Příběhy| Josef Hazi

Student Jozef Hazi: Na začátku byl sen, který se změnil v realitu.

Co vás vlastně přivedlo k myšlence studovat na Oxfordu?
Na střední škole jsem dělal mimo jiné i matematickou a fyzikální olympiádu. Díky tomu jsem se dostal i na soutěž Turnaj mladých fyziků, kterou se nám podařilo třikrát za sebou vyhrát. Díky tomu jsem měl možnost podívat se do Pekingu, Vídně a Teheránu. Na první mezinárodní soutěži v Pekingu jsem se setkal s mnoha talentovanými a nadšenými studenty. Nejvíc mě zaujal kapitán slovenského týmu, který byl už v té době přijat na Oxford. Pro mě to tenkrát byla naprosto neuvěřitelná představa, ale ne tak neuvěřitelná, abych to nezkusil. Během následujících dvou let jsem pak dělal vše pro to, abych zvýšil svoje šance na přijetí.

Oba vaši rodiče jsou matematici. Mělo to vliv na vaše zaměření?
Určitě ano. Matematice jsem se věnoval od té doby, co jsem nastoupil na gymnázium. Úlohy matematické olympiády byly vždycky příjemná výzva. Člověk musel vynaložit značné úsilí, aby je vyřešil, a odměnou byl osobní pocit vítězství. Nemělo to moc daleko od sportu, až na ten rozdíl, že člověk se snažil překonat především sám sebe.

Přemýšlel jste už při výběru oboru na své příští uplatnění v praxi?
Snažím se vždycky přemýšlet trochu dopředu. Chtěl jsem vědecký obor, který úzce souvisí s praxí. Právě studium materiálů je v dnešní době naprosto klíčové pro moderní technologie. Příkladem mohou být nukleární reaktory, kterým poměrně dobře rozumíme po teoretické stránce, ale v praxi stále skrývají mnoho inženýrských nástrah. Můj dnešní výzkum se zaměřuje na spékání nanokrystalických prachů wolframu, chromu, niklu a hliníku. Jedná se o nový způsob přípravy předmětů, který vyžaduje mnohem menší teploty a kratší čas než jiné metody. Aplikace pak záleží na daném materiálu. Třeba nikl a jeho slitiny lze využít do turbín leteckých motorů.

Jak obtížné bylo získat stipendium?
O možnosti získat grant od Nadace The Kellner Family Foundation jsem se dozvěděl sám. Na gymnáziu jsem si hledal stipendia na internetu. Podmínky pro mě byly splnitelné, protože, jak jsem již zmínil, už několik let před tím jsem se snažil, abych jednou podobný grant mohl získat.

Univerzita, kterou jste si vybral, má skvělé jméno ve světě. Mezi studenty o ni musel být obrovský zájem...
Samozřejmě, uvědomoval jsem si prestiž školy a to, že není lehké se na ni dostat. Během pohovorů jsem ale žádnou rivalitu mezi studenty nepociťoval. Naopak mi přišlo, že jsme se všichni navzájem podporovali, a to jak místní, tak zahraniční uchazeči.

A potom během studia – byl na škole znát třeba rozdíl mezi zahraničním studentem a místním?
Oxford je typická britská univerzita. Mezi Brity tam je pouze čtrnáct procent zahraničních studentů. Bylo znát, že mezinárodní studenti často rádi drží při sobě a méně komunikují s anglickými. Já jsem se snažil být výjimkou a neomezovat se pouze na ostatní zahraniční studenty. Na druhou stranu právě mezinárodní studenti mají obvykle za sebou zajímavější příběh a jsou často aktivnější, co se sportů a spolků týče. Musí zkrátka celkově vynaložit větší úsilí.

Co bylo nejtěžší, když jste na univerzitu přišel poprvé?
Nejtěžší pro mě byl jazyk. Přestože jsem měl IELTS certifikát, nerozuměl jsem dobře angličtině s přízvukem. Také idiomy a hovorové výrazy pro mě byly zkraje překážkou. Určitě bych každému doporučil, aby se před nástupem na univerzitu pokusil v hovorové angličtině co nejvíc zdokonalit. Umět plynně hovořit je základ k vybudování kamarádských vztahů.

Máte naplánované, co budete dělat, až ukončíte studium?
Ještě úplně jasno nemám. Asi zkusím rok pracovat a přihlásit se na doktorský program na Univerzitě v Kalifornii, kde jsem byl minulé léto na stáži. Poté, pokud budu mít dobrý nápad, bych rád založil vlastní společnost a věnoval se tomu, co mě zajímá.

Znamená to tedy, že byste v budoucím povolání chtěl spojit vědu a obchod?
O tom konkrétní představu ještě nemám. Zatím je příliš mnoho věcí, které mě přitahují. Tak trochu doufám, že mě letos během magisterského výzkumu některá z technologií osloví natolik, že se pro ni pokusím najít uplatnění jinde než pouze v laboratoři.

Dalo by se říct, že byl váš sen dostat se tam, kde teď jste? Nebo naopak úspěch otevírá další možnosti a mety, kterých je třeba dosáhnout?
Obojí. Na začátku je myšlenka, velký sen, který motivuje. Je ale pravda, že úspěch generuje další úspěch. Zatím jen doufám, že mě moje dílčí úspěchy někam posunou a snad i otevřou dveře. Znám stejně staré studenty, kteří už teď mají nabídky ve velkých, úspěšných společnostech, jako je třeba Dropbox v San Franciscu.

Blog studenta Jozefa Hazi

Zpět na hlavní stránku