Naši stipendisté| Zuzana Leopoldová| Rok druhý, semestr první
4. března 2015 Zuzana Leopoldová

Rok druhý, semestr první

Zatímco v prváku člověka stěhování a přechod na univerzitní styl života může ohromit, v druháku teprve dostane příležitost si studium užít a naplno se zamotat ve spleti různorodých možností, které Londýn nabízí. Jak probíhal můj první semestr?

Ve španělštině se letos zaměřujeme na pokročilé překladatelství, a to za pomoci různých výukových technik, jedna z nichž spočívá například v zadávání textů identických s těmi, se kterými jsme sváděli bitvy již v průběhu loňského roku, a v následném porovnání a analýze obou překladů. Opravdu asi neexistuje lepší způsob jak prolomit ledy mezi studenty, kteří se navzájem neznají, než nechat je předčítat si překlady, na kterých pracovali před rokem a vzájemně se hodnotit.  

V rámci literatury jsem se rozhodla věnovat problematice takzvaného „subalternu“ (jedná se o termín pocházející z postkolonialismu, který označuje skupinu na okraji společnosti, jež nemá díky přímému i nepřímému útlaku hegemonie možnost se vyjádřit a je proto odsouzena právě k životu mimo zmiňovanou dominantní vrstvu) v Latinské Americe, jelikož se tento koncept vztahuje na snad všechny moderní i rozvojové společnosti na světě a je úzce spojen se sociální geografií, které se v mém oboru také věnuji.

V prvním semestru jsem se zabývala i politikou Evropské Unie, a to od okolností jejího založení přes různé teorie evropské integrace, rozšiřování, jednotlivé instituce a jejich personální složení až po měnovou politiku EU. Samotnou mě překvapilo, jak málo jsem vlastně o Unii věděla! Jako jediná Evropanka v mé seminární skupině (zhruba dvaceti dalších amerických studentů) jsem byla takřka neustále v centru pozornosti, což nebylo díky pověstné české euroskeptičnosti nijak příjemné, obzvlášť když jsem se snažila ostatním vysvětlit a odůvodnit český postoj k různým aspektům členství.

Největším oříškem pro mě zůstává arabština, ve které má skupina v loňském roce nestihla obsáhnout všechnu látku, a já se tak ocitla v poněkud prekérní situaci. Všichni spolužáci v mojí letošní skupince jsou totiž muslimové, jejichž rodiče z většiny pochází právě ze zemí, kde je arabština oficiálním jazykem. Vyrostli ale tady v Británii a díky tomu, že chodili do britských škol, mají arabštinu pouze odposlouchanou od rodičů, a s její standardizovanou verzí, kterou se my učíme (a která se zásadně liší od všech jejích regionálních dialektů), se proto předtím nesetkali. I tak ale oproti mně mají značnou výhodu nejen v tom, že se jim arabština díky předešlému studiu Koránu jednodušeji čte, ale i v tom, že s ní přicházejí častěji do styku a je pro ně proto lehčí zachytit malé zvukové nuance.

V neposlední řadě bych se chtěla pochlubit, že mi bylo nabídnuto místo na Universidad Complutense de Madrid, a to i přes neuvěřitelnou konkurenci, která mezi studenty panovala. Počet míst byl značně limitován, a tak ze skupiny zhruba sto padesáti studentů jak ESPS, tak i těch, co se zaměřují čistě jen na jazyky či antropologii, bylo vybráno jen 7, kteří stráví příští rok na aktuálně nejlépe hodnocené španělské univerzitě. Nutno říci, že se na život v Madridu opravdu nepředstavitelně těším, a to nejen kvůli teplejšímu podnebí, ale hlavně kvůli celosvětově proslulé španělské kuchyni a vyhlášeným madridským galeriím. Druhý semestr snad uteče jako voda!
 

Všechny blogy

Zpět na hlavní stránku