Naši absolventi| Ondřej Zíka| Caltech znamená 1500 profesorů a 1800 st...
31. října 2012 Ondřej Zíka

Caltech znamená 1500 profesorů a 1800 studentů

I když už máme konec října, do Kalifornie jsem dorazil teprve před několika dny. Toto bylo způsobeno dlouhými průtahy i změnou univerzity v polovině srpna. Původně jsem měl působit jako výzkumný asistent na severokalifornském Stanfordu, nicméně kvůli interním pravidlům této školy, a sice, že studenti jiných univerzit nesmí během školního roku provádět na kampusu výzkum, jsem byl nucen se poohlédnout po místě někde jinde.

Bylo to trochu ironické, jelikož jsme již s tamní Fakultou psychologie měli vcelku vše dohodnuté a vidle do plánů nám hodila Kancelář děkana víceméně na poslední chvíli, ale to už se zkrátka občas stává a člověk se nesmí nechat odradit. Shodou okolností jsem již byl v kontaktu s profesorem O'Dohertym z California Institute of Technology (Caltech), který mě po asi hodinovém skype interview a několika doporučeních přijal do své laboratoře jako výzkumného asistenta. Toto rozhodnutí pak potvrdil i místní děkan, a to koncem září, kdy jsem si tedy s konečnou platností oddychl a mohl jsem započít přípravy na odjezd.

Caltech se nachází v asi stopadesátitisícovém městě Pasadena, asi 20 km severně od Los Angeles. Zajímavé je, že po příletu na LA International a při průjezdu LA mě vcelku nic nepřišlo nové, či neznámé, tak jak tomu bylo, když jsem poprvé odcestoval do UK. Asi jsem již viděl přespříliš amerických filmů, z kterých se tu natáčela velká část. Dokonce ani bílý nápis HOLLYWOOD blyštící se nad městem mě nijak zvlášť nevzrušil. O to větší šok mě čekal po příjezdu na kampus Caltechu. Vše načesané, upravené, jedna význačnější laboratoř vedle druhé. "Jsem stále na stejné planetě?", blesklo mi. Dva roky chodím na univerzitu v Británii, a myslel jsem si, že zde bude tak nějak všechno podobné. Nicméně z tohoto mě ihned po příjezdu vyvedli dva mí spolubydlící. A to když na otázku, zda nechtějí večer zajít někam na večeři, odpověděli, že to nepůjde, jelikož ještě mezi sebou chtěli prodiskutovat nějakou významnou otázku teoretické ekonomie (jeden student matematiky, druhý biologie prosím). A tak mi celkem brzy došlo, že mé dosavadní poznatky o studiu na vysoké škole mi zde budou k ničemu. Caltech se ukázal jako skutečně specifická instituce, kde studium je jaksi vedlejší, hlavní je výzkum. Velké vzrušení snad po celém institutu budí současná mise vozítka Curiosity na Marsu, které bylo zkonstruováno a je kontrolováno z místní Jet Propulsion Laboratory.

Společenský život je přes týden velmi oslabený, jen o víkendech se scházejí různé spolky či společnosti (kterých je tu asi 10 krát méně než na co jsem z UK zvyklý). V laboratoři každý tráví průměrně 10-12 hodin denně a např. celonoční skenování není vůbec výjimkou. Univerzita je na toto celkem dobře připravena a ubírá personálu hodně práce mimo laboratoř. S Caltech ID kartičkou je spousta věcí, jako vstup na sportoviště, tisknutí, vstupy na jinak placené akce, zadarmo. Aneb: "Zkoumej a o každodenní věci se nestarej."

Laboratoř, kde působím, se zaměřuje na výzkum lidských tzv. odměnových systémů a rozhodování (reward systems and decision making). Kolektiv obsahuje profesora O'Dohertyho, circa 10 PhD kandidátů a několik výzkumných asistentů. Jedná se o velmi přátelskou společnost, kde jsou na denním pořádku diskuze ze světa neurovědy. Má funkce je působit jako pomocná ruka při výzkumu, takže připravuji účastníky experimentů, analyzuji data, učím se zacházet s fMRI, TMS a dalším vybavením. V souhrnu je to ještě o mnoho více, než jsem očekával. Za necelý týden jsem se o výzkumu naučil více, než za předchozí dva roky dohromady, takže vidím své rozhodnutí jako velmi šťastné.

Své působení na Caltechu si zatím užívám. Můj hlad po nových znalostech jako by rostl s každým dnem. Rád bych se o některém z nadcházejících víkendů porozhlédl po místních národních parcích, či navštívil LA. Tak o tom snad příště.

Zpět na hlavní stránku