Pohled do dílny psaní Kateřiny Sládkové | Učitelský měsíčník

Tady někde začneš, ale nikdy nevíš, kam to půjde dál. Spustí se to dětské psaní a na základě toho, co se stane na té první dílně psaní, vidíš, kudy jít dál. To je to, co je tak cenné, ale zároveň nesmírně náročné. To je to unikum toho, že člověk musí žít z potřeb dětí, neustále na ně reagovat. Ale stojí to za to, když vidíš, že každé dítě se s vervou pouští do práce, a mnohé píšou i ve volných chvílích. Dává jim to smysl. Svoboda pro děti taky znamená to, že se neporovnávají. Tím, že nepracují na stejné věci, ví, že se porovnávat nemohou, že se mohou jen posouvat ve svých dovednostech dopředu. Mají dost práce samy se sebou a svým textem a s chutí si pak poslechnou, jak si se svým textem poradil některý ze spolužáků. 

Při autorském čtení si skrz ocenění a doporučení ve své hlavě promítají své texty a leccos z toho, co zazní, mohou použít. A vlastně se tu ukazuje pocit sounáležitosti. Každý si projde celým procesem a ví, že to není nic jednoduchého dotáhnout text do konce a zveřejnit ho před třídou. Takže se v tom dokážou i vzájemně povzbuzovat a pomáhat si. 

Celý článek | Pohled do dílny psaní Kateřiny Sládkové