Světový den knihy

23. dubna 2018 Zaslouží si kniha svůj mezinárodní den? Někdo hned řekne „Jak která!“ Ale kniha je literatura a ta je kultura, takže jistě ano.

Kolem 23. dubna, obvykle v neděli, se v různých zemích ohlašuje Den knihy a oslavuje se čtení. My, kdo pracujeme se čtenáři a čtenářstvím, sice oslavujeme například v dílně čtení na základní škole čtení a knížky každý den, a ne jednou za rok nebo jednou za měsíc. Ale literatura a její četba má sílu propojovat lidstvo napříč kontinenty i staletími. Proto stojí za to i výročně spolu s UNESCO vzpomenout na to, že děti i dospělí čtou všude v gramotném světě a učí se čtením empaticky prožívat, do hloubky myslit, navazovat kontakty a sdílet společné a zároveň docela individuální světy, které v nás četba vytváří.

Sáhneme dnes po jedné z knížek, které se zaměřily na společné čtení, dokonce přes hranice kontinentů. V románu Čtenáři z Broken Wheel (Host, Brno 2016) nás švédská autorka Katarina Bivaldová nechává vhlédnout do korespondenčního přátelství dvou žen, Švédky a Severoameričanky, pro které život s knihou stál za žití.


„Sara už v posledních ročnících základní školy zjistila, že jen málokdo si všimne člověka ukrytého  za obálkou knihy. Tu a tam se od knížky musela odtrhnout, aby se přikrčila před letícím pravítkem nebo učebnicí, ale obvykle ty předměty neházeli konkrétně na ni a ve většině případů se v knize ani neztratila. Zatímco ostatní ze třídy šikanovali druhé nebo někdo šikanoval je, vyrývali do lavic nesmyslné znaky nebo si vzájemně čmárali na skříňky, Sara zažívala bouřlivou vášeň, smrt, smích, vzdálené krajiny, dávno minulé časy. Ostatní možná trčeli v omšelé škole v Haninge, ale ona byla japonská gejša, spolu s poslední čínskou císařovnou bloudila klaustrofobicky uzavřenými místnostmi v Zakázaném městě, vyrůstala na Zelených vršcích spolu s Annou a ostatními, prožila si svou porci vražd a milovala a ztrácela společně s klasiky. Knihy tvořily její ochrannou zeď, to ano, ale nejenom. Chránily ji před okolním světem, ale  okolní svět zároveň přeměňovaly v jakousi nezřetelnou kulisu pro skutečná dobrodružství v jejím vlastním životě.“(s. 25)


Možná netoužíme po tak hlubokém začarování četbou, avšak dobrá kniha pomáhá nejen vypudit okolní svět, ale také ho lépe chápat, a možná i lépe pochopit sama sebe.

 

Ondřej Hausenblas

Zpět na hlavní stránku