Naši stipendisté| Jakub Musil| Zase doma aneb Tha an t-àm a' dol seachad...
1. července 2014 Jakub Musil

Zase doma aneb Tha an t-àm a' dol seachad air sgiathan na gaoithe

Jak titulek napovídá, tento příspěvek již nepíšu z Edinburghu, ale z domova. Vrátil jsem se na konci května a musím se hned na začátek přiznat, že přestože jsem velmi rád znovu se svou rodinou a ve své rodné zemi, přeci jen cítím vykořenění z geografického a sociálního prostředí, ve kterém jsem strávil 9 měsíců.

Nejsvětlejším momentem posledního měsíce proto bylo víkendové setkání se spolužáky z Open Gate, na kterém jsem konečně byl zas obklopen lidmi, které znám a se kterými si rozumím: od svých jedenácti let jsem v Uherském Brodě strávil tak málo času, že zde téměř nikoho neznám. Toto předkládám čtenáři jako obhajobu svého možná trochu sobeckého tvrzení, že se nemůžu dočkat svého srpnového návratu do univerzitního města.

Školní rok samozřejmě začíná až v září, ale já plánuji přiletět dříve, protože od srpna je volný byt, který si spolu se spolužákem budu tento rok pronajímat. Proces hledání ubytování byl zatím nejspíš nejvíce stresujícím zážitkem z univerzity. Fúze a hned zase samovolné štěpení skupin potenciálních spolubydlících, dennodenní prohledávání realitních webů, kde byty mizí před očima, prohlídky, na kterých se sejde pět skupin a o výsledku rozhodne závod ke kanceláři, kuchyně, ve kterých se nedá otočit, všeprostupující nedůvěra ke studentům a obzvlášť k těm zahraničním, papírování, slzy. A co stálo na konci cesty? Náš byt jsme nakonec prozaicky našli přes přátele. A je opravdu hezký. Po podpisu nájemní smlouvy mne naplnil pocit nepopsatelné úlevy. Alespoň jsem ale poznal, že “flathunting” v univerzitním městě vskutku není žádná legrace, a byt na třetí rok asi začnu shánět už prosinci.

Hned po této šťastné události mi začalo zkouškové. Nebylo by přesné říct, že jsem se vyloženě bál – mé známky z průběhu roku indikovaly, že jsem na dobré cestě k samým A –, ale kdo není ze závěrečných zkoušek nervózní? Poštěstilo se mi, že jsem měl termíny hezky rozložené, a tak jsem se mohl učit postupně. Velmi přínosné jak po akademické, tak po sociální stránce byly “study sessions” se spolužáky: v podstatě taková společná příprava před bitvou, ve které jsme všichni spolu. Nejvíce jsem se obával “psacích” částí v jazykových testech, ale nakonec se potvrdilo, že je nejdůležitější si ujasnit, co jsem dělal přes rok a co chci dělat o prázdninách, protože takové téma v začátcích studia jazyka padne v testech vždycky. O průběhu zkoušek samotných vlastně nemám co říct. Jednoduše jsem se na ně naučil nejlíp, jak jsem mohl a stejně tak je psal. Co víc je ve studentových silách. Po konci zkouškového období už mi zbývalo jen pár dní před vypršením univerzitního nájmu. Tak akorát na sbalení pokoje (část věcí jsem si nechal u přátel, část si vzal domů a části se zbavil – to také nebyl zdaleka jednoduchý proces) a rozloučení se s přáteli.

Úzkostlivě očekávané výsledky se začaly postupně objevovat na internetu od druhého týdne června. Ke svému velkému potěšení jsem se dozvěděl, že se mi opravdu podařilo získat samé A, a to dvakrát A2 a jedenkrát dokonce nejvyšší možnou známku A1 za výsledek 95%, a to z gaelštiny. O týden později mne má katedra kontaktovala s tím, že se mi díky tomuto výsledku podařilo získat dvě ocenění, která se objeví v mých univerzitních záznamech. A brzy nato mi Nadace The Kellner Family Foundation přislíbila pokračování podpory. Jsem z toho všeho neskutečně šťastný a motivovanější než kdy předtím. I proto se chci tak brzy vrátit do Edinburghu. Připravit se na další, těžší rok. S trochou štěstí si najít brigádu a vydělat si sám na nájmem zvýšené životní náklady. A tak vůbec. Čtvrtinu bakalářského studia mám za sebou.

Všechny blogy

13. března 2017

Po deseti letech: mírně sentimentální apoteóza,...

Mé bakalářské studium se chýlí ke konci, a to také znamená, že...

Více
14. listopadu 2016

Jen začátek, aneb / #_

„A co chceš dělat, až dostuduješ?“ ptají se mě často lidé. Ač si jsem vědom implikované narážky...

Více
30. června 2016

Bilance a předsevzetí, aneb [+back]

Poslední příspěvek školního roku píši jako vždy z domova, po...

Více
2. března 2016

Opravdickost aneb [+trill]

Po dvou a půl letech života ve Skotsku se mi konečně podařilo...

Více
18. listopadu 2015

Radost únavy, aneb [–low]

První dva roky studia mi všichni říkali, že si mám počkat na třeťák, protože to teprve začne...

Více
2. července 2015

To nejjednodušší je za mnou aneb [S[^NP]...

Kde jsem se vzal, tu jsem se vzal, najednou mám za sebou – časově...

Více
3. března 2015

Nenápadný půvab „societies“ aneb [NP[AP]...

Při opětovném čtení svého minulého příspěvku jsem se zděsil nad...

Více
18. listopadu 2014

Threnodie za klídek aneb [NP[NP][PP[P][N...

Do Skotska jsem se letos vydal již v polovině srpna, už jen proto,...

Více
1. července 2014

Zase doma aneb Tha an t-àm a' dol seachad...

Jak titulek napovídá, tento příspěvek již nepíšu z Edinburghu,...

Více
13. března 2014

Škola v přírodě aneb ’S e ’n t-eilean uain’...

Nikdy již nebudu čtenáři nic slibovat. Na konci svého posledního...

Více
22. listopadu 2013

Překročení prahu aneb Tha mi a’ fuireach...

Seděl jsem v autobuse směřujícím na letiště, když jsem si poprvé...

Více
Zpět na hlavní stránku