Hledání českých Einsteinů

Co vás vedlo k tomu věnovat se jako pedagožka nadaným dětem? 
Za našich školních let byly zjednodušeně řečeno děti chytré a hloupé. A u těch takzvaně hloupých se moc nezkoumalo, jestli jejich špatné výsledky jsou dané tím, že nemají potenciál, nebo je jejich výkon ovlivněn nějakými handicapy. Když jsem končila pedagogickou fakultu, tak se začala společnost výrazně orientovat na pomoc dětem, které mají potíže v učení, ať už šlo o dyslexii (porucha čtení, pozn. red.), dysgrafii (porucha psaní, pozn. red.) či cokoliv dalšího. Nadané děti se vůbec neřešily, ty zaváněly až elitářstvím. Já působila na běžné základní škole, kterou navštěvovalo 750 dětí, což pro mě v tu chvíli představovalo asi to nejnáročnější, co jsem si dovedla představit. Neznáte všechny děti a spektrum jejich projevů, nadání, chování je velmi různorodé a nepřehledné. Byla jsem ale nadšená po fakultě a chtěla uspořádání lavic, přes výukový systém až po způsob hodnocení. Vedení školy mi dalo ve všem volnou ruku. Tím jsem se dostala k talentovaným dětem. Potom jsem měla možnost spolupracovat s výbornými lidmi na pedagogické fakultě, kteří byli velmi orientovaní na nadané děti. A najednou jsem měla pocit, že mohu změnit i směr rotace Země. 

Když se v roce 2010 zakládala základní škola Open Gate v Babicích u Říčan, tak po vás sáhli už jako po odbornici na nadané děti? 
To určitě ne. Tehdy bylo v Babicích gymnázium a zelená louka. Značka Open Gate s sebou nese orientaci na nadané děti, které jsou díky stipendiím ze všech sociálních vrstev. Celosvětový trend ve vzdělávání je: Pojďme všichni společně, cizelujme osobnosti, snažme se o rovnováhu – někdo je dobrý v tom, jiný v onom. 

Dá se nadané dítě poznat už u předškoláků? 
Mimořádně nadané samozřejmě ano. Například děti s jazykovou inteligencí zpravidla rozumějí vtipům i hrátkám se slovy. Znají slova, kterým ostatní děti v jejich věku ještě nerozumějí. Nebo si na zahraniční dovolené dokážou po čtyřech dnech objednat zmrzlinu v cizím jazyce, aniž by je to někdo učil… Je tam určitá analogie, kdy je dítě schopné nějakou jednoduchou věc zobecnit, a použít ji i v jiných situacích. To je nejvíce patrné v matematice, nadané děti zpravidla už v předškolním věku umějí sčítat, odčítat, násobit a dělit. Když pětileté dítě přepočítává v cizině kurz eura, tak to je hodně neobvyklé. 

Jsou takové děti dominantní v kolektivu? 
Druhů nadání je vícero a projevů ještě více. Ano, jsou nadané děti, které se projevují jako vůdčí osobnosti, ale také je mnoho dětí, jež se tak prezentují, a není to znakem mimořádného nadání, ale třeba sebestřednosti (která samozřejmě k určitému věku patří), egoismu či nevychovanosti. V předškolním věku (velmi zjednodušeně) se nadané děti např. hodně ptají, když jsou vtažené do činnosti, tak se nenechají vyrušit. A jsou tvořivé. Už když dítě vytvoří něco podle nákresu, například z kostek Lego, tak to může být známka toho, že je schopné číst různá schémata a podle nich pracovat – přenést něco z obrazu do reality. Ale nadané dítě „dovymyslí“ ještě něco jiného a je schopné to i vysvětlit. Vše chápe a rychle s tím i pracuje. 

Dá se zevšeobecnit, že talentovaní žáci mají vzdělané rodiče? 
Z mého pohledu je to souhra mnoha faktorů, mezi kterými hraje genetika jednoznačně roli. Vzdělání, rodinné a sociální prostředí mají prokazatelně vliv. Jako rodina se stýkáte s podobnými lidmi, určitým způsobem trávíte volný čas, a to vše do sebe dítě nasává. Ovšem může se stát, že vlivem rodiny nebo tím, že je v rodině třeba starší sourozenec, se předškolák jeví, že je nadprůměrně nadaný, a ono to tak nemusí být. Děti přirozeně odkoukávají a napodobují chování, a v tu chvíli se mohou jevit, v porovnání s běžnou populací, napřed. V určitém období mohou být takzvaně akcelerované, a nemusí jít o znak nadání. 

A co když nadané dítě schválně nevyčnívá nad ostatními? Většinou zjistí, že čím je rychlejší a zvládá to snadněji, tím dostane jen více práce... 
Může se stát, že nadané děti nechtějí „být příliš nadané“, protože je to může vyčleňovat z kolektivu. Pak třeba pracují pod své možnosti, aby zapadly do skupiny. To je pro ně v daném období důležitější než nějaké výsledky. 

Nejde pak o chybu učitele? 
Pokud je dítě bystré, rychlé a na to konto dostane stejný typ úloh jen ve větším množství, tak to z mého pohledu chyba učitele je. Nikoliv systému, ten je nastavený celkem dobře. Ale když je učitel orientovaný spíše na dítě, které má potíže v učení, tak není v centru jeho zájmu nadaný žák. Ale ze zákona jsme povinni nadání žáků rozvíjet, takže si učitel připraví další pracovní list a dá ho tomu nadanému dítěti. Tím pádem učitel splnil povinnost. Ale může se stát, že žák takové úlohy dělat nechce. Dříve byl trend, že dítě se má přizpůsobit škole, a teď se to mění – škola se přizpůsobuje dítěti. 

Je podle vás dobré, když talentovaný žák přeskočí například ze čtvrté rovnou do šesté třídy? 
Jak u koho. Z výzkumů vyplývá, že přeskočení ročníku je vhodné pro děti, které jsou matematicky nadané. Tam možná ano. Ale u jiných typů nadání se to nedoporučuje, nebo to není dostatečně podložené výzkumy. Přeřadit ho ze čtvrté do šesté třídy je z mého pohledu extrém a nezodpovědný experiment. Dítě – a to hovořím z pohledu učitelky prvního stupně – teprve dozrává emočně i sociálně. A vy ho v době, která je pro něj nejdůležitější, vytrhnete do jiné skupiny. V předmětu, v němž je dobré, sice najednou má parťáky a konečně si má o tom s kým popovídat, ale je to pořád ještě dítě a chybí mu usazení v jeho sociální skupině vrstevníků. Trend je spíše takové talentované děti zapojit v rámci stávající třídy a v konkrétní oblasti jim poskytnout dostatek podnětů. V praxi to ale s sebou nese mnohá úskalí a ne vždy to funguje. 

A co takové dítě poslat do vyšších ročníků jen na předměty, pro které má mimořádné nadání? 
Je to možnost daná zákonem a doporučovaná u dětí, které mají takové znalosti, že je to jediné řešení. Pro školu to však mimo jiné znamená velké obtíže s rozvrhem. Mnohem efektivnější pro dítě je učivo prohlubovat, rozšířit obor a nevzdalovat ho od jeho kmenové skupiny. Je potřeba mu spíše dávat jiné úlohy a zapojovat ho do větších projektů. Aby mohlo např. pracovat na svém tématu, když ostatní děti potřebují upevňovat to, co jemu je už jasné. 

Jak postupujete, když se u nadaných dětí objeví dvojí výjimečnost? 
Někdy se skutečně stane, že nadané dítě není schopné své nadání plně zúročit proto, že má třeba dyslexii, dysgrafii, nebo nedejbože poruchu chování, soustředěnosti. Ano, můžete mít dítě, které je jazykově nadané a píše krásné slohové práce, ale není schopno pobrat, že po písmenu „h“ bude v českých slovech vždy tvrdé „y“. Jaká pak bude výsledná známka? Co je hlavním kritériem? Diagnostika a doporučení, jak s takovým dítětem pracovat, patří spíše do rukou odborníků z pedagogicko-psychologické poradny. 

Kolik žáků by podle vás mělo být ve třídě? 
Z mého pohledu je poměr „malý počet žáků ve třídě = vyšší efektivita výuky“ dost klišé. Samozřejmě, čím menší počet dětí ve třídě, tak je ta práce s nimi snadnější, ale schopný učitel si poradí. A je jedno, jestli to budou talentované děti, nebo děti s poruchami učení. Vždy se to bude odvíjet od osobnosti učitele. Když bude připravený a bude chtít, tak to zvládne v patnácti i ve třiceti dětech. Ale když budete mít učitele orientovaného spíše na pomoc slabším žákům, tak ti talentovaní už budou na jiné straně. 

Co tradiční systém známkování 1 až 5? 
Záleží na tom, v které fázi učebního procesu se které hodnocení použije. V okamžiku, kdy se začnete i jako dospělý něco nového učit, tak vás nezajímají ostatní a jejich výkony, potřebujete se posouvat, a ne srovnávat s nejlepšími. V tomto ohledu by mělo být slovní hodnocení – co se mi konkrétně daří a co mohu udělat pro to, abych se zlepšil. Pedagog zároveň může popsat i to, jak dítě pracuje ve skupině, jak se zapojuje. A to se dost těžko hodnotí známkami 1 až 5. Ale když už máte dovednost zvládnutou, tak i děti potřebují vědět, jak si stojí v porovnání s ostatními. Tady pak nastupují známky. Z mého pohledu je nejefektivnější přihlédnutí k cíli, ke skupině a k nadanému jednotlivci. Někdy volit známky, někdy výhradně slovní hodnocení a někdy slovní hodnocení kombinované například s procenty nebo se známkou. Ať zvolíte jakýkoliv symbol, vždy to škola musí umět převést na známky. Převodník tam být musí, protože jsou jednotné přijímací zkoušky i jednotné maturity. 

Stává se, že s nadáním souvisí i určitá citová a emoční labilita, která pak těmto dětem třeba brání v začlenění se do kolektivu? 
O tom, že nadané děti mívají problém se zvládnutím emocí, se napsala spousta výzkumných pojednání. Často se zmiňuje, že tyto děti jsou hyperaktivní, že mají poruchy spánku a zvýšenou míru sebekritičnosti. Na druhou stranu je i celá řada výzkumů, které tvrdí, že četnost těchto projevů je srovnatelná s výskytem v běžné populaci. Když je dítě nějakým způsobem disponované a chová se z našeho pohledu nepřijatelným způsobem, tak máme tendenci to omlouvat právě tím, že je nadané. Ale otázka je, jestli to tak opravdu je. 

Školné na Open Gate
Základní škola Open Gate je klasickou soukromou školou, kde všichni žáci platí školné. Pro žáky prvních tříd a nově přestupující (v ročníku je 21 dětí, ovšem hlásí se v průměru 100 dětí) je to 195 000 Kč ročně. Kromě základní školy je v Babicích i osmileté gymnázium. Školné pro studenty, kteří dojíždějí do školy každý den, je 256 000 Kč ročně. Pro studenty, kteří bydlí na studentských kolejích v areálu školy, pak 470 000 Kč ročně. Rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových však poskytuje studijně nadaným dětem sociální stipendia. Letos má tohle stipendium 96 studentů (14 z nich je z pěstounské péče, 5 z dětského domova, 42 z neúplných rodin a 35 z úplných rodin). Doposud bylo v rámci stipendií vyplaceno 595 milionů Kč. Příspěvky dostalo 329 studentů, tedy zhruba polovina všech od založení gymnázia v roce 2005. 

Autor | Lubor Černohlávek, časopis Téma