Naši stipendisté| Marek Svoboda| Stav po prvním poločase
1. července 2012 Marek Svoboda

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají) a ač jsem si před jeho uzavřením nebyl svým výkonem tak úplně jist, nakonec byly mé výsledky nad očekávání přijatelné; opět se mi povedlo dostat své jméno na Dean’s list.

Samotného mě potěšilo, že mou nejlepší známkou byla tak trochu paradoxně zrovna ta z biologie, tedy asi nejtěžšího pre-med kurzu na naší škole. Teď tedy už snad slušně zvládnu i to ostatní, co mě ještě čeká – a že toho není málo. Mnohem více jsem teď ale plný svých letních zážitků.

Jak jsem již psal ve svém předchozím příspěvku, podařilo se mi letos dostat grant SURF (Summer Undergraduate Research Fellowship), díky němuž mohu během těchto dvou měsíců každý pracovní den strávit osm hodin v laboratoři se svými krysami. Už ovšem přestávám být „pouhým“ pomocníkem při cizích experimentech – mám nyní totiž pokus svůj vlastní. Ten se skládá ze dvou částí – behaviorální a analytické. Nejdříve trénuji krysy k tomu, aby mačkaly páčku za odměnu ve formě jídla; experimentální skupina by si měla vytvořit natolik silný zvyk, že by po 20 dnech měla páčku mačkat pouze „ze setrvačnosti“ (nikoli z hladu) – na rozdíl od kontrolní skupiny, která by měla tuto aktivitu provádět s motivací pro jídlo po celou dobu. V analytické části pak budou krysy usmrceny a já budu následně zkoumat, jaké nastaly rozdíly v nervové tkáni konkrétních mozkových oblastí mezi skupinami se zvykem a bez něj. O svém výzkumu musím mezitím podávat pravidelná hlášení a také se účastním různých velmi obohacujících přednášek – ta asi zatím nejzajímavější a zároveň nejinspirativnější byla od pana doktora Martina Chalfieho, který popisoval svou životní cestu za Nobelovou cenou, již v roce 2008 obdržel za objevení zeleného fluorescenčního proteinu.

Když už jsem u laureátů Nobelových cen: v Newyorském psychiatrickém institutu (spolupracujícím s Kolumbijskou univerzitou), kde svůj výzkum provádím, na chodbě čas od času potkávám také Erica Kandela, který v roce 2000 obdržel toto prestižní ocenění za neurovědecký výzkum paměti. Popravdě by na naší škole bylo spíše zvláštní někoho takového nepotkat. Na Kolumbijské univerzitě za její historii působilo již 79 laureátů Nobelovy ceny. (Je to jedna z mnoha zajímavostí, kterou jako průvodce pravidelně ohromuji návštěvníky našeho univerzitního campusu.)

Kromě práce se ale také snažím obohacovat o nové zážitky v New Yorku, jelikož na to mám konečně o prázdninách trochu času. Během posledního měsíce (stejně jako se to děje během školního roku) mě zde navštívilo několik mých českých přátel, které vždy rád provedu nejen po univerzitním areálu. Toto velkoměsto navíc nabízí nepřeberné množství bezplatných akcí volně přístupných veřejnosti. Byl jsem se tak podívat již na dva francouzské filmy pod širým nebem, navštívil jsem několik muzeí a plánuji se zajít podívat třeba na shakespearovské představení v parku. Je také příjemné pozorovat, jak aktivně Američané prožívají právě probíhající fotbalové Euro, jehož přímé přenosy jsou k zhlédnutí téměř v každém stravovacím zařízení na Manhattanu. (Odsud také inspirace pro nadpis tohoto článku.) Počasí na východním pobřeží začíná nabírat ty pravé letní obrátky, a tak se mi snad povede podívat se i na jednu z nedalekých pláží. Už se ale nemůžu dočkat, až se zase v srpnu alespoň na měsíc přijedu podívat zase domů.

Svůj dnešní příspěvek bych si dovolil zakončit další ze zcela náhodných průvodcovských zajímavostí našeho školního areálu: v jedné z našich univerzitních budov (Pupin) došlo v roce 1939 k prvnímu rozštěpení uranového atomu ve Spojených státech – což vedlo k proslulému projektu Manhattan. Ten začínal v podzemních chodbách Kolumbijské univerzity, které jsou z větší části dodnes nepřístupné kvůli možnosti úniku radioaktivity. Konkrétně zdi místnosti s prvním urychlovačem částic jsou stále pravidelně jednou ročně přetírány silnou vrstvou olova. Pobyt v areálu školy proto tak může být stále bezpečný. (K tomu ostatně v posledních letech také výrazně přispělo snížení kriminality v sousední čtvrti Harlem.)

Všechny blogy

1. března 2017

Krok za Krokem

Tento článek je reflexí nad bodem akademického života, v němž se zrovna nacházím, kdy cílevědomě...

Více
16. listopadu 2016

V záplavě zpráv

Posledních několik měsíců – tedy vlastně nyní již více než rok – byly všechny hlavní události...

Více
1. července 2016

(Další) 1. rok dokončen

Léto je konečně tady – a s ním i tolik zasloužený odpočinek. Právě uplynulý třetí semestr byl...

Více
24. března 2016

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým...

Více
30. listopadu 2015

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to...

Více
2. července 2014

Konečně bakalářem

To, co se mi před čtyřmi lety zdálo tak vzdálené, je nyní skutečností. Dokončil jsem čtyři...

Více
3. března 2014

Už se to blíží

Abych byl upřímný, moc se toho od mého posledního příspěvku nezměnilo. Jen jsem se posunul...

Více
15. listopadu 2013

Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikament...

Je to skoro neuvěřitelné, jak nedávno se to zdá, když jsem poprvé...

Více
24. června 2013

Tam a zase zpátky

Přestože se počasí v Paříži od mého posledního příspěvku až do odjezdu příliš nezměnilo, měl...

Více
1. března 2013

Za klasikou do Evropy

„Ahoj, prosím tě, omlouvám se, že jdu pozdě – já jsem tu nějak zabloudil, ještě tady to metro...

Více
19. listopadu 2012

Stále něco nového

Na začátku tohoto příspěvku bych si dovolil vrátit se ještě o něco dále, nežli jen na začátek...

Více
1. července 2012

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají)...

Více
29. února 2012

Vždyť je teprve únor!

Přesněji řečeno, 29. únor. A i přesto jsem si včera uvědomil, že se příští týden blíží „midterm...

Více
12. listopadu 2011

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými...

Více
25. června 2011

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Více
7. března 2011

Život na malém ostrově zvaném Manhattan

První semestr už mám za sebou, z toho druhého mě ale ještě větší...

Více
19. listopadu 2010

Za bránou do nového světa

Když jsem se koncem srpna chystal na cestu do Spojených států, vůbec jsem netušil, co mě čeká....

Více
Zpět na hlavní stránku