12. listopadu 2011 Marek Svoboda

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými zkouškami, které tento semestr zase uzavřou, už zbývají méně než čtyři týdny – nejspíš proto, že jsem se skrze veškerou tu práci ještě neměl šanci ohlédnout za tím, co všechno se od začátku září stihlo udát. Snad se mi proto povede si nyní na všechno důležité zase rychle vzpomenout.

Ze všeho nejdřív: všude kolem se děly divné věci. Nejenže se skupina (nebo snad dokonce společnost) lidí rozhodla dobrovolně přesunout své životy na ulici (ano, myslím tu s tou Zdí), ale ještě než skončil říjen, napadlo tu dokonce dobrých několik palců sněhu (taky jsem si říkal, jak mohou padat „palce sněhu“ – a řeknu vám, nic příjemného to nebylo, takhle nečekaně). Ze všeho nejhorší bylo to, že se mi povedlo rozchodit topení v našem pokoji až poté – takže jsem se několik dní probouzel do velmi čerstvého rána a od úst mi šla pára, zatímco jsem stále ještě ležel v posteli (dobře, přeháním – ale párkrát se mi o tom skutečně nad ránem zdálo). Podzimní chřipka tak na sebe nenechala samozřejmě dlouho čekat. Zase ovšem velmi rychle odešla po zprovoznění mého topení, kdy jsem se rozhodnul s tím divným kolečkem (kterého jsem si předtím samozřejmě nevšiml!) konečně vší silou pohnout. Od té doby se pravidelně stávám obětí své „thermostat fallacy“, což je ovšem stále malá cena za mé zdraví.

Marek SvobodaCo se týče mého akademického života, dá se říci, že kromě mých předmětů se toho moc nezměnilo. Stále plním požadavky jako každý student Columbia College (tento semestr filosofie), jako každý pre-med student (biologie a fyzika) a také jako všichni studenti se zaměřením Neuroscience and Behavior (kurz Judgment and Decision Making) – navíc jsem také ještě začal zvažovat studium v zahraničí (tentokrát za hranicemi USA), a to ve Francii. Proto teď ještě mám i hodiny francouzštiny. Spíše se ale změnilo to, že na pre-med kurzy jsou kladeny čím dál větší nároky – jinými slovy, biologie (a později také organická chemie) jsou zde předměty, které rozdělují studenty na ty, kteří jsou i po dokončení těchto kurzů stále adepty na magisterské studium medicíny a na ty, kteří si raději vyberou jiný obor (podobně jako třeba anatomie u nás). Já zatím stále tvrdohlavě setrvávám na své předem vytyčené cestě. Nedávno mi navíc přibyla další motivace dotáhnout to do konce: přihlásil jsem se totiž do soutěže na stránkách iDnes, v níž různí lidé soutěží o to, zda budou schopni splnit svůj životní sen do svých 25 let. Já jsem si za cíl vytyčil právě přijetí na medicínu ve Spojených státech, a protože jsem i dostal v následném on-line hlasování dostatek hlasů, postoupil jsem do finále. Tedy od slušného kapesného na celý rok mě už dělí „jen“ úspěšné přijetí na americkou medicínu.
Poslední důležitou věcí je také to, že se mi povedlo zvítězit v mém boji s místní byrokracií a přestože jsem zahraniční student, stal jsem se oficiálním zaměstnancem laboratoře, v níž jsem doposud pracoval pouze jako dobrovolník. To s sebou nese tedy také to, že za svou práci dostávám finanční odměnu, a tak už nemusím svůj volný čas trávit pochybnými schůzkami, které obnášejí všechno možné od odebírání vzorků slin přes skákání panáka až po odpovídání na někdy až příliš osobní otázky s nejistými záměry tazatele (tím myslím psychologické pokusy, jejichž hlavním výzkumným subjektem jsou ve Spojených státech právě studenti bakalářského studia na univerzitách, kde tyty pokusy probíhají). Můžu se tedy zase o něco více soustředit na věci, které jsou důležité.

Jak jsem tedy skrze tuto sebereflexi právě zjistil, zdá se, že se vše vyvíjí přesně tak, jak má, a možná ještě i trochu lépe a zajímavěji. Už se ale těším, až se budu moci zase na chvíli nadechnout, vzít si k ruce nějakou knihu dle vlastního výběru a hezky si s ní v náručí pospat. To ale jen na chvíli, protože pak začne všechno zase nanovo.

Všechny blogy

1. března 2017

Krok za Krokem

Tento článek je reflexí nad bodem akademického života, v němž se zrovna nacházím, kdy cílevědomě...

Více
16. listopadu 2016

V záplavě zpráv

Posledních několik měsíců – tedy vlastně nyní již více než rok – byly všechny hlavní události...

Více
1. července 2016

(Další) 1. rok dokončen

Léto je konečně tady – a s ním i tolik zasloužený odpočinek. Právě uplynulý třetí semestr byl...

Více
24. března 2016

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým...

Více
30. listopadu 2015

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to...

Více
2. července 2014

Konečně bakalářem

To, co se mi před čtyřmi lety zdálo tak vzdálené, je nyní skutečností. Dokončil jsem čtyři...

Více
3. března 2014

Už se to blíží

Abych byl upřímný, moc se toho od mého posledního příspěvku nezměnilo. Jen jsem se posunul...

Více
15. listopadu 2013

Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikament...

Je to skoro neuvěřitelné, jak nedávno se to zdá, když jsem poprvé...

Více
24. června 2013

Tam a zase zpátky

Přestože se počasí v Paříži od mého posledního příspěvku až do odjezdu příliš nezměnilo, měl...

Více
1. března 2013

Za klasikou do Evropy

„Ahoj, prosím tě, omlouvám se, že jdu pozdě – já jsem tu nějak zabloudil, ještě tady to metro...

Více
19. listopadu 2012

Stále něco nového

Na začátku tohoto příspěvku bych si dovolil vrátit se ještě o něco dále, nežli jen na začátek...

Více
1. července 2012

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají)...

Více
29. února 2012

Vždyť je teprve únor!

Přesněji řečeno, 29. únor. A i přesto jsem si včera uvědomil, že se příští týden blíží „midterm...

Více
12. listopadu 2011

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými...

Více
25. června 2011

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Více
7. března 2011

Život na malém ostrově zvaném Manhattan

První semestr už mám za sebou, z toho druhého mě ale ještě větší...

Více
19. listopadu 2010

Za bránou do nového světa

Když jsem se koncem srpna chystal na cestu do Spojených států, vůbec jsem netušil, co mě čeká....

Více
Zpět na hlavní stránku