich bylo letos o prázdninách v rejstříku celkem 205.
Před pěti lety to bylo jen 99.

NABÍDNOUT NĚCO NAVÍC. Podle čeho si tedy rodiče základní školu vybírají? Klíčový je pohodlný dojezd z domova. Relativně lepší výběr tak mají děti v centru Prahy, kde obyvatelstvo stárne a školy mohou častěji přijmout i dítě z jiné spádové oblasti. Jsou ale rodiče, kteří se za dobrou školou přestěhují i do jiného města. Co konkrétně musí splňovat dobrá základní škola, na to se názory rodičů různí. „Jedna skupina jsou výkonoví rodiče. Ti hledají školu, která jejich děti opravdu hodně naučí. Očekávají, že jejich dítě půjde na víceleté gymnázium, složí místo maturity International Baccalaureate, půjde studovat na univerzitu v zahraničí… Ta druhá a podle mě menší skupina chce zjednodušeně řečeno osobnostní rozvoj. Aby jejich děti zůstaly své, uměly se učit, dovedly se rozhodovat,“ míní majitel společnosti Scio a sítě devíti základních ScioŠkol a jedné střední Ondřej Šteffl. Školy, o které je zvýšený zájem, však mají jedno společné – dávají najevo jasné zaměření školy nebo nabízejí něco navíc. Zkrátka se o nich ví, v čem vynikají, v čem jsou silné. Mají svou pověst. „Některé nabízejí bilingvní výuku, jiné zaměření na matematiku či jazyky, ale třeba i sport. Jiné akcentují přívětivou atmosféru a přátelský přístup k dětem i rodičům. Rodiče si vybírají právě podle toho,“ dodává místostarosta Prahy 6 Jan Lacina.

ÚSPĚCHY NETAJÍ. Řada základních škol zveřejňuje výsledky svých studentů v plošných testech v páté a deváté třídě. Buď přímo na nějakém hrdém místě webových stránek, nebo alespoň ve výročních zprávách. Například pražská základní škola v Kladské ulici uveřejnila graf, z něhož je patrné, že průměrné výsledky tamních žáků jsou mezi nejlepšími. Také základní škola Nový PORG se pyšní výsledky z různých testování – její výsledky patří mezi deset procent nejúspěšnějších škol. PORG i základní škola Open Gate také tvrdí, že její žáci pátých tříd mají angličtinu na úrovni vyžadované státní maturitou. Jiné žádané základní školy ale výsledky nezveřejňují, mezi nimi například i ScioŠkoly. Je to trochu paradoxní, když jiná část skupiny Scio právě takové srovnávací testy školám nabízí. „Na některé dovednosti nejsou k dispozici žádné měřicí nástroje,“ říká Šteffl . Výsledky vysoké kvality výuky projevují žáci podle něho jinak. „Dejte třem deváťákům za úkol zorganizovat na náměstí jarmark. Na běžné škole se podle mě výsledku nedočkáte. Deváťáci ze ScioŠkoly ho zorganizují,“ tvrdí Šteffl.

GYMNÁZIA POD LUPOU. Snazší je porovnat střední školy. U nich se dá například na jednom místě zjistit, jak si jejich studenti vedou u maturit v didaktických testech státní části maturity. V tabulce na webu Cermatu se zase dají porovnat pražská gymnázia podle toho, co studenti předvedli v testu z angličtiny. Rozdíly mezi školami jsou velké a i úroveň maturantů některých čtyřletých gymnázií odpovídá spíše běžnému průměru středních odborných škol. Když konkrétně porovnáme výsledky didaktického testu z angličtiny na prestižních osmiletých gymnáziích, hlásí nejvyšší průměrnou úspěšnost studentů Gymnázium Budějovická v Praze 4, soukromé školy Gymnázium Open Gate a PORG, Gymnázium Špitálská v Praze 9 nebo Klasické gymnázium Modřany. Z mimopražských pak třeba Mendeleovo gymnázium Opava, Gymnázium Sušice, Klvaňovo gymnázium Krnov, Gymnázium Olomouc – Hejčín, Gymnázium Ústí nad Orlicí nebo Gymnázium Benešov. Další desítky škol mají výsledky srovnatelné. Jak varuje Cermat, výsledky maturit však samy o sobě neodrážejí kvalitu té které školy.
Jako první krok při hledání školy ale mohou posloužit, pokud je pro rodiče výkon dítěte v testech důležitým faktorem.

Někdejší generální ředitel ČEZ a nynější předseda správní rady soukromé základní školy a gymnázia PORG Martin Roman upozorňuje, že důležité jsou vedle maturit i přijímací zkoušky a porovnání jejich výsledků. Jen tak se rodiče dozvědí, jaká je „přidaná hodnota“ školy. „Některé školy nemají nejlepší výsledky u maturity, ale dokážou udělat s dětmi neuvěřitelný pokrok. A u jiných škol, které vypadají velmi dobře, zjistíte, že se děti během studia zhorší.“ CIZÍ ŘEČI TÁHNOU. Data o podílu nepřijatých žáků potvrzují, že o zájemce nemají nouzi ty školy, které se více věnují jazykům a kromě české maturity připravují studenty i na mezinárodně uznávané zkoušky, jako je certifikát CAE (nebo dokonce CPE) v případě angličtiny. To je případ Malostranského gymnázia, kde si každého studenta loni vybrali mezi osmi uchazeči. Částečně i Gymnázia Na Pražačce, kde mají třídy s rozšířenou výukou němčiny, ale i třídy s výtvarným zaměřením. Na Pražačku brali jednoho studenta z šesti.

Není to přitom jen anglický jazyk, zájem je i o jiné řeči. Například na Gymnáziu v Ústavní ulici mají italsko-českou sekci, kde se žáci učí část předmětů italsky, a vybírali tu podle posledních dat jednoho z více než čtyř přihlášených. Jen o trochu menší převis měli na Gymnáziu Budějovická (brali jednoho z 3,8 uchazeče), kde mají dvojjazyčnou španělsko-českou třídu. Budějovická se také chlubí tím, že v roce 2017 bylo z dvojjazyčné třídy sto procent absolventů přijato na vysoké školy. Atraktivní může ale být i jiný přístup. Mezi nejžádanější střední školy v Praze patří inovativní gymnázium Přírodní škola, které otvírá nový ročník zhruba ob rok. Staví na přátelském prostředí, individuálním přístupu a moderním způsobu výuky. Studenti pracují na projektech, vyrážejí na vícedenní studijní výjezdy a pracují ve věkově smíšených skupinách. „Naše hlavní poselství je: nebojte se děti k tomu pustit, ale zároveň jim dát odpovědnost,“ uvedl před časem zakladatel Přírodní školy František Tichý na konferenci TEDxSolidarityPark.

V SILNÉ KONKURENCI. V prvním kole přijímacích zkoušek na střední školy mohou žáci podat přihlášky na dvě různé školy. Často je jedna z nich ta vysněná a druhá plní funkci určité pojistky. Pokud se dostanou na obě, odevzdají zájemci zápisový lístek jen na tu, na kterou hodlají skutečně nastoupit. A tak je zajímavé sledovat, kolik přijatých studentů si v které škole nástup ke studiu nakonec rozmyslí. V Praze je hned několik škol, u nichž se nevyskytl žádný student, který by zápisový lístek neodevzdal. Jsou to většinou ústavy, které mají největší převis zájemců: Malostranské gymnázium, Gymnázium Přírodní škola, Gymnázium Na Pražačce, Gymnázium Jaroslava Heyrovského i Gymnázium Evolution. Z dalších například gymnázium v Ústavní ulici, Gymnázium J. Seiferta, Arcibiskupské gymnázium a Konzervatoř Duncan center, Gymnázium Přípotoční a PORG.
Na druhé straně existují v Praze i školy, které vezmou každého, kdo se přihlásí, a ještě mají vysoké procento těch, kdo zápisový lístek neodevzdají. Často jsou to menší soukromé střední odborné školy, které mají problém sehnat dost studentů, aby se uživily. Patří sem překvapivě i soukromé Klasické gymnázium Modřany, které před čtyřmi lety výrazně změnilo své zaměření – místo péče o žáky se specifickými poruchami učení se zaměřilo na výuku anglického jazyka a přípravu na mezinárodně platné cambridgeské zkoušky.

INVESTICE DO UČITELE. Školné na soukromých gymnáziích se sice může vyšplhat přes stotisícovou hranici, ale tyto případy jsou spíše výjimečné. „Jde výlučně o školy mezinárodní, bilingvní či takové, v nichž část vzdělávání probíhá v cizím jazyce,“ uvádí se v analýze Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska. Mezi ty nejprestižnější patří osmileté gymnázium Open Gate u Prahy, které založil nejbohatší muž v Česku Petr Kellner. Školné se tu platí 236 tisíc korun ročně. Ovšem motivovaným studentům ze znevýhodněného prostředí nabízí Nadace Kellner Family Foundation sociální stipendia. V roce 2017 na ně poskytla 40 milionů korun. „Ke konci roku 2017 na tomto gymnáziu studovalo 254 dětí, 96 z nich díky podpoře naší nadace. Od otevření gymnázia v roce 2005 v Babicích u Prahy přijalo finanční podporu nadace 56 procent všech gymnazistů,“ uvádí zřizovatelka a předsedkyně nadace Renáta Kellnerová ve výroční zprávě. „Jsou mezi nimi v hojné míře děti vyrůstající v dětských domovech, pěstounských rodinách nebo jinak zhoršených sociálních podmínkách,“ píše.
Velkou část školného v mezinárodních či bilingvních školách spolknou platy učitelů. „Je to hodně přes 70 procent nákladů,“ říká předseda správní rady soukromé základní školy a gymnázia PORG Martin Roman. „Cizinci berou násobně více než Češi a i ty u nás platíme lépe než stát. Ale chceme, aby komunikovali s rodiči, máme jasnou představu, jak má jejich práce vypadat.“

Autor | Adéla Čabanová