Ohlasy| Český talent míří do světa

Český talent míří do světa

16. března 2017 - Instinkt Studují na těch nejprestižnějších světových univerzitách – Oxfordu, Yale, Cambridge… Na velkou finanční podporu vlastní rodiny se tito mladí Češi přitom spoléhat nemohou. Pomohl jim ale mimořádný talent, jasná představa o vlastní budoucnosti a chuť pomáhat těm, kteří to potřebují. O praktickou součást studentského života – prostředky nutné ke studiu a fungování v cizí zemi – se z velké části stará Nadace The Kellner Family Foundation. Ta už do světa vypravila více než sto dvacet nadějných mladých lidí, kteří zatoužili po diplomech z nejlepších škol v medicínských, ekonomických, uměleckých a dalších oborech.

Stipendium má šanci každoročně získat absolvent kterékoli střední školy v celé republice, jenž se prokáže výbornými akademickými výsledky, zajímavou mimoškolní aktivitou a nadchne výběrovou komisi představou, jak vylepšit svět. Oceňovány pak bývají také práce pro charitativní organizace, nebo dokonce vlastní dobročinné projekty.

O tom, jak se studentům na univerzitách daří, zda bez potíží zvládají život i na druhém konci světa, daleko od rodiny a přátel, se může kdokoli dočíst na webových stránkách Nadace The Kellner Family Foundation. Svůj blog tu má i studentka částicové fyziky v Oxfordu Tereza a budoucí umělec Aleš, momentálně pobývající v Rotterdamu.

Vysoká škola cirkusová
Kouzelník, žonglér, novocirkusový performer, vítěz mnoha ocenění, úřadující mistr republiky v moderní magii, člen francouzské charitativní organizace. To je jen hrubý nástin zájmů a úspěchů teprve dvacetiletého Aleše Hrdličky, který svoji kariéru odstartoval vlastně už před nástupem do první třídy. Dnes studuje díky Nadaci The Kellner Family Foundation na novocirkusové škole Codarts.

Ve chvíli, kdy jsem byl přijatý, jsem začal hledat možnosti financování studia. I když nepocházím z žádné sociálně znevýhodněné skupiny, naše rodina vlastní malou obuvnickou dílnu, přece jen nemá tolik peněz,“ přiznává nadějný umělec, který se domnívá, že mu bylo stipendium schváleno i proto, že se hodně věnoval charitě. S francouzskou charitativní organizací Magiciens du Monde spolupracuje už šestým rokem. Vystupoval na misích ve Francii a Africe, předtím se v rámci akcí Pomozte dětem soustředil na handicapované. „Rozhodně v tom chci pokračovat, jezdit více vystupovat na africký kontinent, častěji mířit za dětmi do nemocnic a dětských domovů v naší republice. Lidé by si měli pomáhat,“ je přesvědčený Aleš. V Holandsku studuje na cirkusové škole prvním rokem čtyřletý program, který končí bakalářským představením a písemnou závěrečnou prací. „V našem rozvrhu převládají praktické předměty jako tanec, pozemní akrobacie, manipulace s objektem, divadlo, improvizace, párová a skupinová akrobacie... Máme ale i několik teoretických předmětů – cirkusovou historii, hudbu a anatomii,“ vyjmenovává student.

Aby byl na každý den fit a plný síly, musí se prý hlavně dobře vyspat. „Není to jednoduché, kromě fyzičky se musím soustředit i na knihy, protože za semestr je třeba vypracovat hned několik teoretických prací,“ poznamenává Aleš, který často zůstává ve škole i po vyučování, kde sám trénuje nebo tvoří. Umění dle jeho slov nelze v hlavě vypnout, stále se mu v ní honí nové triky. Na jinou zábavu mu pak logicky energie nezbývá. Nejčastěji tak na koleji odpočívá, nebo se vydává na procházku Rotterdamem. „Zamiloval jsem se do něj už loni během přijímacích zkoušek, je to moderní město, i když v něm teď dost bojuji s byrokracií,“ přiznává. Momentálně se totiž snaží hlavně získat kontakty a zařizuje si vlastní vystoupení.

„Po škole chci žít ale zase v Praze, odkud chci vyjíždět na zahraniční vystoupení, reprezentovat český nový cirkus a obecně umění,“ zasní se mladík. V delším časovém horizontu by rád pořádal žonglérské a kouzelnické festivaly, podporoval českou novocirkusovou mládež v přípravě na cirkusovou školu a pravidelně létal do Afriky vystupovat v tamních chudých oblastech. Zatím je nejpyšnější na vystoupení, které ho katapultovalo až na World Championships of Magic. Radost má i z projektu Ringistry, který spojuje žonglování se současnou magií. „Mým hlavním žonglérským objektem jsou kruhy. Vynalezl jsem speciální magnetické, které otevírají zcela nové cesty v manipulaci s objektem,“ připojuje Aleš. Zdůrazňuje ale, že by nikdy nebyl tam, kde je, nebýt rodičů. Ač sami nejsou umělci, od Alešových pěti let s ním jezdili po kouzelnických kongresech a žonglérských festivalech. „Jsou v tom se mnou,“ směje se sympatický kouzelník a jen doufá, že se budou všichni vídat častěji.

Věda jen pro vyvolené
Vyrůstala v rodině architekta a malířky. „Byla jsem úplně obyčejná malá holka, která si hrála s tím, co jí přišlo pod ruku,“ vzpomíná dnes třiadvacetiletá Tereza Kroupová, která má ambice stát se uznávanou vědkyní se zaměřením na částicovou fyziku.

Ještě ve čtrnácti letech studovala jazyky, ale pak přišel zlom. Matematika ji okouzlila natolik, že se rozhodla přestoupit na matematicko-fyzikální gymnázium. „Tam jsem absolvovala i různé fyzikální soutěže a začala číst populárně naučné knížky,“ popisuje nedávnou minulost Tereza, která aktuálně pobývá na univerzitě v anglickém Oxfordu. Vysvětlit laikovi blíže a jednoduše to, čemu se mladá studentka se zaujetím právě věnuje, nelze. A to i přesto, že se nám podstatu snažila Tereza trpělivě několikrát přiblížit. Náplní jejího studia jsou totiž tzv. elementární částice, které nemají elektromagnetický ani barevný náboj, a tudíž nemohou interagovat ani elektromagnetickou, ani silnou interakcí… „Studium je náročné, ale i proto jsem si ho vybrala. Akademickou úroveň jsem v Oxfordu čekala vysokou, ale překvapilo mě zázemí, které zde studenti mají. Univerzita dokáže zařídit i opravu kola, aby se mladí lidé mohli soustředit jen na školu,“ říká nadšeně fyzička, kterou studium i práce na vlastním projektu zaměstnávají natolik, že někdy jen těžko hledá ten správný balanc mezi povinnostmi a zábavou. Současné doktorské studium se svým stylem od předchozího magisterského totiž velmi liší. „Mám hodně přednášek a některé nejsou jednoduché. Dává mi zabrat hlavně předmět elektroslabá interakce, kde vyučující předpokládá hlubší znalost obecné relativity, než kterou mám já,“ posteskne si Tereza. O to více ji ale baví vlastní projekt. „Měla bych na něm pracovat osm hodin denně, ale většinou jsem do něj ponořená déle.“

Když už si pár volných hodin vyšetří, snaží se běhat, chodí po horách, galeriích a divadelních představeních, se spolužáky – žádný Čech „její“ obor v Oxfordu momentálně nestuduje – hraje deskové hry. „Než jsem odjela do Anglie, také jsem hodně tancovala – hip hop, modernu, salsu, účastnila se soutěží, tanec vyučovala, teď už to dělám ale jen sama pro sebe,“ směje se mladá žena mnoha talentů. A klidně na sebe i přizná, že si dokáže najít mezi hodinami strávenými nad skripty pár minut i na sociální sítě, nebo to, že dříve chodila občas i za školu… „Na univerzitě se to ale snad už nepočítá, ne,“ vtipkuje Tereza, která si hlavu čistí i občasnou prací v kolejním baru.

Talent musel dozrát
Ač si občas vyslechne řeči, že se se studiem fyziky v životě neuplatní, sama je opačného názoru. Jejím plánům věří i rodiče. „Vždy jsem v nich měla obrovskou podporu, nikdy mě od studia neodrazovali. Stejně tak to bylo i v případě odjezdu do zahraničí – nechali mě, ať si všechno zjistím a rozhodnu se po poradě s nimi sama,“ pochvaluje si. Na školné v Anglii si vzala studentskou půjčku. „Ale ještě bylo třeba řešit životní náklady, které jsou zvlášť v Londýně vysoké. Právě s tím jsem oslovila rodinnou nadaci Renáty a Petra Kellnerových. O jejím fungování jsem měla reference od spolužáka z vyššího ročníku. Úspěšná jsem byla ale až podruhé,“ zdůrazňuje Tereza. Všem, kteří o podobném kroku uvažují, tuhle cestu doporučuje. „Jeden nikdy dopředu neví, co výběrovou komisi zaujme.“ Sama se ale nedomnívá, že by se mimořádně talentovaně projevovala odjakživa. Na základní škole nevynikala v počítání ani čtení, musela se popasovat i s pětkou z chemie v pololetí. Tereza také nenavštěvovala žádnou mezinárodní školu, z angličtiny maturovala za dvě. „S odbornou angličtinou mi na střední škole pomohla fyzikální soutěž, která probíhala v anglickém jazyce. Největší problém jsem měla zpočátku paradoxně ve volném čase, dělalo mi potíže rozumět skupinové konverzaci se spoustou slangu,“ svěřuje se. Po domovině se jí stýská, ale vrací se za rodinou na pár dní každé dva měsíce. Ač si vysnila akademickou dráhu, nezříká se do budoucna ani vlastní rodiny. „Dřív jsem se toho bála hodně. Plánovala jsem, kdy přesně musím mít děti, a představovala si, že je to téměř nemožné. Ale poznala jsem spoustu skvělých vědců a vědkyň, kteří mají malé, nebo i dospělé děti, a přitom i obrovsky úspěšnou kariéru,“ říká Tereza.

Pomoc skoro do každé školy
Rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových funguje osmým rokem. Zaměřuje se jednak na pomoc nadaným, ale i sociálně znevýhodněným dětem, jimž formou sociálních stipendií umožňuje studium na renomovaném gymnáziu Open Gate. Nadace uděluje granty také absolventům českých středních škol a gymnázií, aby mohli pokračovat ve vzdělávání na zahraničních i českých univerzitách – hradí za ně nejen školné, ale např. i cestovné nebo životní náklady v zahraničí. Zájemce si musí podat písemnou žádost o finanční grant z projektu Univerzity vždy do konce května daného roku. Ta musí obsahovat odůvodnění výběru univerzity, kopii dokladů o jazykových zkouškách, o finanční situaci rodiny, součástí je i doporučení člena pedagogického sboru nebo žadatelem sestavená finanční rozvaha nákladů na studium. Nezbytná je i esej na téma Moje zájmy a plány do budoucna. Pozornost ale nadace věnuje i veřejným základním školám. V roce 2010 vznikl projekt Pomáháme školám k úspěchu. Základním školám poskytuje nadace manželů Kellnerových prostředky na to, aby se mohli jejich učitelé i vedení dále vzdělávat, učit se nové metody a mohli se naplno věnovat svým žákům.

Autor | Kateřina Pokorná

foto popisek |Ti nejlepší. Stát se vyvoleným stipendistou a získat podporu Nadace The Kellner Family Foundation může každý středoškolák. Je ale třeba prokázat se vynikajícími studijními výsledky, vlastní vizí o budoucnosti a chutí pomáhat potřebným.
foto popisek |Ostřílený profesionál. Kouzelník a žonglér Aleš Hrdlička vystupuje veřejně už od roku 2003. Momentálně se soustředí hlavně na studia na novocirkusové škole v Rotterdamu.
foto popisek | VAleš Hrdlička přípravu nikdy nepodceňuje. To nejlepší se snaží předvést na vrcholných světových kláních stejně jako na charitativních akcích v chudých koutech Afriky.

 

Zpět na hlavní stránku