14. listopadu 2013 Vojtěch Havlíček

Léto v Los Alamos

Letos jsem měl skvělou příležitost strávit léto v Los Alamos National Laboratory.

LANL byla založena roku 1943, a to za přispění dopisu A. Einsteina T.Rooseveltovi, ve kterém vyjádřil své obavy nad možností úspěchu německých vědců ve věci vývoje atomové bomby. Laboratoř tak byla založena za účelem urychlení vývoje nukleárních zbraní. V rámci projektu Manhattan tak zde pracovali známí fyzikové jako Feynmann, von Neumann nebo třeba Oppenheimer a Fermi. Dobrý záměr zamezit katastrofě nukleární války však také skončil katastrofou - svržením atomových bomb na japonská města Nagasaki a Hiroshima. Tyto smutné událost jsou s historií laboratoře pevně provázány.

Pracoval jsem v teoretické divizi laboratoře (civilní sekce, samozřejmě), se zaměřením na fyziku plazmatu a aplikovanou matematiku. Mimo fundamentální výzkum se tato divize zabývá problémy spojenými v konečném důsledku s vývojem fúzních elektráren. Ty by měly do budoucna poskytnout takřka nevyčerpatelný zdroj energie. Bylo to pro mě velkou motivací.

Jako druhák bakalářského programu však ještě nejsem na úrovni, kdy bych mohl okamžitě přispět k výzkumu tohoto formátu. To ale neznamená, že bych se nesnažil. Během stáže jsem dokončil 2 projekty týkající se kolizního transportu v plazmatu a jednu menší simulaci clusteru. Ačkoliv má práce ve výsledku neměla přímý dopad na výzkum mého mentora, určitě mě obrovskou měrou posunula studijně.

Mimo práci jsem toho zažil opravdu hodně. Po první týdnu stráveném v komunitě sikhů v Santa Fe jsem se přestěhoval do Pojoaque, indiánského puebla na půli cesty mezi SF a Los Alamos. Bydlel jsem s jedním mexičanem, jeho ženou a dvěma dětmi v pojízdném domku. Erik zrovna dokončoval magisterské studium financí na Novomexické státní univerzitě a měl při studiích dlouhodobou praxi v laboratoři.

Na “Butterfly Springs”, jak se kolonie mobilhomů jmenovala (jde o překlad slova “Pojoaque”), byla spousta skvělých věcí. Prvně tu byl úplně obyčejný koloniál, do kterého se dalo dojít pěšmo - věc v Americe celkem nevídaná. Díky pravidelné spolujízdě s Ericem jsem si také nepotřeboval půjčit auto, což ušetřilo dost starostí. Kolem Pojoaque byly také nádherné mesas (stolové vršky). V městečku bylo také indiánské kulturní centrum. Vypadalo celkem prázdně - až mi bylo skoro líto indiánů, kteří se o něj každý den starali. Jak jsem se ale dověděl později, toto muzeum bylo sponzorované z indiánského kasína poblíž. Skoro každé pueblo Tewa nebo Tiwa kultur mělo jedno. Kasina jsou na novomexické půdě ilegální a tak mají indiáni v tomhle ohledu garantovaný monopol. Žije z nich pak celá administrativa puebla, kmenová policie nebo muzea.

Měl jsem také velké štěstí, že jsem v LANL znal Katku Falk. Společně s ní a jejím manželem jsme víkend co víkend podnikali výlety za pozůstatky původního indiánského osídlení, nebo jinými památkami. Ty byly vždy skvělým osvěžením po týdnu stráveném v kanceláři.

Chtěl bych poděkovat KFF za podporu, bez které by tato stáž nikdy nebyla skutečností.

Zpět na hlavní stránku