Ohlasy| Čtení beletrie pomáhá lidem ke spokojenosti,...

Čtení beletrie pomáhá lidem ke spokojenosti, říká expertka na čtení

12. dubna 2017 - tyden.cz Děti, které se věnují knížkám, dokážou mimo jiné lépe řešit mezilidské problémy, říká Hana Košťálová, programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu. V rámci této aktivity vznikají napříč českými základními školami čtenářské dílny.

Proč by děti měly číst?
Písmo je nejzásadnější technologií, která posunula člověka k tomu, aby se stal člověkem, jak ho známe dnes. Co by bylo, nebýt písma? Neznali bychom vlastně nic z dnešních civilizačních výdobytků. Žili bychom v nějakých chatrčích a někde lovili.

Velkou přidanou hodnotu si umím představit u učebnic či encyklopedií, ale co beletrie?
I ta má velký význam. Z výzkumů vyplývá, že lidé, kteří čtou beletrii, jsou empatičtější, jsou v životě spokojenější, úspěšnější a dokážou se lépe postavit k řešení mezilidských problémů. Pokud jste čtenářem knih a jste schopen se začíst a ponořit se do obsahu, prožíváte podle výsledků studií nefalšované štěstí. Je potřeba dodat, že tuto přidanou hodnotu vám nedá žádné jiné médium než právě kniha.

Jako médium nové generace jsou čím dál častěji vnímány počítačové hry. Ty mají oproti knihám tu „sexy" vlastnost, že jsou interaktivní. Takže když dítěti dáte tablet, radostně si začne hrát, zatímco kniha u něho takové nadšení nevzbudí.
Pletete se. Pokud dáte dítěti knížku, je z ní také nadšené. Říkáte, že hry mají oproti knihám výhodu, ale ono je to i naopak. V souvislosti s knihami se přece nehovoří o digitální demenci, o omezeném vnímání dětí i dospělých. Tyto negativní pojmy jsou spojeny s počítači a mobilními telefony. Takže u počítačů, herních konzolí, mobilů lze vysledovat rizika. U knížek nikoli. Práce s elektronickými médii nemůže nahradit kladné důsledky četby.

Hlavním cílem projektu Pomáháme školám k úspěchu je podpora čtenářské gramotnosti, například formou čtenářských dílen. Za mého mládí stačilo klasické čtení povinné literatury. Proč už je to podle vás dnes málo?
Domnívám se, že to nestačilo ani kdysi. Navíc, realita dnešní doby je objektivně odlišná od minulosti. Dříve v praxi neplatilo, že číst musí umět každý. Dnes už to ale platí. Když jsem já byla malá, stačilo, aby uměla číst pětina populace. Šlo o lidi, kteří text potřebovali ke svému zaměstnání. Pamatuji si kamaráda, který se v patnácti letech podivoval, že čtu knihy. „Já ještě žádnou nepřečetl," řekl mi. Ale ono mu to bylo jedno, chtěl dělat řidiče náklaďáků a tam nic takového nepotřeboval. Ale dnes i profesionální řidič musí za svůj život přečíst obrovské množství textů, od esemesek, e-mailů po různé pokyny zaměstnavatele. Čtení je proto nikoli jen zábavou, ale i potřebou každého z nás.

Hana Košťálová
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština a pedagogika. Od roku 1997 působila jako národní koordinátorka programu, lektorka a mezinárodní certifikátorka programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Společně s manželem založila čtvrtletník Kritické listy, který vycházel takřka patnáct let. Průběžně se zapojovala do různých pracovních skupin přímo řízených organizací MŠMT, v České školní inspekci, v Člověku v tísni nebo v projektu Škola podporující zdraví. V současnosti je programovou ředitelkou projektu Pomáháme školám k úspěchu.

Zpět na hlavní stránku