Naši stipendisté| Zuzana Leopoldová| Hektické londýnské jaro
12. března 2014 Zuzana Leopoldová

Hektické londýnské jaro

Věci, které se kolem mě udávají, začínají po trochu lenivém rozjedu nabírat pořádný spád.

V minulém článku jsem zmiňovala, že španělština má jakožto můj hlavní jazyk překvapivě menší hodinovou dotaci než arabština. To se naštěstí změnilo a oproti minulému semestru mi do rozvrhu přibyly dva předměty zabývající se španělskou literaturou (jeden je zaměřen na tvorbu na přelomu 19. a 20. století, druhý na feministickou literaturu v moderním Španělsku). Očekávala jsem málo práce a příjemné dlouhé diskuse, ovšem realita se ukázala být diametrálně odlišná, a tak i když zrovna tyto předměty v mé finální známce nehrají velkou roli, aktuálně mě zaměstnávají nejvíce. Oba jsou vedeny ve španělštině rodilými mluvčími a jejich obsah spočívá v tom, že nám jsou profesory zadávána díla, která musíme ve volném čase přečíst (jedná se zhruba o jeden román týdně) a na semináři se pak věnujeme jejich literárnímu rozboru. Díky nízkému počtu studentů ve třídě mají všichni příležitost se k danému tématu vyjádřit; na druhou stranu to také ale znamená, že musí být člověk vždy připraven a nemůže se “schovat”, pokud knihu zrovna nestihl přelouskat.

V arabštině se také posouváme mílovými kroky. Nikdy by mě nenapadlo, že po pěti měsících studia jazyka, který se tak moc odlišuje od jakéholi jiného, jenž jsem se doposud učila, budu schopná (z prava doleva) napsat pětisetslovnou esej o kulturním dědictví Blízkého východu. V nejbližší době mě čeká také ústní zkouška na stejné téma a v květnu pak několik dalších psaných a ústních zkoušek.

V centru pomoci uprchlíkům se teď už dostávám k “pořádným” případům a konečně si připadám nějak užitečná. Naši klienti mi začali důvěřovat a nebojí se svěřovat s problémy a prosit mě o jejich vyřešení. Každý týden tedy obvolávám různé kanceláře, píšu dopisy a žádosti o navrácení dávek a vyplňuji nesčetné formuláře. Lidí, co od nás chtějí pomoci, je tolik, že i kdybych se jim věnovala na plný úvazek, stejně bych nemohla pomoci všem. Pevně ale veřím, že i těch pár hodin týdně, které tomuto věnuji, bude mít pozitivní výsledky.

V Alumni Relations Office jsme rok zahájili novou kampaní. Kontaktujeme studenty, kteří promovali v roce 2012 a zjišťujeme, jak se od té doby profesně posunuli, organizujeme pro ně akce a snažíme se, aby s námi zůstali v kontaktu a aby se zapojili do dění na universitě i po ukončení studia. Mluvit s našimi bývalými studenty je pro mě neskutečně přínosné hlavně kvůli profesním zkušenostem, které se mnou sdílejí. Začínám si tedy za pomoci jejich rad utvářet hrubý plán, na co se v budoucnu zaměřit a kam po universitě zamířit. 

Přibyly mi i další starosti, jež nejsou přímo spojeny se studiem, jako například hledání vhodného ubytování na příští rok, jelikož univerzita zajišťuje svým studentům koleje pouze v prvním roce studia. Od bývalých spolužáků, kteří jsou roztroušení po různých univerzitách po Spojeném Království, vím, že je pro ně hledání nového domova docela jednoduché, protože se v naprosté většině jedná o univerzitní městečka. Londýn je ale v tomto ohledu dosti specifický, a díky extrémně vysoké poptávce je těžké najít vhodné místo, které by zároveň nezruinovalo značně omezený studentský rozpočet. A pokud ho najdete, musíte domácího přesvědčit, aby vás nechal nastěhovat až v září a nechtěl po vás nájem i za celé léto. Navzdory tomu, že hledání toho pravého budoucího (i když jen dočasného) domova je zdlouhavé, samotné prohlídky bytů a domů jsou velice zábavné. Konečně si připadám dospěle! 

I když času v porovnání s prvním semestrem opravdu není nazbyt, snažím se z Londýna “vytřískat” co nejvíce. Děje se tu toho bohužel (nebo bohudík?) tolik, že si člověk velice rychle začne uvědomovat, kolik věcí nestihne udělat, kolik akcí nemůže navštívit a že  čtyřiadvacetihodinový den je v Londýně jednoduše příliš krátký.

 

 

Všechny blogy

21. dubna 2017

Hon na myš

Od doby, co jsem se před čtyřmi lety přestěhovala do Londýna, mě toto město neustále zásobuje...

Více
12. prosince 2016

Londýn na dvou kolech

Do čtvrtého – a zároveň posledního – univerzitního ročníku jsem nastoupila velice nadšeně a...

Více
6. července 2016

Jak si zamilovat Španělsko

Připadá mi, jakoby to bylo včera, když jsem si zoufale hledala...

Více
2. března 2016

To nevymyslíš!

… vítejte u dalšího dílu seriálu “To nevymyslíš!” aneb “Momenty, kdy jsem si myslela, že je...

Více
17. listopadu 2015

Život ve Španělsku, díl první

Obor European Social and Political Studies, kterému se v Londýně...

Více
26. června 2015

Co mě druhák naučil mimo přednášky

Když se zpětně zamyslím nad druhým rokem stráveným na univerzitě,...

Více
4. března 2015

Rok druhý, semestr první

Zatímco v prváku člověka stěhování a přechod na univerzitní styl života může ohromit, v druháku...

Více
7. ledna 2015

Trable v ráji

Poté, co jsem kvůli zhoršené politické a bezpečnostní situaci byla nucena zrušit mou plánovanou...

Více
2. července 2014

Strasti a slasti třetího semestru

Poslední semestr mi uběhl rychleji, než bych si sama přála. Ačkoli...

Více
12. března 2014

Hektické londýnské jaro

Věci, které se kolem mě udávají, začínají po trochu lenivém rozjedu nabírat pořádný spád.

Více
27. listopadu 2013

Z ospalé vesničky do víru velkoměsta

Klasická úvodní konverzace prváků na vysoké škole (zejména v...

Více
Zpět na hlavní stránku