Naši stipendisté| Zuzana Leopoldová| Strasti a slasti třetího semestru
2. července 2014 Zuzana Leopoldová

Strasti a slasti třetího semestru

Poslední semestr mi uběhl rychleji, než bych si sama přála. Ačkoli se mi zprvu zdálo, že oproti loňskému roku, kdy jsem na Open Gate skládala jak českou, tak i mezinárodní maturitu (tudíž kolem dvaceti několikahodinových zkoušek), budu mít relativně málo práce, nemohla jsem se mýlit více.

To, že zkouškové nebude tak úplně procházka růžovým sadem, mi mělo být jasné z několika hysterických záchvatů mých spolužáků, jimž jsem měla tu smůlu být svědkem. Sama jsem si pak prošla podobými útrapami, když jsem za 96 hodin stihla přečíst dva španělské romány a – skromnost stranou – naprosto bravurně je zanalyzovala; to vše na úkor spánku, zdravých stravovacích návyků (v ten moment platilo teplé jídlo = máslová sušenka namočná v horkém čaji) a skoro i mentálního zdraví.

Korunu té skupinové studentské hysterii nasadil náš francouzský profesor vyučující Teorii státu, který se nás den před zkouškou s nehranně překvapeným výrazem ve tváři otázal, zda si z něj děláme legraci, když si myslíme, že se zkouška bude týkat témat a teorií probíraných na seminářích a přednáškách, načež nám doporučil pár několikasetstránkových bichlí, které by nás snad na blížící se zkoušku měly připravit.

Z mého prvního vysokoškolského zkouškového období jsem si ale odnesla mnohem víc, než jen spoustu odborných znalostí (a teď nemluvím o spánkovém deficitu). Tak například při neustavném boji o místo v knihovně se mi pořádně zostřily lokty, vím, kde mi naservírují kávu i ve čtyři ráno, jak v komplikovaném systému našich několika knihoven najdu požadovanou knihu dříve, než se jí stačí zmocnit moji spolužáci, nebo kde jsou ta nejpohodlnější křesla na krátkou popůlnoční siestu. Z nekonečných nocí strávených v knihovně vzešlo také několik nových přátelství, kterým jsem vděčná za to, že jsem vše ve zdraví přežila.

Pro ty, kteří si myslí, že mi s poslední zkouškou odpadl veškerý stres (ahoj, mami a tati!), mám překvapivou zprávu. Nebylo tomu to tak. Již v minulém příspěvku jsem zmiňovala, jaká je to otrava hledat si v Londýně byt. To jsem ještě nevěděla, že je mnohem větší otrava přečíst desítky stran smluv a ujednání, zorientovat se v různých poplatcích, vydupat si u domácího opravy a úpravy interiéru, zařídit  přepsání dodávek plynu, elektřiny a vody, nenechat se příliš ovlivnit realitním agentem, … Po všech tech strastech mi (a mým dvěma spolubydlícím, Aničce ze Slovenska a Korejce Alice) říká paní (abychom byli genderově korektní)  útulný - a věřte tomu, nebo ne - sklepní byt 3+kk přímo v srdci nejulítlejší a nejzajímavější londýnské čtvrti, Camdenu.

I když to asi vypadá, že nedělám nic jiného, než že si na něco stěžuji, opak je pravdou. S každým uplynulým dnem jsem víc a víc ráda, že jsem si ke studiu vybrala právě UCL. Univerzita je to totiž více než skvělá, hlavně díky lidem kteří pro ni pracují, nebo na ní studují. Londýn je navíc v létě bezkonkurenčně krásný a já se těším, až se tam na konci léta zase vrátím.
 

Všechny blogy

Zpět na hlavní stránku