17. listopadu 2014 Tereza Růžičková

Fifth week jazz

Tak se mi blíží konec pátého studijního týdnu v Oxfordu; toho, který je vyhlášen přínosem tzv. fifth week blues. Na blues pátého týdne nás intenzivně upozorňují již od úplného začátku, a to do té míry, že i když se mu člověk více méně vyhne, tak má skoro pocit, že by si ho poslušně podle kalendáře měl prožít.

Pátý týden se mi zatím zdá celkem přátelský, nicméně se nedá zapřít, že se naše učivo definitivně přesunuje na vyšší úroveň zátěže a že pocit nestíhání tady v podstatě nikdy nekončí, a to nejen kvůli studiu, ale i díky nepřebernému množství mimoškolních aktivit, ke kterému máme přístup - na přehlídce studentských organizací se dá najít cokoliv od hry na ukulele, ochutnávání vína a surfování (?).


 
Debaty s učiteli v tutoriálech mě zde asi baví ze všeho nejvíc. Člověk si chvilku zvyká na to, že její tutor, který napsal naši učebnici a editoval hlavní britský žurnál psychologie, si při diskuzích o altruismu nebo kognitivních schopnostech batolat hází nohy na stůl a při pozdním dodání esejí vyžaduje, abychom tutoriál zásobili sušenkami. Diskuze s těmito odborníky jsou ovšem báječné; nezažila jsem lepší způsob, jak rozvíjet nápady a nacházet odvahu je odprezentovat. Jsem též velmi ráda, že se učíme procházet publikované studie, kriticky je hodnotit a vymýšlet naše vlastní experimenty, kterými bychom mohli danou oblast rozvinout.
 
Nedávno jsem navštívila debatu a ženských kariérách, která měla hvězdnou sestavu; nejvyšší ředitelka BBC sport, aktivistka za No More Page Three, šéfka Royal Shakespeare Company a oxfordská profesorka zeměpisu diskutovaly o vyvážení práce a rodinného života, pozitivní diskriminaci a významu feminismu pro moderní společnost. Naše kolej letos slaví první dva tisíce studentek, díky čemuž tu o ženské festivaly a debaty není nouze.

Určitě stojí za zmínku, že minulý týden jsem byla přítomna krásnému odhalování Havlovy lavičky v Oxfordských parcích, za přítomnosti vice-chancellora univerzity, Pavla Bělobrádka, Tomáše Halíka, Karla Schwanzenberga, a celého shromáždení Čechů a Slováků z Oxfordu a okolí. Den potom jsme na Sametové večeři měli možnost s hosty diskutovat, mimo jiné třeba i o argentinském tangu, které Jan Macháček viděl s Václavem Havlem na návštěvě v latinské Americe. Příští týden Oxford navštíví Lenka Bradáčová - organizace Čechů a Slováků se letos opravdu mimořádně činí!


 
A když venku prší, nastane esejová krize nebo zoufání nad tím, jak napěchovat hru na ukulele, dobrovolničení, inteletuální debaty či ochutnávání sýrů do studentského rozvrhu, není nic lepšího než se odreagovat sportem - což pro mě osobně znamená závodní tanec v latině a standartních tancích.

Zpět na hlavní stránku