15. listopadu 2017 Veronika Šilhanová

CEVRO Institut, bořič mýtů o soukromých školách.

Před měsícem a půl odstartoval můj vysokoškolský život, o kterém se traduje spousta fám a stereotypů. Například, že být studentem znamená žít život jako jednu velkou párty nebo jíst jenom polévky z pytlíku a chleba s kečupem. Ani s jedním z výroků zatím souhlasit nemůžu, stejně jako s mýtem, že na vysoké soukromé škole si “kupujete titul”. CEVRO Institut je skvělým příkladem toho, že peníze jsou opravdu investovány pouze do kvalitního vzdělání a snahy, co nejvíce zpříjemnit život studentům. Neplatí tu tedy pravidlo, že si zde odsedíme povinné přednášky a zkoušku dostaneme bez jakékoli snahy a tvrdé práce.

Když si vzpomenu na můj první týden na CEVRU, tak se musím trochu pousmát, protože každá hodina začala poměrně stejně. Učitelé přišli do hodiny a oznámili nám, že jestli si myslíme, že když jsme na soukromé škole a budeme se ulejvat, tak jsme na špatném místě. Vysvětlili nám, že bez důkladné přípravy, učení a věnování se studiu nemáme šanci školu dodělat a ať si pořádně rozmyslíme, jak naše studium bude vypadat. A tak se stalo.

Musím opravdu říct, že na hodinách stíháme probrat spoustu nových témat a okruhů. Avšak překvapením je, že mě hodiny baví, protože jsou interaktivní a dozvídám se mnoho zajímavostí, které jsou mnohdy potřebné i pro praktický život. Paradoxní také je, že při výběru vysoké školy jsem rozhodně věděla, že nechci studovat dějepis ani právo. Momentálně mám tyto dva předměty jako povinné a patří k mým nejoblíbenějším. Myslím, že fakt, že se každý den do školy těším a baví mě, je jedním z důkazů, že CEVRO opravdu svědomitě vybírá profesory, kterým posléze svěří naši budoucnost do jejich rukou.

Tato škola mi taky vyhovuje v tom, že se od Open gate liší snad jen tím, že nemá své vlastní koleje a uniformy. Tím, že jsme velice malá škola, je zde veden individuální přístup ke studentům, a tudíž každý z nás může cokoli s profesory konzultovat. Nejsme tedy pouhým číslem v seznamu studentů, jsme osobností, kterou chce CEVRO rozvíjet. Příjemné na tom všem také je, že se s většinou svých spolužáků už znám jménem, takže si nepřipadám jako cizinec. A to je další věc. CEVRO pro nás často pořádá spousty stmelovacích akcí, jako je například adaptační kurz, welcome party, pivo s rektorem nebo maškarní. Nejlepší na tom je, že se těchto akcí účastní i učitelé, takže máme možnost se poznávat i mimo školu.

Samozřejmě, že přechod z kolejní školy, kde jsem vše dostávala na zlatém podnose přímo pod nos do reality, kde si musím prát, uklízet a vařit sama, byl ze začátku trochu komplikovanější. Na druhou stranu musím říct, že jsem se adaptovala velmi rychle a že si tyhle všechny povinnosti ve směs užívám. Jediné, co mě na tom všem mrzí, že kvůli časové vytíženosti zvané “ze školy rovnou do práce a pak učit”, nemám čas na nějaké volnočasové aktivity, protože se stává velmi vzácně, že bych měla úplně celý den volný.

Každopádně jsem za tohle všechno velice ráda, protože je to velmi dobrá příprava do budoucího života. Uvidíme, jak se můj názor změní za měsíc, kdy mi začíná zkouškové období.
 

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.