Daniel

20. listopadu 2018 V aktuálním čísle Kritické gramotnosti najdete i článek Veroniky Dittrichové o Danielovi. Ta v něm vypráví, jak se z jejího žáka s podpůrnými opatřeními stal nadšený čtenář.


Učitelé připravují pro děti učební příležitosti, o kterých jsou přesvědčeni, že pomohou, aby se žáci něčemu důležitému naučili. Některé děti plní úkoly s ochotou a moc se nezamýšlejí nad tím, zda jim dávají smysl. Pak se setkáváme s žáky, na druhém stupni stále častěji, kteří odmítají zadání, v nichž smysl marně hledají a u nichž cítí školní umělost. Dobrý učitel se na žáka-rebela nezlobí. Naopak uvítá jeho zpětnou vazbu a znovu promyslí, jak příležitost k odporu proměnit v šanci pro učení.


V rámci pisatelství a reflexe vlastního čtenářství psali žáci v průběhu školního roku nejdříve dopis postavě přečtené knihy. Odezvu na další knihu napsali formou dopisu autorovi. Nakonec psali člověku, kterého všichni znají, je jim blízký ‒ učí je fyziku ‒ a vědí o něm, že podporuje čtenářství v naší škole. Tedy zástupci ředitele Tomáši Otiskovi. Ve svém dopise mu představili knihu, kterou právě dočetli. Žánrově ji zařadili, uvedli téma, pokusili se ji vhodnou argumentací doporučit a zjistit, jaké knihy pan zástupce četl v jejich věku.

Daniel zadání pojal po svém. Ale vzhledem k tomu, že první dva dopisy nenapsal vůbec, byl tenhle výkon docela zásadním zlomem.

 

Pokračování příběhu najdete ve Speciálu Kritické gramotnosti.

Zpět na hlavní stránku