Naši stipendisté| Jakub Musil| To nejjednodušší je za mnou aneb [S[^NP]...
2. července 2015 Jakub Musil

To nejjednodušší je za mnou aneb [S[^NP][VP[[PP[P][NP]]]]

Kde jsem se vzal, tu jsem se vzal, najednou mám za sebou – časově vzato! – první polovinu svého bakalářského studia a připravuji se vstoupit do jeho dvouletého závěrečného stádia zvaného Honours. Pocit je to sice zvláštní, ale nade vším převažuje nedočkavost: už jen proto, že se nyní budu moci do hloubky věnovat konkrétním oblastem, které mne zajímají.

Ne tedy, že bych si do jisté míry nemohl řídit dle svých zájmů i v druhém ročníku, přestože jsem stále povinně musel studovat pro mne nudnou angličtinu. V předmětu History and Structure of European Languages jsem si však téma závěrečné práce mohl určit sám, a rozhodl jsem se tudíž provést svůj první samostatný výzkum českého jazyka; vlastně celkově svůj první úplně samostatný jazykový výzkum! Nápad to byl poměrně riskantní, protože běžně se čeká práce ve formátu eseje založené na pročtení existující literatury, a přestože téma i forma mi byly schváleny, měl jsem obavy. Vše ale dopadlo nad všechna očekávání, když mi můj experimentální průzkum podmínek užívání vztažného zájmena „co“ vynesl velkou pochvalu a známku 85%. Dodalo mi to hodně motivace k závěrečným zkouškám.

Po zkouškách jsem se znovu rozhodl věnovat co nejvíce času dobrovolničení, na které jsem v průběhu semestru neměl čas: stejně jako minulý rok jsem tedy pomáhal sbírat a třídit předměty darované sdružení SHRUB (jejich množství je vidět na přiložené fotografii, a to jde jen o zlomek!), a navíc jsem také začal pracovat v charitativním obchodě organizace Cancer Research, kde například napařuji darované oblečení a obsluhuji zákazníky za pokladnou. V mém okolí bylo za posledních několik let snad více než půl tuctu osob tak či onak zasaženo rakovinou, a nakonec i já sám žiji pod hrozbou melanomu kvůli vysokému počtu mateřských znamének – dost mne tudíž naplňuje, že pomáhám svou prací alespoň malou měrou financovat výzkumnou práci, která může zachránit obrovské množství lidských životů. Domů do Česka jsem se z těchto důvodů vydal až v polovině června.

Závěrečné výsledky na sebe naštěstí nenechaly příliš dlouho čekat, a tak jsem se z Edinburghu vracel s radostí, že jsem kromě jednoho B dosáhl ve všech předmětech na A – pokud ve své práci nepolevím, měl bych tedy být na cestě k bakalářskému titulu první třídy a tím pádem bez problémů nastoupit na magisterský program a snad i získat prospěchové stipendium. Zároveň mi byla také udělena cena za nejlepší pokrok v mluvené gaelštině. Mrzí mne, že katedra jazykovědy podobná ocenění neuděluje, protože je považuji za velmi dobrou motivaci.

Doufám, že tento pokrok se mi povede zpečetit v průběhu třítýdenní letní školy na ostrově Lewis, na níž odjíždím v polovině srpna. Všechny náklady, včetně jídla, hradí univerzita, a proto mne překvapilo, že této možnosti plánuje využít jen pár mých spolužáků. Já to osobně vidím jako naprostou nutnost: studenti jiných jazyků tráví svůj třetí rok studia v zahraničí, my se musíme spokojit se třemi intenzivními týdny. Mám sice trochu strach, ale nemůžu se dočkat.

V prvních odstavcích jsem si chválil svobodu, kterou mám ve výběru svého směřování. Ukázalo se však, že to zdaleka nebude jednoduchý úkol: v keltistice sice stačilo jen zaměřit se spíše na jazykovou než literární oblast a poté byl výběr jednoduchý, zato rozhodnout se, kterým třem předmětům se chci příští rok věnovat v rámci jazykovědy, mi trvá už dobré dva měsíce. V tuto chvíli mi zbývají k přemýšlení jen čtyři krátké dny. Myslím, že už jsem se víceméně rozhodl: na první semestr jsem si zvolil Fonologickou teorii (nad tím jsem nemusel uvažovat ani minutu), zároveň budu docházet na Dialektologii gaelštiny a Moderní irštinu (práce tedy budu mít i s jedním jazykovědným předmětem dost). V druhém semestru jsem se rozhodl pro Historickou jazykovědu, která pro mne původně mezi kandidáty nefigurovala, ale nakonec byla jedním z těch nejžhavějších; dále se pak stále rozhoduji mezi Lexikální sémantikou a Současnými problémy v morfologii a doufám, že budu moci navštěvovat týden či dva předměty oba, načež se rozhodnu pro jeden z nich.

Na konci příštího ročníku si také budu muset zvolit téma disertační práce, kterou budu psát v rámci katedry jazykovědy. Zároveň do čtvrtého ročníku výhledově plánuji docházet na Současné problémy ve fonologii a Terénní jazykový výzkum. Malinko závidím kamarádům, kteří studují jen jazykovědu, a mohou si tedy vybrat dvakrát tolik předmětů, zatímco já musím tolik zajímavých oželet. Nad tím ale zatím přemýšlet nemusím. Teď chci všechny své síly soustředit jen na to, abych zvládl pověstný nápor třetího ročníku.
 

Všechny blogy

Zpět na hlavní stránku