Vyšel Speciál časopisu Kritická gramotnost

V aktuálním vydání najdete třeba článek od Moniky Olšákové, která sdílí své zkušenosti z práce čtenářského mentora nebo Veroniky Dittrichové, která popisuje, jak se z žáka s podpůrnými opatřeními stal nadšený čtenář. Celé číslo najdete ZDE a naladit se na něj můžete editorialem naší programové ředitelky Hany Košťálové:

 Milé čtenářky, milí čtenáři!

Představa, že by se nejen měl, ale i mohl naplno a s radostí učit každý náš žák, přitahuje stále více vzdělavatelů – učitelů i ředitelů, školských úředníků, lektorů či mentorů. Ale už i zřizovatelů nebo rodičů. Zdá se, že jakkoli se taková vize jeví jako idealistická, nereálná, rádi za ní jdeme.

„Sleduj dopad své výuky na učení žáka, a uč se z toho, jak být ještě lepším učitelem!“ Učitelé, kteří tohle umějí a soustavně to činí, mají nejlepší výsledky ve výuce dětí. Tak praví výzkum. To jsou ti učitelé, jejichž žáci se naplno učí a přináší jim to radost. A vesměs pracují ve školách, kde o totéž usiluje celý tým v čele s ředitelem.

Dopad. Slovo, které se v diskusích dostává do popředí. Jak si dopad výuky představit? Co znamená sledovat dopad? Jak dopad rozpoznat? A jak zjistit, zda je dostatečný? Jak to dělat? Jak často? Kdo to má dělat?

Někoho pohotově napadá, že dopad lze sledovat pomocí testů. Testy umožňují zjišťovat, jak jsou na tom třída, škola, město, vzdělávací systém na určitém území, a mezi tím vším i jednotlivec. Většina testů je postavena na srovnávání – ti, kteří se v testech vyšplhali na horní příčky, sklízejí ovace, ti druzí zdvižené obočí.

Pro učitele mohou být výsledky v testování doplňující informací. V případě testů srovnávacích a očištěných od vlivů, které na výkon žáka mají jeho mimoškolní poměry, může testování přinést zpětnou vazbu, jak si dítě stojí mezi vrstevníky v tom, co zadavatel testu považuje za hodnotné – tedy v tom, co skrze test sleduje a co tím současně podporuje jako vzdělávací cíl.

Jak často ale může učitel děti testovat? Stačí pro sledování dopadu informace, která přichází jednou za rok, za půl roku?

Učiteli to nestačí. Učitel potřebuje sledovat dopad své výuky častěji. Zejména když se snaží o nějaký nový postup, u nějž má naději, že pomůže jeho žákům s něčím, co jim nejde, a když se dosavadní způsoby výuky nejeví jako dost účinné. Nebo když míří na cíle, o které se dosud se žáky nepokoušel, a nemá tudíž zkušenost, co může od nich očekávat. Anebo když zvyšuje laťku a potřebuje si udělat obrázek o tom, zda to nepřehnal, zda naplánovaná dopomoc těm slabším stačila a ti silnější zda by nepotřebovali ještě větší výzvu.

Sledovat dopad znamená reflektovat vlastní výuku tak, že se zajímáme nejprve o to, jak se dětem dařilo dosahovat cílů učení. Diskutujeme o tom s dětmi a s kolegy. A pátráme po tom, co v naší výuce způsobilo, že se děti posunuly ve svém učení o kousek dál. Radost v učení přichází nejen z toho, že jsme všichni zase o kousek dál, ale i z toho, že jsme přišli na to, jak se kupředu posouvat…

K pravidelnému odběru elektronických vydání Kritické gramotnosti se můžete přihlásit zde.