8. března 2012 Tereza Vildová

Halfway through

Zdá se mi, jako by doba, za kterou se mé bakalářské studium přehouplo přes polovinu, byla pouhý mžik oka. Vždyť ještě včera jsem jako „fresher“ přišla o hodinu dřív na svojí první přednášku, a to z toho důvodu, že jsem se bála, že cestou zabloudím a přijdu na ni pozdě.

Ovšemže to nebylo včera, ale před více než rokem a půl - jedním životním intervalem, za který se toho mnoho událo. Ať už ve světě, v mém osobním životě nebo v tom studijním se děly menší i větší změny, které způsobily tak rychlé utíkání času.

V posledních měsících bylo mé studium naplněno spoustou termínů pro odevzdání školních prací, typu esejí a prezentací. Na většině vysokých škol a univerzit se v tomto období skládají zkoušky, avšak na zdejší univerzitě nám profesoři místo zkoušek zadávají v prvním pololetí tyto práce. Jak už jsem zmiňovala minule, ze dvou předmětů nás tento rok nečekají zkoušky ani na konci školního roku, ale ve skupinách o třech nebo čtyřech studentech zpracováváme celoroční projekty, které jsou zpravidla rozděleny na několik částí.

Například do projektu, ve kterém jsme měli ve skupině vymyslet novou formu fast-food řetězce, jsme se pustili s pořádným nadšením. Mě osobně tento projekt přijde zajímavý a poučný a hlavně mě baví se na něm podílet.  Celkově je potřeba vymyslet o jaký produkt se bude jednat, vytvořit design, vymyslet název a jak bude vypadat logo, předpovědět výnosy a náklady, najít prostory, vhodný nábytek a další užitečnosti v podniku tohoto typu, vytvořit „business plan“ a ještě mnoho dalšího. Konečný výsledek by tedy měl být potenciálně realizovatelný podnik. Takže, i když už jsme toho hodně zvládli, máme před sebou stále ještě hromadu práce.

K povinným školním radovánkám mi ještě přibývají hodiny španělského jazyka, ve kterém jsem se rozhodla pokračovat a který mě baví čím dál víc. Také mě čeká pohovor ohledně dobrovolnictví v jednom zdravotním zařízení tady v Brightonu, které se stará o pacienty s mentálními poruchami a degenerativními onemocněními.

Posledních pár měsíců bylo hodně mých spolužáků z druhého ročníku zaneprázdněno hledáním stáží na příští školní rok, ve kterém, pokud budou přijati, nebudou chodit do školy. Celý rok tedy budou na stáži a do třetího ročníku nastoupí až další rok.

Já jsem se rozhodla nehlásit se na stáž, a tak mě brzy čeká vybírání si povinně volitelných předmětů na příští rok. Čtyři z našich předmětů jsou povinné a dva si volíme ze šesti možností. Všechny jsou velmi lákavé, takže volba nebude vůbec snadná.

Za několik týdnů mě čekají velikonoční prázdniny a poté už jen zkoušky, tak mi, prosím, přejte štěstí a prozatím se s Vámi loučím.

 

Zpět na hlavní stránku