Ohlasy| Číst umějí. O čem, už ale nevědí

Číst umějí. O čem, už ale nevědí

26. února 2019 - Mladá fronta DNES Vyhledat informaci v učebnici děti umějí, jestli s nimi autor textu manipuluje, však neodhalí.

Je to dovednost, bez které se neobejde student vysoké školy, podnikatel vyplňující daňové přiznání ani průměrný spotřebitel zpráv na internetu. Ze škol však odchází generace, která je s touto dovedností na štíru. Naučili se sice abecedu a vědí, jak se písmena spojují do slov, hlubší porozumění tomu, co čtou, je pro ně už ale problém. Ukázal to test čtenářské gramotnosti, který zhruba třinácti tisícům žáků 9. tříd základní školy a 2. ročníků středních škol nechala vyplnit Česká školní inspekce.

Test obsahoval šest poměrně rozsáhlých textů a ke každému z nich řadu úloh. Děti vyhledávaly v textech informace, posuzovaly, zda je s ním nějaké tvrzení v souladu nebo v rozporu, popisovaly vlastními slovy, o co v textu jde, proč autor text napsal, nebo vyhledávaly prvky manipulace. „Sledovali jsme pouze vybrané aspekty, které je možné ověřovat elektronickým testem,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. „Žáci s lepšími známkami dosáhli zpravidla i lepší průměrné úspěšnosti v testu,“ konstatuje se ve zprávě inspekce. Ani jedničkáři mezi deváťáky však nepřekonali pomyslnou minimální laťku. Důvod? Učitelé si nejčastěji stěžují na to, že děti nemají zájem o učení, natož o čtení, které vnímají jako něco navíc. „V konkurenci jiných informačních zdrojů a prostředků zábavy pozice četby slábne,“ souhlasí s nimi Andrys.

„Jsou na tom jednoznačně hůře. Čtení vyžaduje ponor a soustředění, dítě zvyklé na rychlé střihy ve videích a na multitasking u počítače nebo mobilu na ně nemívají dostatek trpělivosti,“ říká středoškolský učitel češtiny a místopředseda Asociace češtinářů Vladimír Stanzel. Současné děti jsou na tom podle něj hůře než jejich rodiče. „Měníme se ze společnosti písma na společnost obrazu. Už i vysokoškolští pedagogové začínají své přednášky doplňovat videi,“ dodává Stanzel. Když se inspekce učitelů ptala, jaké faktory nejvíce ovlivňují čtenářskou zdatnost dětí, velmi často zmiňovali rodiče a to, že své děti ke čtení nevedou.
„Změnit by se mělo rodinné zázemí, rodiče by měli s dětmi mluvit, číst, o přečteném spolu hovořit. Dávat dětem mobily a tablety až v pozdějším věku,“ odpovídá Stanzel na otázku, co by se mělo změnit, aby se čtenářská gramotnost českých dětí zvýšila.

Taková malá lingvistika
Jenže kdyby sama škola kladla na rozvoj čtení stejnou pozornost, jakou by mu měli věnovat rodiče, nebylo by mezi jedničkáři a dvojkaři na základních školách tolik špatných čtenářů. Hana Košťálová řídí projekt Pomáháme školám k úspěchu. Kromě jiného učí učitele, jak děti dovést ke čtení a jak je učit s přečteným textem dál pracovat. „Daří se to. Nestává se, že by učitel ve třídě rozečetl sto procent dětí. Že jsou ale některé vůči čtení odolné, neznamená, že to nemá smysl,“ říká Košťálová. U dětí, které nemají čtení v rodině, je podle ní učitel prakticky poslední instancí, která to může změnit.

Jenže ani v českém jazyce se takové podpory dětem často nedostává. „Na základní škole je český jazyk stále na velké části škol malá lingvistika, k rozvoji čtenářských nebo komunikačních dovedností nevede,“ shrnuje své zkušenosti z praxe učitel na základní škole a zároveň na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy Stanislav Štěpáník. Stačí se podívat do učebnic, kterými se velká část učitelů řídí. „Dominuje gramatika, komunikační dovednosti se krčí někde vzadu,“ říká Štěpáník. Správnou cestou přitom podle něj není gramatiku z nich vyškrtnout, ale učit, jakou má funkci. Vysvětluje to na tom, jak sám vykládá dětem činný a trpný rod. „Rozdám texty, ve kterých činný nebo trpný rod dominuje,“ říká učitel. „Co u d ě l á s textem užití trpného rodu, velmi rád ukazuje na politických projevech. Výrazy jako ‚rozkradlo se‘ nebo ‚utratilo se‘ ze sebe politik snímá odpovědnost. Teprve potom, kdy děti vidí, jak to ovlivní jazykový projev, se bavíme o gramatice,“ dodává. Učit ale například jazykové rozbory, aniž by dítě pochopilo, jak mu to pomůže umístit do věty čárku na správné místo, je ztráta času.

***
Ani jedničkáři mezi deváťáky nepřekonali pomyslnou minimální laťku.
45 % byla průměrná úspěšnost v testu žáků 9. tříd. Získat museli minimálně 60 %.
40 % deváťáků dosáhlo v testu velmi slabého výsledku.
19% studentů 2. ročníku středních škol podalo velmi slabý výkon.

O autorovi| Radka Hrdinová, reportérka MF DNES

Zpět na hlavní stránku