12. března 2014 Nikola Jaškeová

Hledání svobody

Vykouknu z okna a spatřím létat hejna holubů nad střechami našeho sídliště. Když vidím, jak s roztáhlými křídly plachtí vzduchem, připomene mi to, jak moc ve svém životě hledám svobodu. Vlastně ji hledáme všichni a mívá různé podoby. Já tu svoji právě našla.

Po dobu osmi let jsem měla jedinečnou příležitost studovat na Open Gate - jazykovém gymnáziu. Dlouhé roky jsem tedy žila (pouze) víkendový život v Ústí nad Labem; ve městě plném krásy, ale stejně tak i špíny a zmařených osudů. Čas letěl a jakoby znenadání jsem jednoho dne odmaturovala a vrátila se z Babic zpátky domů.

Našla jsem si práci a snažila jsem se najít si své pravé místo. Náhle mi však došlo, že mi v životě něco schází. Nechtěla jsem jen chodit z práce do práce a během volného času se jen nečinně poflakovat nebo posedávat někde venku. Nechtěla jsem z dálky přihlížet, jak si moji vrstevníci ničí život chemickými látkami a následováním špatných vzorů. Chtěla jsem zmizet pryč. Najít místo, kde budu mít dostatek prostoru pro svůj osobní rozvoj a kde ukojím svůj hlad po informacích. Chtěla bych něco dokázat, a proto jsem tady.

Pátý měsíc žiji v Praze. Studuji cestovní ruch na Vysoké škole hotelové. Lepší školu jsem si nemohla vybrat. Nejen že v pedagogickém sboru najdete samé profesionály, kteří svojí prací žijí, ale zároveň je zde spousta vděčných a optimisticky naladěných studentů užívajících si své obory.

Avšak jak se říká, začátek nikdy není lehký. A to tedy nebyl ani zdaleka. I navzdory tomu, jak růžově jsem si vše představovala, trvalo mi celé čtyři měsíce, než jsem si doopravdy zvykla. Musela jsem si přivyknout nejen na nové prostředí, ale i nezvykle brzkému ukládání ke spánku, rannímu vstávání, dělání školních i domácích prací průběžně (nikoliv na poslední chvíli), a spoustě dalších drobností, bez kterých by mé studium nebylo úspěšné ani náhodou. Po dlouhých pomaturitních prázdninách si člověk těmto důležitým věcem snadno odvykne. Musím přiznat, že mi „znovu-zvykání si" zabralo celkem dost času.

Chybami se však člověk nejen učí, ale především ničí. Proto jsem se rozhodla udělat maximum pro to, abych dále nechybovala. Začal nový, letní semestr, a slíbila jsem si, že bude mnohem úspěšnější než ten předchozí, zimní.

Ptáte se, proč jsem se v tomto článku ještě nezmínila o své staré lásce (tanci), když jsem na začátku roku tolik slibovala, že se mu opět začnu věnovat? Ano, odhalili jste mě. Je to díky mému špatnému svědomí. Zatím jsem se k tancování ještě nevrátila, jelikož jsem investovala svůj volný čas do potřebnějších věcí (mám na mysli dělání prezentací, seminárních prací, domácích prací a přípravy).  

Také jsem se pustila do hledání přivýdělku, jež bylo úspěšné. V současné době ve svém volném čase chodím pracovat do franšízy Natur House. Jedná se o výživovou poradnu, která zdarma sestavuje svým zákazníkům jídelníčky na míru. Práce s lidmi mě opravdu baví a díky příjemnému Natur House kolektivu si opravdu vážím této spolupráce.

Až vydělám dost peněz, ráda bych si zaplatila několik tanečních "Open classes", které mě nebudou zavazovat k pravidelnému docházení (nechci se svému koníčku věnovat na úkor školy) a znovu se ke své vášni vrátím. Jak se říká, stará láska nikdy nerezaví.

Jsem neskutečně šťastná, že tohle všechno mohu mít. Díky novému startu a úžasné škole, která dala mému životu nový smysl, mohu říci, že tenhle život opravdu stojí za to žít! :) Mnohokrát děkuji nadaci The Kellner Family Foundation a všem těm, kteří za mnou stáli v dobrém i ve zlém. Díky Vám vím, že to nikdy nevzdám a nikdy se nepřestanu posouvat dál.   
 

Zpět na hlavní stránku