8. března 2013 Tereza Vildová

Téměř u konce

Opět Vás, milí čtenáři, zdravím z Velké Británie. Právě čtete můj předposlední příspěvek na téma bakalářské studium v zahraničí, což neznamená nic jiného než, že jsem už skoro u konce této tříleté zkušenosti.

Druhý semestr začal už před dvěma měsíci a celou dobu jakoby se nad ním vznášel obrovský mrak všemožných termínů prezentací a odevzdávání esejí, ze kterého každou chvíli spadne pár těch trakařů. Nyní mě a mé spolužáky čeká poslední měsíc přednášek, workshopů a seminářů, po kterých bude následovat krátké vysvobození z univerzitního shonu v podobě velikonočních prázdnin. Troufám si však tvrdit, že nejeden z nás si prázdniny podstatně zkrátí a začne se věnovat přípravě ke zkouškám o něco dříve, než tomu bylo v předchozích dvou letech.

Jak jsem již zmiňovala v předchozím příspěvku, známky ze třetího ročníku nesou 75 % váhy celkové známky, ale také zde tento rok není možnost zkoušky opakovat v případech, ve kterých by studenti jednu nebo více zkoušek nesložili. Univerzita pak v takových případech místo opakování přistupuje k mírně radikálnímu řešení, a to snížení úrovně diplomu.

Mimo školní povinnosti jsem ještě zaneprázdněna brigádou a rekreačními sportovními aktivitami. V poslední době však ještě přibyla starost o to, co bude následovat po získání bakalářského diplomu. Již minule jsem si vcelku kladně odpovídala na otázku, zda ve studiu pokračovat, a tak se právě rozhoduji na jaké školy se přihlásit a v jaké zemi by se měly ty školy nacházet, zkoumám, jaké nabízejí obory, a vyplňuji přihlášky.

Asi jako většina studentů posledních ročníků, nebo spíš studentů vůbec, se ani já už nemůžu dočkat, až nastane to příjemné letní parno a řády městské hromadné dopravy se změní na prázdninový provoz, ale hlavně až budou odevzdány všechny eseje a bakalářské práce, a také až bude po zkouškách. Tak mi teď nezbývá než se s Vámi rozloučit a vrátit se ke svým studijním povinnostem, pořádně se do nich vložit a doufat v to nejlepší. Zatím napočtenou.

Zpět na hlavní stránku