20. července 2015 Jennifer Za Nzambi

Jaro! Je to v suchu..

Duben značí v Edinburghu období změn. Tráva bývá zelenější, zimní šeď narušují narcisy, které tu rostou jako plevel, a studenti vysokých škol vykazují změny v chování.

Chodby kolejních pokojů s jarem náhle tichnou. Čím dál tím víc lidí chodí na večeři v pyžamu, počet stížností na nedodržování nočního klidu rychle stoupá a automaty s jídlem a pitím jsou beznadějně vyprodané. Nastává zkouškové období a nikdo není v bezpečí.

Se zkouškovým přichází takřka měsíc pracovního volna a je zajímavé pozorovat, jak s ‚‚volným‘‘ časem lidé nakládají. Jako první jsou většinou hotoví studenti uměleckých oborů. Ti koncem dubna odevzdávají portfolia, v ulicích města finalizují své ambiciózní projekty, a když už mají písemnou zkoušku, tak si jí často mohou vzít domů a odevzdávají jí až za pár dní. V tomto přístupu se britské školství, tuším, od toho českého docela liší. Zkoušky v podobě domácích rešerší testují schopnosti studentů shromažďovat informace z různých zdrojů a jejich zpracování. Zatímco by se přístup k internetu mohl mnohým zdát jako zásadní výhoda, nedovolila bych si tvrdit, že takovéto formy prověrek jsou lehčí než ty, které se píší ve škole. Naopak mívají daleko větší nároky na jejich kvalitu a prezentaci.

Mezi další skupinu lidí se řadí ti, kteří mají v dubnu na stěnách pokojů úhledný kalendář s chlívečky, ve kterých je přesný strategicky vytříbený studijní plán, ve kterém se najde čas i na pravidelné návštěvy posilovny a hodiny doučování.  Být dobře organizovaný se samozřejmě vyplácí. Na druhou stranu se člověk asketickým přístupem pravoúhlého studenta často ochuzuje o ty příjemnější stránky studijního období.

I když jsem se snažila zprvu odevzdat veškerý svůj volný čas studiu, nemohla jsem si upřít pár příležitostí, které studentům zpříjemňují ono stresující období. Nebyla jsem na tom zas až tak špatně, abych po vzoru mnohých chodila na hodiny ‚‚mazlení‘‘ během kterých studenti chodí do společenské místnosti, kde jsou přivedeni domácí mazlíčci jako štěňátka a koťátka, která mají údajně ulehčit vyčerpaným studentům na duši. Já jsem preferovala tzv. ‚‚stress-buster sessions‘‘, což byly hodiny lukostřelby, bojových sportů, tenisu či bowlingu, které byly volně přístupné každému studentovi a sloužily jako zpestření období, které většina z nás trávila vysedáváním nad knížkou v knihovnách.  Ty, spolu s hodinami včelařství, byly dostačujícím zpestření mého zkouškového období.

Než jsem se nadála, chýlilo se ke konci května a studenti se pomalu vytráceli z kolejních pokojů. Zkouškové nebylo zdaleka tak strašné, jak se na první pohled mohlo zdát a do chodeb kolejí se paradoxně znovu vracel život. Lidé oslavovali konec školního roku a konečně začali užívat zaslouženého volna na loukách a zahradách okolo školy. Bylo mi líto, že na edinburské univerzitě jsou na kolejích pouze studenti prvních ročníků a tudíž, že od příštího roku mnozí z nás již nebudou mít k dispozici teplou večeři každý den, zámečníka, který by jim o půl druhé ráno pomohl do zabouchnutého pokoje či správce kolejí, který by jim každý měsíc organizoval oslavy ve společenských místnostech. První rok je za mnou a nezbývá nic jiného než se těšit na ten druhý.
 

Zpět na hlavní stránku