1. července 2016 Adéla Ševčíková

Typické britské počasí

Tak nám nadešel konec mého prvního ročníku na Royal Academy of Music. Myslím si, že je to tak příhodný čas podívat se zpět a shrnout vše, co se událo.

Byl to náročný (nepřekvapivě, je to holt Londýn) a velmi přínosný rok. Dostalo se mi mnoho příležitostí ke hraní a také nových zkušeností k tomu, jak se posunout dále coby profesionální umělec a učitelka houslí. Byla jsem velmi potěšena, že mi byla nabídnuta roční stáž na Junior Royal Academy of Music na hudebním kurzu pro děti. Koná se každou sobotu a nazývá se First String Experience. Během roku jsem tam několikrát vypomáhala a stalo se to pro mě tak zdrojem inspirace pro to, jak děti učit hudbu zábavnou a hravou formou v malých a větších skupinkách. Jsem také velmi pyšná na svou šikovnou soukromou žačku, která obdržela na mezinárodní uznávané zkoušce z houslí nejlepší ohodnocení.

Během tohoto roku jsem hrála na mnoha koncertech. Jeden koncert bych ráda vypíchla a to s Hastings Philharmonic Orchestra, konaný v kostele na jihu Anglie při pobřeží. Bylo to příjemné utéci na chvíli z hlavního města. V Londýně žiji moc ráda, město vždy pulzuje, ale na druhou stranu v delších časových horizontech to může být někdy spíše stresující. Obzvláště, když cestujete do školy v tom nejrušnějším čase, nebo když potřebujete vyřídit několik věcí najednou a nevíte, jaká je tam nejrychlejší cesta, nebo jak se tam vlastně dopravit. A když tam konečně dorazíte, můžete vlastně věřit všem těm lidem, kteří vám nabízí a přesvědčují vás o jejich nejvýhodnějších nabídkách? Ano, velmi dobře si pamatuji, jak náročné bylo si nechat opravit můj notebook.

Nejlepší koncert, na který jsem šla, byl s neuvěřitelným izraelsko-americkým houslistou Itzhakem Perlmanem v Barbican, konaný k oslavě jeho sedmdesátých narozenin. Bylo naprosto fantastické jej slyšet hrát živě, pravděpodobně na jeho posledním koncertě v Londýně. To je to, co mám moc ráda na žití v Londýně. Můžete být neustále inspirováni těmi nejlepšími a nezáleží na tom v jakém oboru studia.

Intenzivní spolupráce v klavírním triu s mými kolegy ze školy a několik společných konzultací ve škole a koncert na slovenské ambasádě (jen tak pro zajímavost, česká ambasáda se právě opravuje a je propojena se slovenskou) mně dalo možnost si uvědomit, jak stěžejní je se hudebně doplňovat, sdílet stejná očekávání, ale především pak stejné pracovní nasazení. Přátelství je fajn a je důležité v profesionálním hudebním uskupení, ale tvořit hudbu na určité úrovni je něco jiného a někdy musí jít za hranice vašeho komfortu. Ano, hudebníci musí někdy čelit výzvám, ale ne všichni tak rádi činí.

V tuto chvíli se velmi těším domů na prázdniny a na příjemné teplé léto, protože počasí v Londýně může být někdy velmi špatné. Mohu potvrdit, že to co se obvykle říká o britském počasí, je bohužel pravdou. Připadá mi, že je to podobné tomu, jaké je to být studentem v Londýně. Všechno se vždy mění, nic není stejné a stálé a někdy vás to může i vážně překvapit. Nikdy sem nezažila oblékání kabátu a šály v polovině června. Tady se naučíte čelit neočekávanému s hroší kůží. Ale stojí to určitě za to. Už teď se nemůžu dočkat, co mi přinese další rok.

 

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.