Dominika Trčková

„Svoboda!“ jakoby projelo celým mým bytím poté, co mi komise oznámila, že jsem úspěšně složila státní zkoušku a tím získala titul bakaláře. A to dokonce se samými jedničkami! Namísto bujarého večírku, který dospělí v mém okolí očekávali (hranice této věkové kategorie se v mých očích stále posunují s mými vlastními přibývajícími roky), jsem svůj úspěch oslavila tím, že jsem zabouchla dveře své ložnice a spala krásně dlouhým, nerušeným spánkem.

Se slovem „téměř“ možná svlékám gaťata ještě před brodem, ale člověk těžko odolává té lákavé vůni blízkého ukončení studia. Zbývající tři měsíce ale přece jenom není čas zrovna dlouhý. Já se sotva vzpamatovala z trhání mandlí a letní semestr třetího ročníku teprve začal , ovšem státnice již klepou na dveře a dovolávají se pozornosti.

Můj předchozí příspěvek tomu snad musel chtít: je to se mnou od knihy ke knize. Na konci září jsem začala docházet na brigádu do knihkupectví, a tak se obrala o několik volných odpolední týdně. Dnes tedy stručně a jasně: stojí mi ty drahocenné hodiny za to? Rozhodně ano. Těch několik hodin týdně, kdy si musím poradit s neustálým nafukováním polic a s hledáním naprosto popletených titulů, totiž nemusím myslet na své jiné povinnosti. Práce probíhá ve skvělém kolektivu, na to množství knížek je radost pohledět a zakázníci jsou (většinou) samá radost. Výjimkou jsou snad ti, kteří hledají „takovou tu modrou,“ a jakoukoliv učebnici pro základní školy. V obou případěch je totiž kandidátů nespočet.

Léto je v plném proudu, a proto si jako snad každý student kladu otázku, jak naložit se svým časem. Každoročně prázdniny začínám se zcela naivní představou své bujaré aktivity – kdo taky ne – a po pár týdnech usilovného odpočinku si uvědomím, že jsem, ostatně jako každý rok, opět své představy zklamala. Zatím se ovšem zdá, že toto léto jsem se na trase Zadar – Madrid – Barcelona – Coruña svému cíli alespoň přiblížila. Mé původní plány byly zcela jiné. Většinu času jsem měla strávit se svou bakalářskou prací v Madridu, nečekaný zvrat však vedl k poznání jinému, a to k tomu gastronomickému a kulturnímu, kterým nádherná Galicie praská ve švech. Teď, po návratu domů, toho mám na práci tedy víc než dost, zážitky ze španělského severu mi však stále dodávají motivaci.

Letní semestr mého druhého ročníku je v plném proudu. Člověk by si řekl, že jsem teprve v polovině a do ukončení studia mi tedy zbývá ještě spousta času – opak se ale zdá být pravdou. Byť počtem mám stále velké množství předmětů, víc a víc z nich se již postupně zaměřuje na jednu problematiku, v rámci které bych anglistiku ráda dodělala a snad v ní pokračovala i po českých státnicích.

Polovina zimního semestru utekla jako voda a výlohy obchodů se touhle dobou již plní dekoracemi, které jasně hlásí, že se blíží Vánoce. Pro nás studenty to ovšem znamená i něco jiného, a to práci na esejích a přípravu na zápočty a zkouškové. Ale vzhledem k tomu, že v posledních dnech jsem nemyslela na nic jiného než právě práci do školy, jsem se rozhodla psát o něčem záživnějším.

Zatímco valná většina mých přátel a spolužáků konec zkouškového a potažmo akademického roku oslavila porcí volna, já se – a zde vás, milí čtenáři, nejspíš nezaskočím – opět vydala do Londýna. Po takřka sedmnáctihodinové cestě autobusem jsem vystoupila na stanici Victoria Green Line Station a vydala se do Islingtonu, kde jsem se ubytovala. Po seznámení s budoucí skupinou kamarádů a rychlé sprše jsme vyšli do centra. Ten den zbývalo totiž jediné – zaregistrovat se do letního programu pořádaného LSE.

Čas ubíhá, a já se tedy nacházím již v druhé polovině svého druhého prvního ročníku. Je tomu nyní rok od doby, kdy jsem ze zdravotních důvodů byla nucena ukončit studium práv na prestižní London School of Economics and Political Science.

Změna. ZMĚNA. změna. Z m ě n a.

Zahrajme si hru. Co vás napadne při přečtení slova Londýn? Nechte mě hádat – Big Ben? Královna Alžběta II., či William a Kate? BBC? Sherlock Holmes, nebo snad Oliver Twist? Počkat, a co celá ta řada univerzit? Jen těžko lze najít oblast, jež není nijak spřízněná s Londýnem.

První polovina Michaelmas Term, tedy prvního semestru akademického roku, je za mnou a je tedy načase, abych do víru zkušeností stipendistů nadace The Kellner Family Foundation přidala i ty své.