Naši absolventi| Martin Bucháček| Čtvrtý trimestr na Cambridge
19. listopadu 2012 Martin Bucháček

Čtvrtý trimestr na Cambridge

Když jsem byl ještě středoškolák, od začátku do konce školního roku to bylo 10 neuvěřitelně dlouhých měsíců. Cambridgeský univerzitní systém je založený na zcela jiném rozvržení akademického roku. Zahrnuje tři trimestry, z nichž každý trvá devět týdnů. Z tohoto důvodu zde čas ubíhá neuvěřitelně rychle. Překvapilo mě, že si nedávno na tuto skutečnost stěžovala i paní uklízečka – říká, že od chvíle, kdy zde začala pracovat, má sice mnoho týdnů dovolené, ale jeden rok jejího života střídá druhý rychleji, než by si přála.

Jaký byl tedy letošní podzimní trimestr? Ačkoliv studuji v Anglii už více než rok, nebudu jako typický Angličan a neřeknu, že byl strašně fajn, báječný a senzační. Byl úplně obyčejný. Když jsem tento postřeh oznámil své tutorce, zděšeně se na mě podívala a zeptala se, jak je to možné a zda se snad nenudím?!

Jedna věc mi přijde neobyčejná a zvláštní – tou je místní počasí. Pokud předpokládáte, že si budu stěžovat na nevlídný podzim, kdy stále jen prší, vězte, že tomu je přesně naopak. Když jsem minulý rok přijel do tohoto historického městečka, byl jsem ohromen množstvím slunečných a nezvykle teplých dnů bez jediné přeháňky. Podle místních to byl jeden z nejpovedenějších podzimů. Ovšem počasí si vybralo svou daň následující léto, o kterém všichni svorně tvrdili, že tak hrozné si rozhodně nepamatují.

Tento podzim již sice není tak výjimečný, ale stále si dovoluji tvrdit, že za lepším počasím se na podzim vyplatí jet z Česka do východní Anglie. Na tomto místě se hodí také podotknout, že Cambridge patří mezi nejsušší místa Anglie a díky menšímu množství srážek zde studenti jistě mají lepší podmínky než na jedné nejmenované konkurenční univerzitě nacházející se na západ od Londýna. Čtenáři, který je teď možná obklopen podzimní mlhou nebo prvním sněhem, nemohu neoznámit, že v Cambridge je nyní patnáct stupňů a svítí sluníčko (na druhou stranu o tomto počasí si v anglickém létě můžeme leckdy nechat jen zdát).

Krásné počasí nemusí být ovšem vždy zdrojem radosti; to zejména v případě, kdy je student zavalen prací a dalšími povinnostmi. Mám to štěstí, že si většinu svých studijních povinností mohu rozložit podle sebe, neboť studuji předmět, který jde „provozovat“ z velké části na papíře (v pozdějších stádiích na počítači), a nemusím tak trávit dlouhé hodiny v například v laboratoři.

Struktura studia matematiky na Cambridgi je, zejména podle lidí, kteří se s ní setkali na jiné univerzitě, poněkud zvláštní, a proto bych ji mohl nyní trochu ozřejmit. Předměty, které se zabývají abstraktní matematikou a jsou studovány naprosto rigorózně se všemi definicemi a důkazy, se zde nazývají čisté. Aplikované jsou potom předměty, jejichž náplní je studium a aplikace matematických metod na reálné problémy. Osobně jsem nejprve považoval tento způsob dělení matematiky za příliš umělý a násilný, ale nyní v něm spatřuji jistou výhodu – spektrum problémů, kterými se může zabývat matematika, je tak široké a k těmto problémům lze přistupovat z tolika různých úhlů pohledu, že se takové dělení přímo nabízí.

Opravdu zvláštní je ovšem to, že do aplikovaných předmětů patří i teoretická fyzika a vedle toho je zde ještě skupina předmětů zabývající se pravděpodobností a statistikou, o kterých se říká, že s nimi nechce mít nic společného ani jedna ze zmíněných skupin – tyto se poněkud diplomaticky nazývají aplikovatelné.

Nevýhodou je, že ve druhém roce studia nemáme ještě příliš na výběr. Potom paradoxně trávíme s těmi předměty, které se nám nejvíce líbí a které nám nejvíce jdou, nejméně času. Já osobně mám pocit, jako by se vůči mně přednášející přímo spikli; vždyť jak jinak vysvětlit, že každý seznam příkladů k vypracování z aplikovaných nebo fyzikálních předmětů má deset otázek, a z čistých předmětů rovnou sedmnáct? Asi zatím nezbývá než, jak řekl jeden můj kamarád, „poznávat nepřátele“ a těšit se na další trimestry a roky studia, které budou v mém případě o něco špinavější.

Zpět na hlavní stránku